Základním principem zařízení je, aby fungovala co nejdéle. Najdou se ale i případy, kdy je potřeba automatické zničení elektroniky bez možnosti opravy.
Pokud jde o bezpečnost informací, vlády ale i obří společnosti dávají na tuto oblast velké prostředky. Obzvláště to platí v současné internetové době, ale nesmíme zapomínat ani na samotný hardware.
DARPA v rámci programu pro zničitelnou elektroniku (VAPR - Vanishing Programmable Resources) minulý rok investovala do týmu známé výzkumné společnosti PARC, patřící pod Xerox, celkem dva miliony dolarů. Cílem bylo vyvinout elektroniku, která se dokáže sama zničit.
V prach se obrátí
Týmu PARCu se podařilo cíle během jednoho roku dosáhnout v rámci vlastní platformy nazvané příhodně DUST (Disintegration Upon Stress-Release Trigger). Vytvořený integrovaný obvod, který může být do budoucna třeba pamětí, výpočetním čipem nebo třeba senzorem, se totiž rozpadne na spoustu malých částí.
Detail vyvinutého samozničitelného čipu od PARCu
Technologie výroby využívá skleněný substrát a podobně jako u tvrzeného skla (bezpečnostní dveře, automobily atp.), zůstává ve struktuře pnutí. Výsledkem je struktura, která je za normálních okolností pevná, ale jakmile dojde například k zahřátí integrovaného odporu, celá struktura se doslova rozletí na spoustu malých kousků.
Na videu můžete vidět malou destičku s integrovaným obvodem, po nasvícení diody se ale okamžitě spustí proces destrukce. Tento spínač ale nemusí být řešen pomocí světla, může jít třeba o fyzický spínač nebo také bezdrátový signál, na který budou vnitřní obvody připravené. A to má zajímavé možnosti použití.
Pro bezpečnost i ekologii
Hlavním použitím pro DARPU je samozřejmě armáda a bezpečnost. Podobná zařízení mohou totiž obsahovat šifrovací klíče a pokud by se dostala do nesprávných rukou, mohl by to být problém. Stejný princip platí i u pokročilých technologií, které se dostanou na bojiště a mohly by protivníkovi poskytnout nové možnosti útoku.
Takovou samodestrukční konstrukci si ale lze představit u běžných zařízení, která mají pro koncové uživatele důležitý význam. Například části ve kterých jsou uložené klíče či biometrické údaje, by mohly být podobně zabezpečené proti krádeži. Jakmile by vám třeba v budoucnu někdo ukradl mobilní telefon, mohl by se takový čip automaticky sám zničit. Dnes už sice existují softwarové způsoby, jak na dálku smazat údaje o zařízení, v tomto případě jde ale o zničení i samotného hardwaru. Nedává pochopitelně smysl ničit vše, ale pouze kritickou část obsahující kritické informace.
Možnost automatického zničení čipu může mít bezepčnostní i ekologický smysl
Jedna z dalších uvažovaných použití má vliv i na ekologii a týká se miniaturních senzorů rozmístěných v přírodě. Pokud by senzory byly vyrobené v podobné konstrukci, lze si představit jejich automatickou destrukci na tak miniaturní části, že budou stejně neškodné jako třeba písek.
Tím by se dalo vyřešit použití velkého počtu senzorů všude kolem nás. Jejich cena je extrémně nízká, ale mají určitou životnost. Pokud by se senzory dokázaly na příkaz nebo postupem času automaticky zcela zničit, bylo by to pro svět kolem nás mnohem ekologičtější.
Pojistka pro roboty?
Technologie samozničitelných čipů naznačuje i možnost použití coby ochrany proti robotům budoucnosti. Pokud budou roboti mezi námi v hojných počtech, mohli by mít podobný čip uvnitř hlavního výpočetního centra. Tento čip by bylo možné na dálku nechat kdykoli zničit a okamžitě zastavit robota v tom co dělá. Zkrátka nejzákladnější bezpečnostní pojistka.
Taková kombinace ale připomíná nějakou vědeckofantastickou povídku, kdy se roboti vzbouří a snaží se zamezit takovému destrukčnímu zničení sebe sama. Takže doufejme, že takovou situaci nebudeme muset řešit.
