WorldCom je nedaleko krachu a trpí gigantickým účetním skandálem

Před několika měsíci do slova a do písmene otřásl finančními trhy případ americké firmy Enron. Protože se jednalo o energetickou společnost, nezabývali jsme se tím na Živě, ale protože nyní velmi podobný jev postihl už firmu z IT branže, připomeneme si jej. Enron (a nyní si klidně dosaďte i „WorldCom“, druhý největší americký telekom a zřejmě vůbec největší světový internetový provider typu „carrier of carriers“ s obchodními aktivitami i u nás) nepodnikal úspěšně, ať už vinou špatného trhu nebo svých manažerů. To ještě není tragédie; obě firmy ale jsou veřejně kótované na burze a musí o svém stavu vydávat naprosto pravdivé informace a dokonce musí i pravdivě předpovídat budoucnost, jakkoli to je protimluv. Zkrátka: nesmí nic ze stavu firmy zatajovat před svými akcionáři, aby se tito mohli správně rozhodovat, zda mají akcie firmy koupit, prodat nebo držet. K tomuto účelu existuje rozsáhlá legislativa a další nařízení zejména od SEC (americká Komise pro cenné papíry, na rozdíl od české je ale takřka všemocná), a navíc jsou tyto firmy povinny podrobovat se pravidelně, obvykle i průběžně, hloubkovému zkoumání ze strany nezávislé konzultační firmy, tzv. auditora. Ten pak vydává veřejně dostupné zprávy o tom, co zjistil.

To vypadá jako dokonalé uspořádání a v teorii také dokonalé je. V praxi se nejméně u dvou případů v poslední doby, u obou jde přitom o megakorporace, stalo následující:

• manažeři firmy pomocí velkého množství rafinovaných účetních triků a postupů vylepšovali fasádu firmy, aby to vypadalo, že společnost krásně profituje, přičemž ve skutečnosti je ve ztrátě; stejně tak se různými triky nadhodnocují i tržby. V případě Enronu se například zakládalo až několik stovek off-shore společností typu „prázdná schránka“, které nedělaly nic než sloužily k přesouvání peněz, faktur, smluv, závazků, pohledávek a investic mezi sebou samými a Enronem.
• Auditor, který vše bedlivě zkoumá, pak vydá pochvalný posudek, že je vše v pořádku. V případě Enronu je dokonce zřejmě prokázáno (vyšetřování ještě pokračuje), že zaměstnanci auditorské firmy aktivně spolupracovali s manažery Enronu na vytváření těchto triků a když se skandál odhalil, pak skartovali dokumenty.

Možná vás napadne, že se zde popisuje něco jako poměry v České republice, ale rozdíl je v jednom: zatímco u nás je potrestání viníků stále zřídkavým jevem, v USA byly tresty razantní a rychlé: Enron je v koncích a jeho někteří manažeři za mřížemi, Arthur Andersen, bývalý silný člen tzv. Big5, velké celosvětové auditorské pětky, rovněž de facto zaniká a prodává se konkurentovi hluboce pod cenou. Kromě Enronu a WorldComu se podobné události nevyhnuly další necelé desítce významných korporací (např. i u nás známé Tyco nebo Xerox), ne ovšem tohoto skandálního rozsahu. Poslední zbývající americký velký provider Qwest je rovněž předmětem vyšetřování komise pro cenné papíry a kdoví, čeho se zde dočkáme.

