Zapomeňte na MP3 přehrávače, jděte do Minidiscu

Zatímco z pohledu počítačníků sledujeme postupné zlepšování a zlevňování přenosných MP3 přehrávačů, je na místě se podívat na téměř deset let starou technologii Minidisců. Dokáže je totiž docela úspěšně válcovat.
Minidisc je na trhu již deset let, důvodem, proč se jím budeme na Živě.cz zabývat až nyní, není to, že bychom si ho všimli až nyní, spíše je to tím, že v současné době se Minidisc dostává již do pozice prověřené zvládnuté technologie a rozvoj formátu MP3 pomohl zmírnit časté výtky na jeho adresu. Dnes také více uživatelů uvažuje o způsobu, jak své sbírky MP3 skladeb poslouchat i na cestách, a hledá to nejvhodnější řešení. Půjdeme tedy na to trochu kontroverzně a budeme zatracovat počítačovou technologii.

Minidisc bude zřejmě řadě uživatelů známý, přesto lidé od počítačů s ním do styku moc nepřijdou, v autě máme většinou kazeťák a v počítači CD-ROM. Pokud tedy jste Minidiscem zatím neposkvrnění, podívejme se něj od počítačů.

Minidisc pohledem IT

Minidiscové přehrávače používají pro záznam paměťové magnetooptické médium o kapacitě 160 MB (74 minut audio). Existují ale i 60 a 80minutové disky. Rozměry média jsou 7×6,75×0,5 cm. S datovou mechanikou je kapacita disku pro data 140 MB. Pro záznam hudby se u Minidiscu používá ztrátová komprese ATRAC, za kterou si v počátcích vysloužil Minidisc kritiku. Dnes, kdy je MP3 všeobecně akceptovaným formátem, však výtka, že s testovacími signály na měřicích přístrojích není ztrátová komprese vhodná, je zcela minulostí. Lidé si zvykli na ztrátovou kompresi a ví, že je důležité to, co slyší. Navíc i samotný ATRAC prošel vývojem a v současné době je řádově lepší než ve svých počátcích.

Minidisc pro záznam používá nyní tři úrovně komprese. Tradiční a stoprocentně podporovaná zvládne uložit na disk 74 minut záznamu a je v kvalitě 292 kbit/s. Většina současných rekordérů však podporuje i další komprese označované jako LP2 a LP4. LP2 zvládne 148 minut záznamu (dvakrát víc), LP4 pak 300 minut záznamu (čtyřikrát víc). LP2 používá kompresi 132 kbit/s a LP4 66 kbit/s.

Srovnání s formátem MP3 vyznívá zhruba jedna k jedné s mírnou převahou ve prospěch ATRAC. Normální kvalita tak je lepší než MP3 v 256 kbit/s, poslechově je to tedy naprosto v pořádku a od CD to nepoznáte. LP2 odpovídá nejrozšířenějšímu MP3 v 128 kbit/s, o něco je ale lepší (už jen vyšším bitrate). LP4 pak odpovídá MP3 na úrovni zhruba 96 kbit/s. Není to prostě tak hrozné, jako MP3 na 64 kbit/s, ale přece jen pro kvalitní poslech to není úplně ono. Naprosto ideální je ale LP4 pro záznam řeči. 5 hodin přednášek na jednom disku ocení jistě každý student.

Minidisc se chová jako běžný disk se souborovým systémem. Skladby tedy můžete mazat, měnit jejich pořadí, rozdělovat je do více skladeb nebo naopak spojovat dohromady. Jednotlivé skladby a celé disky můžete pojmenovávat, k dispozici máte pro skladby na jednom disku 1785 znaků, což bude jistě stačit.

Vedle klasického audio vstupu a výstupu používá Minidisc pro digitální přenos dat optický kabel. Výstup je možný z CD přehrávače, ze zvukové karty, Sony nabízí i redukci mezi USB a optickým vstupem rekordéru. Optický vstup znamená v podstatě dvě omezení, musíte mít zařízení s optickým výstupem a také nahrávání na Minidisc je vždy jednorychlostní. Existují sice minidiscové rekordéry, schopné kopírovat mezi sebou dva Minidiscy až čtyřnásobnou rychlostí, ale jsou drahé a je to jen mezi dvěma Minidiscy. Při nahrávání skladeb na Minidisc tak budete potřebovat čas, nic tu neošidíte. Optický vstup se také týká jen hudby, například názvy skladeb přes něj nepřenesete. Objevují se ale stolní přehrávače, které mají rozhraní pro komunikaci s počítačem, pak je možné po dokoupení nelaciného adaptéru i skladby pojmenovávat přes PC.

