Zánik Matky všech telefonů: kdy regulovat a kdy ne

Nejslavnější telecom na planetě byl násilně rozbit a poté pohlcen jednou ze svých dcer; trh nakonec vyřešil regulaci lépe než státní orgán. Nemusí to ale platit vždy.

Minulý týden se uzavřela historie jedné z nejslavnějších firem na světě – „Americké telefonní a telegrafní“ čili AT&T. Tato společnost, která stála u zrodu inovací, z nichž těží celé lidstvo, byla v osmdesátých letech vládou USA prohlášena za „příliš silnou“ a násilně rozbita; nyní její pozůstatek odkoupila jedna z jejích dcer, a tím se historie této slavné společnosti uzavírá.

Jak to vlastně začalo

AT&T stála u zrodu telefonu a jejím zakladatelem (respektive zakladatelem předchůdce, otce této firmy) nebyl nikdo jiný než vynálezce telefonie Alexander Graham Bell. Také v dalších letech v sobě spojovala obchodnickou dravost s invenčností: byla i u zrodu televizního vysílání, přinesla možnost mobilního telefonování (z auta – již v padesátých letech!), byla pionýrem i v datových komunikacích a v šedesátých letech vypustila první komunikační satelit na světě.

Není také od věci zmínit, že její výzkumníci též kdysi vymysleli operační systém jménem Unix. Na vrcholu své slávy, v roce 1984, zaměstnávala více než milion (!!) zaměstnanců. AT&T byla pro Ameriku strategickou společností během světové války a zejména v době války studené: Amerika měla jednoznačný technologický náskok v oblasti dálkových komunikací nad kteroukoli jinou zemí na světě.

Firma proto také dostala od vlády monopol výměnou za povinnost provozování toho, co se u nás nazývá „univerzální službou“: musela být schopna zpřístupnit telefonní připojení v USA komukoli za regulovanou cenu. (Tento přístup přijalo mnoho dalších zemí na světě – telecom coby strategický monopol, většinou dokonce státní podnik.)

„Dobrovolné“ dělení

Největší událost si firma prožila v roce 1984, kdy se po desetiletém (!!) právním boji s vládou USA a jeho prohře AT&T „dobrovolně“ rozdělila na sedm regionálních společností a ořezaný AT&T. Po tomto Mnichovu firma existuje dalších dvacet let, ve kterých občas vyhrávala a občas prohrávala; dokázala například zafinancovat digitalizaci své sítě již v osmdesátých letech, což byla ve své době ohromná věc.

Firma však zůstala po odřezání regionálních společností zvláštním hybridem, firmou s obrovskou a širokou technologickou základnou, ale bez obchodní dominance na domácím trhu. V roce 1995 se navíc rozhodla, tentokrát skutečně dobrovolně, k dalšímu rozdělení: vznikla počítačová společnost NCR, technologická společnost Bell Labs, přejmenovaná na Lucent Technologies, a telekomunikační AT&T. To ale nestačilo a za pět let následovalo další dělení: na AT&T Wireless, AT&T Broadband (akvírovaná záhy kabelovkou Comcast) a zbytkovou AT&T. Ta byla nyní pohlcena firmou SBC, tedy jednou z dcer vzniklých v roce 1984.

Spletitá historie AT&T je dobrým studijním materiálem pro dnes často diskutovanou problematiku monopolů či „příliš silných firem“ a jejich případné regulace. Jistě existuje z dnešního pohledu po bitvě mnoho chytrých rad: firma měla být zcela jinak regulována, neměla být rozbíjena, trh by to vyřešil sám, telefonování přes internet by AT&T dostalo na kolena bez větší námahy a podobně. V roce 1974 se ale firma AT&T jevila všem jako sedmihlavá saň, která dusí celý kraj a které je potřeba hlavy odsekat (tedy osamostatnit). Po desetileté úporné bitvě, která firmu poškodila a nikomu nic nepřinesla, se tak stalo – v roce 1984, kdy ale už byl trh úplně jiný.

