Když si na americkém eBayi koupíte digitální kameru, po překročení balíku přes státní hranici vás tuzemská celní správa potrestá za to, že jste si kameru nekoupili u českého prodejce a vyčíslí vám odpovídající trest, tedy clo a DPH. Tímto si každá země chrání svůj ekonomický prostor a své vlastní výrobce a prodejce a takto to už funguje stovky let. Těží z toho národní ekonomiky a nakonec tedy i my všichni. Celních poplatků zároveň ubývá, už se neplatí třeba středověké městské mýtné při vstupu cizího obchodníka na trh, a vznikají také celé strategické (bez)celní unie – třeba EU.
Oceán a škunery
Toto ale každý z vás dobře zná, proč o tom tedy píšu? Pokud si na internetu objednáte skutečné zboží, spadnete do klasického hospodářství, které má svá pravidla. Co když si ale koupíte něco pouze elektronického? Třeba webový hosting u zahraničního poskytovatele? Stát přijde o peníze, jelikož jste si službu nekoupili u tuzemského obchodníka a nezaplatili jste žádnou daň. Tak dnes ale internet funguje. Je to univerzální globální svět bez hranic. Mnozí jej proto přirovnávají k širému oceánu. Na moři se obchoduje pouze v přístavech. To jsou již národní „huby“, ve kterých platí legislativa domovské země každého z přístavů. Ve světě internetu jsou přístavy webové servery a my jsme poměrně nezávislé loďky s vlajkou své země. Je to ale ještě trošku složitější. Stejně jako pirát snadno změní vlajku lodě a přebarví registraci a název škuneru, internetový surfař se může skrýt pomocí proxy serverů, VPN tunelů, TORu a podobných technologií.
Internet je jeden veliký nekontrolovatelný oceán a weby jsou přístavy
Pokud se připojíte k proxy serveru v Japonsku a začnete surfovat, budete se všem jevit jako Japonec. Pokud použijete TOR a jako poslední uzel bude sloužit počítač v Norsku, budete se všem jevit jako Nor. A aby to bylo ještě komplikovanější, každou loď na moři může navštívit komisař a podívat se, co veze. Pokud ale na internetu použijete šifrování SSL (HTTPS), budete zcela neviditelní. Komisař (poskytovatel připojení) se sice dozví, odkud a kam plujete, nebude mít ale páru o tom, co vezete, co jste v tom vzdáleném přístavu nakoupili.
Internet je nespoutaný
Internet je tedy prostě jiný než tradiční fyzikální obchodní prostor a přilepit na něj tradiční pravidla nemusí vždy fungovat. Jakmile se připojíte k internetu, vstupujete do jiného světa, do pomyslného světa za zrcadlem, který se řídí vlastními pravidly. Stát ani mezinárodní organizace tento svět ještě plně nesvázaly, jelikož to v absolutním měřítku prostě ani nejde. Samotný internet nemá žádné vedení, žádné zákony, žádná pravidla a jako celek ani žádného majitele. Můžete namítnout, že stát může zablokovat podnikání internetového poskytovatele, nic vám ale nebrání z kapsy vytáhnout technicky neblokovatelný satelitní telefon a připojit se znovu, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Státy mohou kontrolovat své teritoriální vody a přístavy, není ale v jejich silách kontrolovat celý globální a propojený oceán. V podstatě nekontrolovatelný stav pirátství v okolí Afrického rohu mi dává za pravdu.
Stavební kámen Velkého českého firewallu
Aby z této šedé internetové zóny stát něco měl, platíme DPH – daň z přidané hodnoty z ceny internetového připojení. Takhle to doposud fungovalo, jak se ale zdá, stát dnes chce proniknout i za zrcadlo a principiálně může nastavit podobná pravidla jako Čína.
Už příští týden začne parlament ve třetím čtení projednávat novelu zákona 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, kam se v páté části a v článku VII dostal přílepkem nový paragraf §2a. Ten zní:
§2a
Odpovědnost provozovatelů elektronických prostředků
Provozovatelé elektronických prostředků jsou povinni zajišťovat nemožnost připojení uživatelů ke stránkám elektronických prostředků nabízejícím či umožňujícím účast na loteriích či jiných podobných hrách provozovatelů, kteří k tomu nemají povolení vydané podle zvláštního právního předpisu 4a), obsahujícím reklamu na takové služby či činnosti, nebo takové činnosti propagujícím či podporujícím.