MP3 killer

Po trošce teorie se pojďme podívat na konkrétního představitele minidiscových rekordérů, který plným právem dokáže odsunout přenosné MP3 přehrávače na vedlejší kolej. Od června se u nás začal prodávat přenosný rekordér Sony MZ-R700PC, který v ceně okolo deseti tisíc obsahuje kromě samotného rekordéru i redukci mezi USB a optickým vstupem. Je tak vhodný pro ty, co chtějí přenést do něj své sbírky skladeb z počítače. Pokud máte optický výstup ze zvukové karty, bude vám stačit i normální levnější rekordér, třeba Sony MZ-R700 (úplně stejný jako PC verze, jen mu chybí ta redukce a je o tisícovku levnější) nebo jiný rekordér, ceny začínají tak od osmi tisíc.

Tedy za cenu na úrovni přenosných MP3 přehrávačů nebo velmi pod ní získáte nejen přehrávač, ale i přístroj schopný nahrávání. Hlavním důvodem odsunujícím MP3 přehrávače s paměťovou kartou je cena média Minidisc. Jeden 74minutový disk se běžně pohybuje v cenách okolo šedesáti korun, paměťové karty podobné kapacity stojí více než 100krát více. Při takové ceně média oželíte i jednorychlostní nahrávání, Minidiscy totiž prakticky nebudete mazat a po kapsách jich můžete mít kolik chcete.

V základním balení MZ-R700PC získáte rekordér rozměry jen mírně převyšující samotné médium a o tloušťce 1,5 centimetru. Dále tu jsou sluchátka s ovládáním na kabelu, s devíti tlačítky lze přes něj ovládat přehrávač opravdu dostatečně. Do ovládání navíc můžete zasunout i jiná sluchátka než dodávané špunty (na špunty zas tak zle nehrají). O přibalené akumulátorové baterii a nabíječce se dozvíte později. S přístrojem dostanete i optický kabel pro propojení s CD přehrávačem či jiným optickým výstupem. Dodávané koženkové pouzdro na opasek není nějakým výkřikem designu, ale svůj účel bohatě splní. Varianta PC navíc obsahuje redukci mezi USB a optickým výstupem a příslušné ovladače.

Na obrázku je MZ-R700, PC verze se liší jen modře podbarveným okolím displeje

MZ-R700 podporuje všechny tři varianty komprese a v praxi si bohatě vystačíte s variantou LP2. LP4 je vhodná například pro záznam skladeb, které by se vám jinak na disk již nevešly. 12 skladeb tak nahrajete třeba v LP2 a tu poslední v LP4. V LP2 se vám na jeden disk vejdou průměrně 3 cédéčka, ne všechna totiž dosahují 74 minut a většinou jsou kratší. Standardní kompresi využijete pro záznam kvalitních skladeb, kde se opravdu nechcete šidit, nebo kvůli kompatibilitě s přehrávači bez podpory vyšší komprese.

Srovnání s velikostí média, přehrávač je půl centimetru širší a vyšší

Pro přehrávání nabízí MZ-R700 standardní soupisku vlastností, jedinou, kterou nenajdete, je programování pořadí skladeb. To je ale nahrazeno možností přehazovat skladby na disku dle vašeho uvážení. Playlist se tak uloží přímo na disk a bude platit při každém dalším vložení disku. Jen to nemůžete dělat dynamicky, náhodné přehrávání tu ale je. Názvy skladeb se zadávají poměrně pracně výběrem písmenek ABCDEFGH… Pojmenování jedné skladby tak zabere okolo minuty času. Názvy se zobrazují na devítiznakovém displeji, delší se posouvají. Po pár sekundách název zmizí a je tam zase jen číslo skladby. Časový údaj na displeji je jeden z čas skladby/čas do konce skladby/čas do konce disku/zbývající čas nahrávání. Dále tu je nastavení basů, použitá komprese a úroveň signálu.

Čelní detailní pohled se všemi tlačítky

Odolnost proti otřesům zajišťuje 160sekundová vyrovnávací paměť. Nemáte tedy prakticky šanci přístroj utřepat. I při použití takové úrovně ochrany však dosahuje vynikající výdrže na baterky.

Přístroj pohání jedna tužková baterie, přičemž s přístrojem dostanete jednu akumulátorovou NiCd. MZ-R700 ji umí za tři hodiny ve vypnutém stavu nabít. Na alkalickou baterii vydrží přístroj hrát okolo 53 hodin, popravdě při denním používání mi bylo po deseti dnech divné, že se baterka stále nevybila. Hodinový údaj proto neberte příliš směrodatně, je to prostě hodně. Pravdou je, že na alkalickou baterku přístroj hraje velmi dlouho a spíše budete překvapeni, že se baterka ještě nevybila. Na akumulátor to pochopitelně tak třeskuté není, ale dá se to přirovnat k mobilnímu telefonu, prostě přístroj po několika dnech používání strčíte do nabíječky. Rekordér nezačne nabíjet po připojení k napájení, musíte zmáčknout tlačítko Stop. To proto, abyste nenabíjeli alkalickou baterku a mohli přístroj používat v síti, aniž byste ničili akumulátor.

