Americký zákon je daleko potřebnější než český; zřejmě poněkud od spamu odlehčí, ale nezbaví nás jej.
Je to jeden z mála případů, kdy zákon schválený v USA bude mít na české uživatele přímý a daleko silnější dopad než jeho případná obdoba doma. Naprostá většina spamu zaplavujícího schránky našich uživatelů totiž pochází ze světa, nikoli z Česka, a naprostá většina z této většiny pochází z USA.
Na konci loňského roku schválil americký Kongres zákon, u kterého už se zažil název CAN SPAM, vzniklý jako zkratka poněkud šroubovaného názvu „Controlling the Assault of Non-Solicited Pornography and Marketing“, tedy něco jako „Zvládání útoků nevyžádané pornografie a marketingových sdělení“. Název byl takto uměle sešroubován právě proto, aby se tam vyskytlo slovo „spam“, které je celosvětově sdělné, na rozdíl od zmateného sousloví „pornografie a marketing“, ale to není podstatné. Zákon je označován za potřebný a kontroverzní současně, a bývá také zároveň napadán jako málo razantní i moc razantní, podle toho, kdo se k němu vyjadřuje.
Jeho hlavní pasáže říkají, že:
- e-mailové zprávy musí obsahovat správné a korektní hlavičky (nesmí zakrývat nebo falšovat identitu odesilatele)
- příjemce musí mít možnost jednoduše zrušit odebírání mailů od daného příjemce a musí mu být vyhověno, jestli o to požádá
- je zakázáno různě po internetu „vyčmuchávat“ e-mailové adresy, uměle je generovat atd.
- na druhé straně ale zákon přímo nezakazuje zasílání nevyžádaných zpráv, což je zásadní pravidlo. Lze tedy zaslat i uživateli, se kterým dosud nemám žádné styky, reklamní e-mail, a projde to bez trestu.
Hlavně kvůli tomuto poslednímu ustanovení kritici zákona tvrdí, že jeho jméno je skutečně trefné, neboť CAN SPAM se dá překládat jako „Mohu spamovat (I can spam)“. CAN jako podstatné jméno znamená konzerva, plechovka, džbán, a tak byl akronym míněn. Zastánci naopak tvrdí, že nebylo možné schválit jiné znění, neboť zakázat právo oslovovat ostatní (bez toho, že by to předem schválili) by zřejmě bylo v rozporu s pověstným Prvním dodatkem (First amendment) Ústavy USA. Bohužel ale v boji proti spamu, resp. jakémukoli nevyžádanému oslovování, existují jen dvě krajní cesty a nedá se najít nic mezi tím:
- Předem, ještě než zašlu první e-mail, si vyžádat souhlas osoby, že jí mohu zaslat (zasílat) e-maily.
- Mít právo zaslat první e-mail, a pokud osoba oznámí, že s tím mám přestat, muset uposlechnout.
První metoda by skutečně spam účinně zlikvidovala, ale současně by marketing v prostředí internetu téměř znemožnila – jak mohu získat souhlas k zasílání reklamních mailů, když nesmím daný subjekt e-mailem oslovit? Jediná možnost je sbírat souhlas přes webové formuláře, ale to je cesta velice drahá a málo účinná.
Zásadní odpůrci reklamy jistě řeknou: „ Však o to jde, ať všechna ta ošklivá reklama zmizí.“ Ale neuvědomují si dobře jednu věc. Zákaz reklamy konzervuje poměry na trhu; třeba případný zákaz tabákové reklamy nesmírně uvítá dominantní firma na trhu, neboť konkurenti prakticky nemají možnost na ni zaútočit. Reklama je velice důležitý nástroj volné ruky trhu¸ což si její odpůrci, kteří se obvykle prezentují jako velcí liberálové, vůbec neuvědomují. Reklama samozřejmě s lidmi manipuluje (zde ale má působit kodex, který neférovou manipulaci potlačí), ovšem současně je upozorňuje na možnost volby; bez existence reklamy by se silným firmám žilo na trhu daleko lépe a jejich vyzývatelům daleko hůře – pochopitelně by to vedlo ke zvýšení cen a zmenšení výběru.
Zákon CAN-SPAM může mít, podle pohledu příznivců i odpůrců, dvojí vyústění:
- Zlikviduje sice dnešní podvodný spam (který v současnosti naprosto dominuje), ale nahradí jej možná ještě větším objemem spamu legálního. Místo podvodných nabídek budeme dostávat nabídky platné a funkční, ale o nic méně otravné. Dnes jsme obtěžováni prodloužením orgánů, generickými viagrami, odstraněním dluhu a žhavým sexem – zítra to bude nejrůznější multilevel, prací prášky, kosmetika, oblečení, kupony na slevy a podobně.
- Druhá možnost je, že zákon dá vzniknout jakémusi centrálnímu registru adres typu „Nespamovat“, obdobě nesmírně populárnímu, teprve nedávnému registru „Nevolat“ (osoba, která nechce být obtěžována telefonní reklamou, se do tohoto seznamu zapíše a telemarketingové firmy to musí respektovat pod trestem velké pokuty. Do platnosti tohoto zákona obdržel průměrný Američan až několik telefonátů denně, ve kterých mu telemarketingové firmy nabízely nejrůznější produkty a služby). Registr „Nespamovat“ bude znamenat, že kdo bude chtít zaslat nevyžádaný mail, bude muset adresu příjemce zkonfrontovat s tímto registrem a bude adresy v něm uvedené muset respektovat jako neoslovovatelné, stejně jako u telefonu.
Zákon již několik týdnů platí; a jaký má výsledek? Podle analýz zatím skoro žádný – spamu se nadále do schránek valí desítky milionů denně a zjevně zákon porušují. To ještě nic neznamená – vyšetřovatelé říkají, že případy monitorují a připravují žaloby, a spuštění právní mašinerie pochopitelně chvilku potrvá. Je pravděpodobné, že jakmile se první desítky žalob podají, množství podvodného spamu rychle poklesne, ale může být zase nahrazeno spamem „legálním“.
Kromě zákona bude zcela jistě nutné likvidovat spam i z druhé strany: u internetových providerů, poskytovatelů e-mailových služeb, a také na straně příjemců. Filtry likvidující spam se stále zlepšují: jak korporátní nástroje (na firemních SMTP serverech, u providerů atd.), tak i jako doplněk desktopových e-mailových klientů. Není to ale ta nejvhodnější cesta, protože spamové filtry poměrně často likvidují i regulérní e-maily, ve kterých se náhodou ocitne „spínací“ slovo (sex, viagra atd.) nebo jsou jinak podezřelé. Regulérní e-mail musí fungovat bezchybně – pokud například každý desátý nedojde, velmi to zhorší reputaci a vůbec použitelnost internetu jako komunikačního média.