Zákon o službách informační společnosti – tak napůl

Ministr Mlynář představil návrh zákona, který má zaplnit právní mezery týkající se některých problémů, se kterými se denně potkávají uživatelé internetu. I když je mediálně nejzajímavější návrh desetimilionové pokuty za rozesílání spamu, obsahuje zákon mnohem důležitější a kontroverznější věci.
Zákon o službách informační společnosti, který vznikl na základě bílé knihy elektronického obchodu, kterou vypracoval ještě Úřad pro veřejné informační systémy, pokrývá tři základní oblasti – poskytování služeb “informační společnosti“, nevyžádanou komunikaci a úpravy smluvních vztahů uzavíraných pomocí elektronických prostředků na dálku. Zákon vznikl na základě potřeby sladit českou legislativu s judikaturou Evropské unie, což se na jeho obsahu výrazně odráží. Protože základní informace o návrhu zákona přinesl už sobotní článek, můžeme se nyní podívat na některé části zákona podrobněji.

Část první – definice a vymezení

V podstatě nejdůležitější část zákona, která musí jasně stanovit, čeho přesně se zákon týká, nepřesnosti v definicích zákonných ustanoveních jsou nejčastějším způsobem, jak se lidé vyhýbají právní odpovědnosti. Jak je zvykem, formulace v návrhu zákona jsou komplikované až k nesrozumitelnosti. V případě Zákona o službách informační společnosti jde zejména o definici služby informační společnosti a o prostředky individuální komunikace na dálku. Novotvar služby informační společnosti je vysvětlen jako „jakákoliv služba poskytovaná na dálku, elektronickými prostředky, na individuální žádost příjemce služeb, poskytovaná zpravidla za úplatu; nezahrnuje službu elektronických komunikací podle zvláštního zákona“. V případě prostředků individuální komunikace vyjmenovává návrh zákona v současné podobě telefon, mobilní telefon, videotelefon, elektronickou poštu a faximilní přístroje. V dodatcích k návrhu pak zmiňuje fakt, že formulace není taxativní a proto do ní lze zahrnout také komunikaci pomocí instant messaging klientů. Zajímavá je také definice obchodního sdělení, jediné formy spamu, kterou se zákon zabývá, ale k tomu se ještě dostaneme.

Část druhá – odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti

Tato část navrhované zákonné normy nabízí řešení současného stavu, ve kterém nejsou pevně stanoveny hranice odpovědnosti za data, která jsou přenášena v rámci přenosu informací v situacích definovaných zákonem (prostředky individuální komunikace a služby informační společnosti). Zákon, jak to vypadá, velice potěší provozovatele takových služeb, protože je v podstatě zbavuje jakékoliv zodpovědnosti. A to jak v případě ISP, přes které datový obsah proudí, tak i u poskytovatelů hostingu, kteří nabízejí prostor pro uložení materiálů, které mohou porušovat zákony.

Poskytovatel internetového připojení podle zákona zodpovídá pouze za obsah komunikace, kterou sám inicializuje, volí u ní příjemce a obsah komunikace. To znamená, že je zodpovědný maximálně za obsah oznámení, která ISP sám rozešle svým zákazníkům. Všechno ostatní od rozesílání spamu až po distribuci dětské pornografie a provoz peer to peer systémů jde mimo ISP. ISP ale samozřejmě zůstává povinnost spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení při objasňování případné trestné činnosti. Zákon ale neklade ISP povinnost věnovat se monitorování dat, která probíhají jeho systémem. Zavedení takových povinností by pro ISP znamenalo zvýšené náklady na provoz monitorovacích systémů a lidi, co by se o tyto systémy starali.

Paragraf 4 návrhu Zákona o službách informační společnosti řeší problematiku dočasného uchovávání cizího obsahu na vlastních serverech pro snížení zátěže sítě – caching. Ve Spojených státech právě kolem cachování vznikají spory operující s autorskými právy a americkým DMCA. V českém právním řádu by podle současného návrhu zákona mělo být cachování bezproblematické za splnění několika základních podmínek, mezi které patří zachování informace ve stavu, ve kterém je dostupná v originálním zdroji a pravidelná aktualizace informace. Zároveň ISP nesmí zneužít informace k získání údajů o jejím používání nebo umožnit přístup ke kopii informace poté, co je odstraněna z původního zdroje. Takto postavený návrh by řešil i problém, kterému čelil Google, kdy ve své cache nabízel stránky z elektronické verze NY Times, které už byly přesunuty do placené části serveru.