Energeticky nejnáročnější operací je záznam. Protože jsou disky magnetoptické, je záznam výrazně náročnější než čtení, při zápisu se totiž médium navíc zahřívá, aby se pomocí magnetizace mohla změnit jeho polarizace. Doby záznamu jsou tak zhruba třetinové oproti přehrávání a často se přehrávač vypne při nahrávání, i když pak přehrává ještě několik hodin. Nahrávat ale můžete při připojení k síti, takže to snad není takový problém. Pokud se při nahrávání přístroj vypne, nepřijdete o nahraná data, prostě je to nahrané do okamžiku vypnutí, zas tak počítačové to tedy není.

Při záznamu Minidisc rozděluje skladby podle ticha mezi skladbami. Když tedy přehráváte z počítače, musíte toho nějak docílit. Existuje třeba i plugin do WinAMPu, který to dokáže. Při záznamu z MP3 skladeb logicky dochází k mírné degradaci signálu, protože dekomprimovaný signál protlačíte do Minidiscu, kde se zase komprimuje jinou metodou. Při záznamu nejmenší kompresí to je zcela bez problémů, při použití LP2 je to ještě v normě. Výhodou Minidiscu je, že se jedná o audio zařízení jako každé jiné, nahrávat tedy můžete cokoli co hraje, nejen MP3 skladby a připojením mikrofonu z něj vyrobíte šikovný diktafon nebo nahrávač živých koncertů. Při záznamu přes analogový vstup se mi osvědčilo vypnout automatickou regulaci hlasitosti nahrávání a doladit si to ručně. V digitálním záznamu regulaci úrovně nahrávání pochopitelně nepotřebujete. Při nahrávání můžete zapnout synchronizovaný záznam, ten se tedy nastartuje až ve chvíli, kdy něco začne hrát.

PC redukce je náhrada zvukové karty, buď tedy přehráváte do reproduktorů, nebo nahráváte na Minidisc. Sice tak nepotřebujete zvukovou kartu, to ale asi nebude váš problém, když máte ty MP3 na disku a stále si je pouštíte. Pochopitelně z PC můžete nahrávat i přes analogový výstup jako z každého jiného zdroje a také se u mezer budou skladby rozdělovat. Jen kvalita bude pochopitelně nižší.

Souboj s MP3 přehrávači

Minidisc bojuje se dvěma kategoriemi MP3 přehrávačů: kartovými a CD přehrávači. Ty s paměťovými kartami ruší zcela automaticky, ať cenou, výdrží, či kapacitou. Jediným slabším bodem je doba nahrávání. Nicméně na rozdíl od kartových přehrávačů budete většinou nahrávat jen jednou a pak jen měnit média.

Ve srovnání s MP3/CD přehrávači je situace pochopitelně jiná. Pro toho, kdo má sbírku 50 cédéček s MP3 skladbami, je vhodnější si koupit MP3/CD přehrávač. Náklady na překopírování této sbírky na Minidiscy by byly přece jen vysoké a navíc čas na převod je mimořádný. Jedinou výraznou výhodou Minidiscu je odolnost proti otřesům a malé rozměry. Zatímco u MP3/CD přehrávačů i přes protiotřesové funkce musím mít vždy lehký krok a běh je vyloučen, s Minidiscem mne toto netrápí. Na sport a dobíhání autobusů je tedy Minidisc vhodnější. Lepší je také výdrž na baterie a pochopitelně schopnost nahrávání. Srovnání je přehlednější v tabulce:

Typ Minidisc kartový MP3 přehrávač MP3/CD přehrávač
Kapacita 74-300 minut do 60 minut dle komprese, obvykle 740 minut
Cena média desítky korun tisíce korun koruny
Cena přehrávače okolo deseti tisíc 10 až 20 tisíc do osmi tisíc
Výdrž na baterky desítky hodin hodiny hodiny
Nahrávání plná kvalita ne, případně horší kvalita ne
Odolnost proti otřesům velmi dobrá vynikající horší až dobrá

Pokud máte skladby v počítači, či velkou sbírku normálních cédéček a chcete to nějak zkombinovat do přenosného zařízení, je Minidisc v pohodě. Nemusíte chodit jen k Sony, velmi solidně boduje i třeba Sharp, jen Sony je přece jen nejrozšířenější. Připojení k PC přes optickou redukci není nezbytně nutné, použít se dá Minidisc i bez ní. Pokud si koupíte nyní MP3 přehrávač, prožijete si všechny jeho dětské nemoci, v případě Minidisců se již opravdu jedná o lety prověřenou technologii, která v současné době je zvládnutá a vychytaná.

Diskuze (255) Další článek: MSN.Atlas "v zásuvce" GTS

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,