K čemu to bylo dobré?

Výsledkem rozbití AT&T měl být dle plánovačů vznik sedmi lídrů – špičkových firem, které však budou působit v konkurenčním prostředí. Z dnešního pohledu je to ale víceméně fiasko: jediným, v čem firmy zůstaly poměrně silné, jsou jejich regionální telekomunikační pozice (jsou to tedy jakési „malé České Telecomy“), ale prakticky žádná z nich nepřekročila vlastní stín. Hrdinou dnešní doby není nikdo z původního impéria AT&T, ač k tomu právě toto impérium mělo ty nejlepší předpoklady, dokonce i po rozbití.

Lídrem v připojení k internetu je AOL, v komunikačním hardware Cisco a v kabelovce (což mělo být přirozené rozvojové pole telecomu) Comcast. V počítačích ví o pouhé existenci firmy NCR jen pár zasvěcenců, zatímco o HP či Dellu každý. Firma nic nedokázala v mobilních komunikacích a podobně.

Navíc roky, následující po rozbití AT&T, byly ve znamení opětného slučování dříve rozdělených dceřinek, mezi sebou i s dalšími firmami. To může vypadat téměř komicky (proč se tedy rozdělení za takových bolestí vynutilo?), ale zákon působí oběma směry. Nelze firmě říci „rozdělila ses a nyní se už nesmíš nikdy spojit“, vždy se hodnotí, zda by se sloučením neporušila rovná hospodářská soutěž. Dřívější monopolista byl rozdělením tak oslaben, že se pak mohl zase slučovat: skutečně měli bořitelé AT&T něco takového na mysli? Uvědomili si, že nejdříve stvořili golema (speciálním zákonem „regulovaného monopolu“), a pak jej zase roztloukli?

Odnese to spotřebitel

Zatímco nás v Čechách AT&T tak moc netrápí, více na nás doléhají jiné dvě firmy: Microsoft a Český Telecom. V případě Microsoftu je dobře vidět, že pokusy o regulační zásahy jsou špatného typu ve špatnou dobu. Evropská unie se bije v prsa, že zakázala Microsoftu v roce 2005 zabudovat do operačního systému Media Player.

Je snad něco méně relevantnějšího, v době Linuxu, Open Office, ve věku internetu? Možná windowsová kalkulačka. Když už, tak měla být firma regulována někdy na začátku devadesátých let, v době „monopolizace“, prostřednictvím DOSu (některé ne-microsoftí programy běžely záměrně „zkriplovaně“) a pak o několik let později, kdy firma likvidovala konkurenty svého Office právě s vydatnou pomocí dominantní pozice Windows.

Český Telecom není zase tak zásadně odlišný případ od AT&T. Firma vznikla za totalitního režimu a nemohla ve své době být jiná; zásadní změna pravidel hry (demonopolizace a rychlý prodej) měla přijít okamžitě. Pokoušet se tuto situaci řešit nyní, v posledních dvou či třech letech, nějakými razantními opatřeními už nemá smysl – ta správná doba se propásla, tržní pozice ČTc se zmenšuje samovolně vlivem rozvoje technologií a bude pokračovat.

Případ AT&T i obou dalších zmiňovaných firem ukazuje, že neplatí to, že se nemá provádět žádná regulace firem s monopolistickým chováním: každá z těchto firem se v určité době svého vývoje chovala zcela jistě proti zásadám hospodářské soutěže, na což dopláceli zejména zákazníci. Protože ale trest – či pokus o trest, v případě Microsoftu – přišel s velkým zpožděním, minul se výsledkem a znamenal zbytečný, až škodlivý zásah do volného trhu, s neblahým důsledkem opět pro koncové spotřebitele.

Diskuze (55) Další článek: ADSL od Tiscali jinak: Nulový limit, 100 MB za 10 korun

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,