Vláda dala včera zelenou návrhu zákona o el. komunikacích, který připravilo ministerstvo informatiky. Ten nyní půjde k projednávání do Parlamentu. Pokud by zde byl projednán do konce kalendářního roku, mohl by nabýt účinnosti někdy počátkem roku příštího. Jaké hlavní změny by nový zákon přinesl?
Regulace a relevantní trhy
Významný je také přístup nového zákona k otázce regulace. Dává totiž přednost tomu, aby ji nemusel aplikovat a trh si poradil sám. To ale nelze dělat plošně, resp. pro celý trh elektronických komunikací najednou. Proto nový evropský regulační rámec přichází s novinkou (kterou náš zákon pochopitelně přejímá), spočívající v rozdělení celého trhu elektronických komunikací na dílčí části, označované jako tzv. relevantní trhy. Každý z těchto relevantních trhů je pak individuálně zkoumán, zda již je dostatečně vyspělý (ve smyslu: liberalizovaný), tak aby nevyžadoval regulaci a dokázal efektivně fungovat sám, jen na bázi pravidel hospodářské soutěže. Pokud ano, příslušný relevantní trh v zásadě vypadává zpod otěží regulátora a zůstává pouze pod dohledem antimonopolního úřadu ÚOHS, který dbá právě na dodržování pravidel hospodářské soutěže.
Pouze tam, kde analýza relevantního trhu ukáže, že tento dílčí trh ještě není dostatečně liberalizován, je aplikována určitá míra regulace. Jaká, to by měl citlivě volit regulátor (i na základě provedených analýz, s konzultacemi atd.), s cílem směrovat i tento dílčí trh ke stavu, kdy již bude dostatečně liberalizován a nebude regulaci vyžadovat.
Univerzální služba - právo místo povinnosti
Významnou změnou prochází také institut tzv. univerzální služby (jakéhosi minima služeb, které musí být dostupné všude a všem). Dosud byla univerzální služba řešena hodně "po staru", uvalením povinnosti poskytovat ji na dříve monopolního a dnes dominantního operátora (Český Telecom). Navíc s předpokladem, že jde o činnost ztrátovou, a na příslušnou ztrátu pak Telecomu ze zákona přispívají ostatní operátoři.
Nová úprava vychází z toho, že univerzální služba může být (nemusí ale může být) i výdělečná, a zájem o její poskytování mohou mít i ostatní operátoři. Proto její poskytování řeší nejprve soutěží, do které se mohou zapojit všichni zájemci o její poskytování. Teprve pokud zájem nebude, může regulátor přistoupit k řešení "po staru", a povinnost zajišťovat univerzální službu někomu uložit (i s nárokem na úhradu případné ztráty). Kromě toho bude mít regulátor více pravomocí i v určení toho, zda a v jaké podobě a rozsahu je univerzální služba vůbec nutná.
Všeobecné oprávnění místo licencí
Další zajímavou novinkou, přispívající k liberalizaci trhu a snižování vstupní bariéry pro nové hráče, je nahrazení individuálních licencí, udělovaných operátorům (za nemalý poplatek), obecně platným "všeobecným oprávněním" (jakousi obdobou generální licence), s tím že zájemci o podnikání v oblasti elektronických komunikací budou mít již jen oznamovací povinnost. Individuální oprávnění pochopitelně zůstanou u přidělování frekvencí (ale místo o "licence" půjde o "oprávnění k využívání rádiových kmitočtů").
Mimochodem, za využívání frekvencí se budou platit poplatky, které budou z určité části směřovat do státního rozpočtu, a zbytek půjde na tzv. Radiokomunikační účet, ze kterého se budou platit "efektivně a účelně vynaložené náklady vzniklé držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku změn ve využívání rádiového spektra". To mi připomíná princip Účtu univerzální služby, spojený s řadou problémů.
Ostatní příjmy regulátora (například inkasované správní poplatky či pokuty) pak půjdou přímo do státního rozpočtu. Takže naivní představa, že by alespoň část takto inkasovaných peněz mohla zůstat v oboru a jít třeba na nějaký fond pro podporu broadbandu v oblastech s jeho horší dostupností, je asi dost nereálná.
Kolektivní vedení regulátora
Novinkou je také změna z dosavadního individuálního vedení regulátora na spíše kolektivní. Ministr Vladimír Mlynář to na jedné tiskovce dokonce přirovnal k "vícehlavému Stádníkovi" - vedením regulátora by nově měla být pověřena pětičlenná rada, s tím že jeden její člen je vždy předsedou Rady, stojí v čele Úřadu a jedná jeho jménem. Ve stanovených případech pak rozhoduje vždy celá Rada, jindy sám její předseda.
 |
Kolektivní vedení regulátora (© ČT1)
Zajímavou otázkou, které si ve své včerejší zpravodajské relaci všimla i Česká televize, je personální obsazení budoucí Rady, přesněji zájem o takovéto místo. Kvůli vyloučení střetu zájmu nesmí být členem Rady nikdo, kdo sám nějak podniká v oboru. Zákon stejně tak vylučuje z členství v radě poslance, senátory, soudce, státní zástupce, každého kdo má jakoukoli funkci ve veřejné správě, funkci člena orgánů územní samosprávy či funkci v politické straně nebo v politickém hnutí. Odměňování členů radu není v návrhu zákona explicitně řešeno, takže asi půjde o platy odvozené z pravidel platících obecně ve státní správě.
Třešnička na dortu - mobilní přenositelnost
Spíše příslovečnou třešničkou na dortu nového zákona o elektronických komunikacích je obecný požadavek na přenositelnost čísel. Nikoli ovšem křížem, tj. z pevné sítě na mobilní a naopak, ale pouze v rámci pevné sítě a v rámci mobilních sítí.
Přitom přenositelnost v rámci pevných sítí již je k dispozici a funguje rok a půl. Za tu dobu bylo úspěšně přeneseno přesně 1 milion čísel (CNPAC to bude oficiálně oznamovat příští úterý).
Mobilní operátoři podle očekávání křičí, že oni ve svých sítích přenositelnost zavést nestihnou, že je to velmi komplikované a nákladné atd. Zákon jim v tomto ohledu dává odklad 6 měsíců od své účinnosti (které by mohl nabýt někdy počátkem příštího roku). I to je ale prý pro mobilní operátory málo. Osobně bych je nepodceňoval, myslím že jsou technicky i organizačně natolik zdatní, aby to stihli. Navíc o tomto požadavku na své sítě vědí již dlouho, a také pro něj již něco dělají - viz nedávné sjednocení hovorného do různých sítí u Oskara, a totéž u T-Mobile (byť jen u vyšších tarifů). Může to nebýt příprava na zavedení přenositelnosti čísla i v mobilních sítích?