Již zmíněného hostingu se týká paragraf 5. Už první odstavec udělá radost každému poskytovateli této služby: „Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, neodpovídá za obsah informace uložené na žádost uživatele“. Výjimkou jsou pouze případy, kdy má poskytovatel hostingu důvodné podezření o nelegální povaze uložených dat či pokud je o této povaze informován, pak musí neprodleně učinit kroky k znepřístupnění daného obsahu. I když je zákon i v tomto případě velice benevolentní, je otázkou, nakolik budou formulace typu „důvodné pochybnosti o protiprávní povaze“ prokazatelné v reálných případech. Celou první část Zákona o službách informační společnosti lze shrnout do dvou tvrzení, obsažených do paragrafu 6 dotyčného návrhu zákona:

„Poskytovatelé uvedeni v § 3 až 5 nejsou povinni:
a) dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace,
b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.“

Část třetí – nevyžádaná komunikace

Pod označením nevyžádaná komunikace je rozuměn samozřejmě nenáviděný spam. Podle návrhu zákona je zakázaná jakákoliv nevyžádaná komunikace obchodních sdělení. Jednoznačnost zákona v této oblasti je více než vítaná, problémem ovšem zůstává vymezení spamu na oblast obchodních nabídek – tedy klasické reklamy. Zákon se nezabývá dalšími možnými projevy spamu, které mohou zahrnovat politická nebo náboženská sdělení.

Pro dobro uživatelů internetu zákon vyžaduje „několikanásobné jištění“ v oblasti přijímání obchodních sdělení. Pokud si poskytovatel komerčních služeb vyžádá email uživatele, musí mu dát možnost odmítnout příjem reklamních emailů. Dále musí každý komerční email obsahovat možnost bezplatného ukončení zasílání takových sdělení. Zákon zakazuje rozesílat spam s falešnými zpětnými adresami a navrhuje velice přísné postihy, až do výše mediálně zajímavých 10 000 000. Tuto částku mohou patřičné úřady požadovat i opakovaně! A výtěžek bude příjmem do státního rozpočtu, takže bude v zájmu státu držet tvrdou linii.

Jiným problémem je ale vyrovnání se spamy, které přijdou ze zahraničí, tady lze očekávat, že ostrý zákon bude působit jako pitbull s košíkem uvázaný na krátkém řemenu. Samozřejmě že po vstupu do EU, jehož datum je navrhováno jako den, kdy má začít zákon platit, bude vymahatelnost práva lepší, ale většina nevyžádané pošty má svůj počátek v USA, kam nedosáhne ani EU a ani americké zákony se nezdají být dostatečně účinné. I když se proto může část zákona věnující se spamu zdát jako přehnaná, čas může prokázat její užitečnost.

Část odpovědnosti chce Mlynářovo ministerstvo v návrhu zákona vložit na bedra nejrůznějších oborových profesionálních organizací. Tyto organizace by totiž měly hlídat své členy a kontrolovat, zda je jejich obchodní komunikace v pořádku. Principy samoregulace se v praxi často ukazují jako neefektivní, ale lze předpokládat, že tato část zákona bude určitě podrobena minimálně pokusům o pozměňovací návrhy.

Část čtvrtá – bezpečnější nakupování

Součástí návrhu zákona jsou také změny do občanského zákoníku, které se týkají elektronického obchodování. Kromě klasického nakupování po internetu ošetřují také smluvní vztahy uzavírané po emailu nebo dokonce prostřednictvím instant messengerů. V této oblasti ovšem hodně záleží na rozvoji elektronického podpisu. Z navrhovaných změn jsou nejdůležitější prvky, které mají chránit zákazníka. Sestávají zejména z možností kontroly objednávky a povinnosti obchodníka poslat emailem potvrzení objednávky. Návrh zákona také vypočítává informace, které musí obchodník zákazníkovi povinně sdělit před uzavřením smlouvy. V této části zákona lze návrhu jen těžko cokoliv vytknout, jeho znění je evidentně inspirováno již fungujícími principy.

Návrh zákona představený ministrem Mlynářem má před sebou ještě poměrně dlouhou cestu ke schválení a je jisté, že bude čelit řadě pozměňovacích návrhů. Některé budou vítané (rozšíření zákazu nevyžádané komunikace), ale je možné, že dojde i k návrhům, které by mohly ve výsledku způsobit problémy. V tomto případě se ale budeme muset nechat překvapit jak vládou tak poslanci a senátory.

Diskuze (23) Další článek: Taiwanský Computex Živě...

Témata článku: Zákon, Instant Messaging, Informační společnost, Poskytnutý uživatel, Základní princip, Obchodní komunikace, První odstavec, Košík, Zakázaný prostředek, Důvodné podezření, Právní odpovědnost

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Test 6 odolných telefonů a 22 powerbank

Srovnání technologií QLED a OLED

Měřte své sportovní výkony

Sady pro chytrou domácnost