Xbox 360 versus PC

Xbox 360 – ano či ne? Stojí za to investovat do něj své peníze, nebo se vyplatí zůstat u starého dobrého PC? Samozřejmostí je, že žádné stanovisko není absolutní a že na žádnou z těchto otázek neexistuje univerzální odpověď. Vždy záleží především na vás, vašich očekáváních a požadavcích, které na daný stroj máte. Proto je i následující text vytvořen tak, že z jednotlivých pohledů rozebírá výhody a nevýhody obou platforem. Závěrečné posouzení a rozhodnutí je ale na každém z vás. Ale dost řečí – jdeme na to.

Práce nade vše

Tohle je jeden z hlavních argumentů všech odpůrců konzolí. PC totiž není „jen“ stroj na hraní, ale umožňuje vám tisíce různých využití. Tohle ale u Xboxu 360 nehrozí. Ano, je dál než jiné konzole. Můžete si ho propojit s PC, můžete si přes něj pouštět filmy či prohlížet obrázky. Můžete dokonce i poslouchat hudbu (i v MP3 formátu) a přes internet komunikovat headsetem s kamarády. Ale to je vše.

Xbox 360 je totiž čistě herní přístroj a jako takový je jej třeba i posuzovat. Pokud tedy nejste ochotni investovat své peníze do zařízení, které neslouží k ničemu jinému než k hraní her, můžete zbytek článku rovnou přeskočit – Xbox 360 prostě není hračka pro vás.

Plug & Play

Naopak základní argument zastánců konzolí spočívá v uživatelské náročnosti obou platforem. Pokud si koupíte hru na PC, musíte ji nainstalovat (což dá někdy docela dost práce), následně správně nastavit grafiku i zvuky, najít a stáhnout aktuální patche a teprve pak můžete začít hrát. A to ještě ne vždy, protože i originální tituly občas vyžadují různé ruční úpravy INI souborů, aplikací cracků a podobné „zábavy“ k tomu, abyste si mohli zahrát. A až vás hra omrzí, musíte ji odinstalovat – a v mnoha případech ani tohle není úplně snadná záležitost, pokud vám na vašem počítači záleží.

Naopak konzole jsou zosobněním hesla „Plug & Play“. Zapnete konzoli, vložíte hru do mechaniky, chvíli počkáte a hrajete. Patche? Většinou nejsou potřeba; a pokud ano, systém Xboxu je umí sám vyhledat a stáhnout, stejně jako umí upozornit na různé přídavky či rozšiřující modifikace. Nehrozí žádné dlouhé startování operačního systému, žádné instalace a namísto odinstalování stačí z paměťové karty jednoduše smazat uložené pozice ze hry.

Xbox 360, je-li připojen k internetu, ale neumí jen sám vyhledávat patche k vámi zvoleným hrám. Snadno a rychle vám najde a na požádání stáhne i nejnovější trailery či dema z připravovaných her či filmů, jednoduše se můžete zapojit do různých online lig či alespoň žebříčků, nabízí i nejrůznější turnaje... A stejně jednoduché je i hraní her přes internet. V herním menu zvolíte, že chcete hrát online, případně ještě vyberete server a hra už se postará o zbytek. Nečeká vás žádné nastavování síťové karty, zadávání IP adres či cokoli podobného.

Ovšem všechno dobré je k něčemu i zlé. Tento systém totiž téměř dokonale zabíjí jakékoli využívání modifikací či editorů a podobných záležitostí.

Pohodlí domova

Často opomíjenou, ale velmi zásadní výhodou Xboxu 360 a konzolí obecně, je komfort, který při hraní poskytují. Pokud hrajete na PC, musíte mít klávesnici a myš vždy po ruce, což se neobejde bez nějakého stolu. A u stolu si do křesla asi nesednete. Ovladače konzolí jsou naopak dělané tak, aby nebyl problém je držet prakticky v libovolném posedu. Často tak lze vidět hráče, jak hrají rozvalení v křeslech, ležící na postelích či v jiných, mnohem absurdnějších polohách.

Kromě toho, ovladače konzolí jsou dělané přímo pro hraní, a tomu jsou i přizpůsobené. To se projevuje jednak v jejich tvarování – můžete je v ruce žmoulat celé dlouhé hodiny během hraní a nic vás nebolí ani netlačí – a také i v jejich funkčnosti. Mnoho PC hráčů nad klasickým „palcákem“ jen ohrne nos, ale pokud se blíže seznámíte s jeho funkcemi, nezbývá než ho obdivovat.

Základní směrový kříž víceméně odpovídá šipkám na klávesnici – rozeznává osm směrů a to je vše. Ovšem obě analogové páčky již jsou schopny rozeznat 256 možných směrů; a navíc ještě rozlišují 256 úhlů náklonu. Stejně tak každé ze čtyř základních tlačítek rozlišuje 256 intenzit stisknutí. Těchto možností využívá mnoho her. Ale to ještě stále není vše. Obě analogové páčky lze zatlačit dovnitř a takto fungují jako další tlačítka. Pak jsou tu ještě čtyři „obyčejná“ tlačítka na zadní straně ovladače a Start a Back tlačítka; a k tomu ještě tlačítko na zapnutí ovladače (a s ním i konzole).

V součtu tak dostáváme úctyhodný počet dvanácti tlačítek, čtyř směrových šipek a dvou analogových páček; to vše uspořádané tak, že je neustále máte po ruce a není nejmenší problém je všechny během hraní intuitivně využívat. Ovšem... Myš je prostě myš.

HD antialiasing?

Jednou z možných nevýhod Xboxu 360 je i jeho hlavní novinka oproti starším konzolím – HD výstup. Málokdo má totiž doma televizi podporující HD a ne každý je ochoten hrát na monitoru. A pokud připojíte Xbox 360 k obyčejné televizi, rázem je vysoké rozlišení pryč. Nemluvě o tom, že televize obraz rozmazávají, čímž dostaneme jakousi obdobu antialiasingu na PC. To v kombinaci se zmíněným rozlišením znamená, že můžete mít problémy přečíst některé menší texty.

Cena nade vše

Dalším zásadním argumentem pro (ale i proti) Xboxu 360 je cena. Základní konzoli pořídíte za 8 990 korun v Core verzi a 11 990 v Platinum verzi. Navíc Xbox 360 vám vydrží nějaké tři-čtyři roky, než vyjde jeho nástupce, zatímco PC budete během této doby muset opakovaně upgradovat – tu přidáte lepší grafiku, tam rozšíříte paměť... Ve srovnání s PC si tedy Xbox 360 zatím nestojí špatně. Ovšem dál již začínají problémy.

Ceny nových her pro Xbox 360 se pohybují mezi 1 500 až 2 000 korunami; zatímco jejich PC protějšky jsou v průměru o 500 korun levnější. Ani starší tituly pro Xbox 360 nejsou levné – pod 800 je prakticky neseženete. Navíc je zde ještě jedna věc, která mnohé lidi odradí: pirátění. V současnosti není na trhu žádný čip pro Xbox 360 a možnosti, jak obejít ochranu jsou velmi malé a pro většinu uživatelů se pohybují na hranici sci-fi.

Tento argument dokáže odradit zejména v naší zemi skutečně velké množství hráčů.