Co se stalo u WorldComu? Firma je vůbec příkladem podivuhodného amerického růstu: téměř odnikud se před několika lety vzala telekomunikační firma, která zásluhou řetězce rychle prováděných fúzí a akvizicí vyskočila na post druhého největšího amerického telekomu a jednoho z největších celosvětových internetových providerů (díky akvizici známé firmy UUNet). Příliš rychlý a neurovnaný, nestabilizovaný vzestup a problémy na internetovém trhu způsobily, že firma se dostala do finančních potíží a je velmi blízko bankrotu díky vysokému zadlužení. Její tržní kapitalizace během roku klesla z téměř 200 miliard dolarů – např. blízko dnešní hodnotě Microsoftu a více než IBM! - na 3 miliardy, akcie z 60 dolarů na 0,8 dolaru. Firma nebyla jen v dluzích, ale i podnikala se ztrátou – tu však zakrývala účetními machinacemi v celkové výši 4 miliard dolarů za poslední rok a čtvrt. V překladu: WorldCom tvrdil, za poslední finanční rok byl v zisku jedné miliardy dolarů, ve skutečnosti byl ve ztrátě více než 2 miliardy.

Případ WorldComu vyvolává dvě otázky, jedna je nám bližší a jedna vzdálenější. WorldCom je už několikátý velký světový internetový provider, který zkrachoval nebo je blízko krachu. Z velkých nezávislých providerů na světovém trhu už popadala polovina a druhá je ve ztrátě: najít velkého providera, který vykazuje slušný zisk, je dnes nemožné. Tak, jak Internet sám nezná hranice, se providerský mor neomezí jen na území USA: když se podíváme na hráče na českém trhu, tak jsou to buď ti samí (WorldCom/UUNet, zkrachovalý KPNQwest, zavřený Kiwwi), nebo evropští ztrátoví (Tiscali, Telecom Austria) nebo lokální ztrátoví (Contactel).

Objevují se myšlenky, že tato vlna může dominovým efektem vést k něčemu, co se skoro dá označit jako krach Internetu. Přeživší hrstka providerů prudce zvedne ceny za konektivitu a hosting: jednak si to může dovolit, protože už není moc konkurence a jednak si to musí dovolit, aby se dostala ze ztráty. Následně zavřou krám další internetoví podnikatelé, kterým se takto zvednou náklady, a odpadnou uživatelé, kteří budou muset více platit. Tudíž provideři utrží víc, opět pokrachují, zvednou ceny a domino se kácí dál. Je to jen „scénář“, ale přesto si zaslouží zamyšlení a úvahu, ne paušální odsudek, že je to nesmysl a Internet nikdy nezkrachuje, protože to není žádná firma.

Druhá je běžným lidem vzdálenější a spíše trápí americké akcionáře (dnes ale v USA drží akcie firem skoro každý). Enron se ještě dal posuzovat jako výjimečné selhání, Enron a WorldCom už vzbuzuje otázky, jestli není nákaza rozšířená a pokud se objeví ještě pár takovýchto případů, pak je vlastně základní princip fungování amerického akciového trhu v troskách a začne se blížit trhu českému. Proč Češi neinvestují do akcií? Protože mají oprávněnou nedůvěru k tomu, zda se jim hodnota akcií poté, co firma bude navenek přetékat štěstím, blahobytem a gigantickými zisky, nerozplyne ze dne na den, když se zjistí, že ji někdo vytuneloval nebo že celou tu dobu šidila a vykazovala úspěchy, ačkoli je neměla. Amerika a jiné vyspělé země zatím žily dojmem, že to, co o sobě firma tvrdí, je pravdivé, a vlastně sázely na budoucnost: asi jako když sázíte na mistra hokejové ligy s tím, že sledujete zápasy v základní části a sílu nebo slabost týmů vidíte na vlastní oči, objektivně. Pokud by panoval pocit, že play-off je následně celá uplacená, nikdo by nesázel.

Není divu, že jak po velkoskandálu Enronu, tak i po o něco menším skandálu WorldComu se světové burzy doslova probořily: investoři utíkají od světových korporací a jdou raději kupovat akcie bolivijských zlatých dolů. Našinec se může, podle povahy, buď těšit tím, že darebáctví a švindlíky fungují všude na světě, nebo naopak lamentovat, že pokud to nefunguje ani v Americe, tak to u nás už nemůže fungovat nikdy tuplem.