Nová verze návrhu zákona, který upravuje problematiku spammingu, poskytování přístupu a hostingu, vstoupila do mezirezortního připomínkového řízení. Přináší upřesněné definice, zapracovává vazbu na Evropskou unii, ale zahrnuje také některé nové požadavky. Ne všechny změny jsou ale změnami k lepšímu.
Sankce
Další významnou změnou, které druhá verze návrhu Zákona o některých službách informační společnosti doznala, je vymezení možných porušení zákona a také hrozících postihů. V první verzi to bylo ošetřeno stručně a jasně:
Orgán dozoru uloží, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, subjektu, který jedná v rozporu s tímto zákonem, pokutu až do výše 10 000 000 Kč podle závažnosti porušení povinnosti, a to i opakovaně. Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.
Nová úprava je komplikovanější. Jednak rozlišuje mezi porušením "obecných" požadavků, kde stanoví sankci "do výše" 10 milionů Kč, a mezi porušením specifických požadavků na provozovatele regulovaných činností (kde hrozí pokuta do výše 5 milionů Kč). Za důležitější, a bohužel dosti nebezpečný, však považuji způsob, jakým jsou porušení definována. Původní verze je definovala nepřímo, odkazem na "jednání v rozporu se zákonem". Nová verze na to jde jinak, a uvádí explicitní výčet toho, za co lze (resp. má být) uložena pokuta. V prvním případě (u obecných požadavků, se sankcí do výše 10 milionů) jde celkem o sedm bodů, ve druhém případě (specifické požadavky na regulované činnosti, se sankcí do 5 milionů) jde o 6 bodů. V textu zákona ovšem chybí explicitní zmínka o tom, zda mají být uvedené body chápány ve smyslu disjunkce, či ve smyslu konjunkce. Jinými slovy: aby došlo k porušení a mohla následovat sankce, stačí splnit alespoň jeden ze sedmi, resp. šesti bodů vyjmenovaných v zákoně, nebo je nutné splnit všechny současně? Logika věci je jasná a říká že jde o disjunkci (stačí splnit alespoň jeden bod). Ale řídí se soudy vždy logikou věci, tam kde připadají v úvahu dvě různé interpretace? Přitom náprava je tak snadná, stačilo by za každý bod dál slůvko "nebo".
Ještě větší hrozba je ale v samotném explicitním (taxativním) výčtu toho, za co lze uložit sankci. Co když tento výčet nebude úplný? Budou pak příslušná "nevyjmenovaná" porušení zákona bez jakýchkoli sankcí? Život a praxe mohou ukázat, že porušovat zákon se dá i způsoby, na které autoři právní úpravy nepomysleli a které ve výčtu nejsou obsaženy - a co pak s tím? Již dnes tam například chybí věc, na kterou explicitně upozorňovaly některé připomínky k první verzi: povinnost reflektovat žádost o ukončení komunikace (žádost o vyřazení z databáze, odvolání souhlasu se zasíláním spamů atd.). Ve výčtu sice je ošetřena povinnost toto nabídnout, ale nikoli povinnost skutečně reflektovat a naplnit případné odmítnutí.
Svůj vliv může mít také vymezení osob, kterých se sankce za porušení zákona mohou týkat. První verze hovořila obecně o "subjektu, který jedná v rozporu s tímto zákonem". Druhá verze, při prezentaci explicitního výčtu možných porušení, hovoří pouze o právnických osobách. Následně pak "prodlužuje dosah" i na fyzické osoby, když říká že i na ně se vztahují "ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby", ovšem pouze v rámci jejich podnikání či v přímé souvislosti s ním. Takže cesta pro eventuelní "bílé koně" z řad nepodnikajících fyzických osob zůstává otevřena?
Oproti první verzi návrhu obsahuje stávající druhá verze také "osvobozující" ustanovení:
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