Tedy do češtiny přeloženo: na internetu budou z Česka dostupné pouze ty loterijní weby, které u nás oficiálně podnikají a mají zde povolení. Státu totiž logicky vadí, že si mohu na internetu cokoliv koupit a nezaplatím z toho daň, jelikož si to mohu koupit z tradicionalistického pohledu v zahraničí (co je to ale na internetu zahraničí? I počeštěný Facebook je tradicionalistické zahraničí!). Státu v tomto případě nestačí DPH z připojení, které jsme všichni poctivě zaplatili, a nedovolí nám sázet v cizině.
A co až se znelíbí někdo jiný?
Můžete namítnout, že jde přeci o škodlivý hazard a zpravodaj novely poslanec Jan Farský (TOP09) v Událostech, komentářích (17.6.) omezování internetových sázek dokonce přirovnal k analogickému zakazování přístupu k nacistickým stránkám a potírání dětské internetové pornografie. To vše je ale naprosto irelevantní.
Můžeme omezovat počty herních terminálů ve městech (v tradičním fyzikálním ekonomickém prostoru), ale stěží omezíme počty sázkových webů na internetu, jelikož na trestnosti hazardu neexistuje žádná mezinárodní shoda. Jejich existenci ostatně ani neupravuje naše právo, ale právo země, ve které se nachází server s webovým kódem loterie.
Dejme ale tomu, že hazard je třeba regulovat, protože je prostě považovaný za rizikový a stát z toho zahraničního internetového nemá ani korunu (leda tu za propálené energie, DPH z připojení, DPH z nákupu počítače, další spotřební daně aj.). Představte si nyní ale naprosto analogickou hypotetickou situaci. Co když Češi začnou houfně nakupovat prémiovou verzi Dropboxu. Jedná se o americkou službu, která u nás nemá zastoupení, peníze tedy bez zdanění opustí hranice České republiky. Farskému a dalším navrhovatelům vadí ekonomická ztráta nezdaněných internetových sázek, ozvou se tedy zákonodárci i v tomto případě a zakážou zahraniční Dropbox, protože si jeho prémiovou verzi zaplatil milion Čechů a stát z toho nemá ani korunu? Jistě, je to skutečně pouze hypotetické, takový zájem o placený Dropbox u nás totiž nikdy nebude, jde ale o princip. Dropbox i sázky jsou internetové služby, vznáší se v neuchopitelném éteru globálního elektronického internetu a to je jejich hlavní rozdíl třeba oproti tržišti eBay, které je branou mezi éterickým internetem a tradičním světem. Elektronicky zaplatíme do zahraničí přes PayPal, na celní poštu ale dorazí hmatatelné a snadno zdanitelné zboží.
Blokovat internet? Nebuďme naivní
Pokud nový loterijní zákon vstoupí v platnost, nabízí se ještě ryze technická otázka. Jakým způsobem budou provideři zakazovat zahraniční hazard a především reklamu? A proč stát hodil zodpovědnost opět na ten poslední článek řetězce? Pokud zákon vstoupí v platnost, jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom vytvořili tisíce drobných Velkých českých firewallů. Nebude jeden jako v Číně, protože zodpovědnost neleží na státu, ale na poskytovatelích, kteří budou biti pod pohrůžkou pokuty ve výši až do 10 milionů korun. Budou filtrovat naše soukromé tužby a rozhodovat (resp. RRTV) podle nejasného rámce, co ještě hazard není a co naopak už je. Pokud se vám na libovolných stránkách načte grafická reklama AdSense se zahraniční sázkovou službou, bude se jednat o porušení zákona a bude to provider, který ji bude nucen odstranit. Pokud se objeví reklama ve videu, bude video nelegální a vypořádat se s tím bude muset… Opět Internetový provider. Proboha jak?
Prakticky k ničemu
Přitom to bude vše naprosto k ničemu. Ti, kteří budou chtít skutečně sázet v zahraničí, využijí služeb kdejakého proxy serveru s SSL šifrováním, VPN tunelu, TORu a dalších technologií. Tyto služby jsou dnes zdarma, ty profesionální pak za skutečně přijatelné poplatky. Jak zareaguje stát poté? Zakáže SSL šifrování, VPN a proxy servery jako nástroje ilegální činnosti? Tyto technologie neumí spolehlivě blokovat ani Čína s obrovským rozpočtem svého celostátního firewallu, není se tedy třeba obávat, že by to snad měli zvládnout drobní čeští operátoři.
Dle právních expertů je novela v rozporu s evropským nařízením (rozhodnutím EK) a v rozporu s naší ústavou. Pokud tedy nová norma skutečně vstoupí v platnost, nelze než doufat, že se někdo ozve.
Můžete to být i vy zapojením do petice. Ty toho zpravidla sice mnoho nezmůžou, možná si ale přeci jen někdo uvědomí, že se chová jako slon v porcelánu.