Srovnání operačních systémů Windows a Linux na pracovních počítačích již bylo napsáno mnoho, většinou o jejich vlastnostech, stabilitě a podobně. Co se ale stane, pokud jsou tyto systémy vystaveny extrémní a nestandardní situaci? Podívejme se na příklad jedné z nich.
Každý operační systém se při své instalaci přizpůsobuje hardwaru, na nějž je zaváděn a s tímto hardwarem pak obvykle bez problémů funguje. Co se však stane, pokud se hardware extrémním způsobem změní? Obvykle je doporučována reinstalace operačního systému, přináší totiž více pozitiv než kolik energie je třeba investovat do dodatečné práce. Nicméně v některých případech je právě tato reinstalace komplikovaná, kvůli absenci instalačních médií aplikačního softwaru, nebo prostě kvůli časové tísni. A co pak? Nabízí se možnost pokusit se o obnovení stávající instalace systému a aplikací i na novém hardwaru, na to však není žáden systém primárně připraven.
Díky tomu, že právě taková situace u mne nastala v posledních několika měsících již dvakrát se mohu podělit o zkušenosti. Na počátku stál počítač s dnes již archaickou základní deskou PC Chips, procesorem Intel Celeron 433, 128 megabajty paměti a 40GB diskem (IBM). Použitými operačními systémy byla Windows XP Professional (krabicová verze) a Mandrake Linux 9.1.
První změna lehká
První změnu hardwaru přežilo z hlavních komponent pouze šasi, pevný disk, CD-RW mechanika (NEC), síťový adaptér (Realtek) a grafická karta (nVidia TNT2 Vanta). Po zapojení a základním nastavení nového hardwaru (jádrem bylo Pentium III/667 na desce MSI s 256MB SDRAM) následoval pokus o nastartování operačního systému. Zavaděč – grafická verze LILO (Linux Leader) se spustil korektně. Při výběru Mandraku 9.1 nastalo spuštění systému. To probíhalo bez problémů, soudě dle hlášení kernelu, až do okamžiku automatického startu Xserveru, což je vrstva, která v Linuxu obsluhuje GUI a připojeného KDE 3.1. KDE pak tvrdošíjně přestávalo reagovat v okamžiku vlastního nastavování a to z důvodu, který mi byl neznámý. Pokud však byl systém spuštěn v režimu konzole, choval se zcela normálně a samotné XFree86 bylo podle všeho rovněž nepoškozeno, soudě ze skutečnosti, že jiné windowmanagery než KDE fungovaly bez problémů (ICEwm).
Mnohem hůře po první změně hardware dopadly Windows. Odmítaly se totiž vůbec spustit, i když se je LILO pokusilo zavést a vždy skončily tvrdým zastavením počítače bez jakéhokoliv pokusu o interakci s uživatelem. Předpokládaná příčina tohoto chování – špatné nastavení pevného disku – byla po několika experimentech vyvrácena a ani zátěžový test paměti neodhalil žáden problém. Nepomohl pokus o obnovení Windows pomocí standardního instalačního CD a jeho funkce opravy instalace ani z nouzové administrační konzole zaváděné z CD (pokus o korekci startovacích částí systému a jako poslední pokus i MBR disku). Díky tomu nezbylo nic jiného, než operační systém kompletně reinstalovat.
Druhá náročnější
Druhá změna hardwaru byla ještě o něco náročnější. Stávající konfigurace byla nahrazena Celeronem na frekvenci 1.7GHz na desce Gigabyte s 256MB DDR a grafickým adaptérem nVidia GeForce2 s 64MB DDR (což si vynutilo změnu šasi a vypuštění síťové karty, která je na desce integrována). Po předchozích zkušenostech se nepředpokládalo, že by to kterýkoliv z operačních systémů, Windows XP a Mandrake, nyní již v aktuální verzi 9.2 přežil. Výsledek změny hardwaru však byl více než zajímavý.
Mandrake naskočil i po naprosté změně jeho operačního prostředí zcela korektně. Po nastartování jádra a před zavedením grafického rozhraní detekoval správně změnu grafického adaptéru, síťové karty a z neznámého důvodu také disketové mechaniky, zřejmě kvůli rozdílnosti řadičů. Automatická konfigurace byla správná, avšak i přesto spuštěný konfigurační modul nabídnul možnost její ruční opravy. Start XFree i KDE proběhl nyní zcela bez problémů a bylo pouze třeba znovu zkonfigurovat připojení k síti. Všechny ostatní části počítače, včetně onboard zvukového kodeku Linux rozpoznal zcela bez obtíží a automaticky.
Windows se po této změně pokusily zavést, avšak jejich start skončil ještě před spuštěním grafického rozhraní v operačním rozlišení nespecifikovanou BSOD (modrou obrazovkou signalizující kritickou chybu a zastavení). Stejně končil i pokus o jejich spuštění v nouzovém režimu, avšak sama zkušenost, že se alespoň snaží o interakci dávala jistou naději na opravu.
Automatické opravení instalace z CD (nemám namysli ASR) přineslo úspěch. Systém byl úspěšně nainstalován, spuštěn a po následném dodání ovladačů čipové sady a grafického rozhraní byl funkční. Potíže nastaly u konfigurace síťového rozhraní, kdy síťový subsystém protestoval proti IP adrese, kterou měl přidělen původní adaptér, nyní ovšem v „démonickém“, tedy odpojeném stavu. Zvláštní bylo, že toto neviditelné zařízení mi systém nepovolil odinstalovat a síťové připojení jehož se účastnil zmizelo z nabídky. Tento problém se však podařilo zvládnout.
Následovala nová aktivace operačního systému po internetu a další, nečekaný problém. Automatická obnova zřejmě přepsala část systémových souborů na původní – starší. Systém, který byl předtím v aktuálním stavu se tak ocitnul pravděpodobně v situaci chaosu různých verzí komponent, přičemž některé z aplikací, zejména Outlook 2003 a jakákoliv instalace využívající systém MSI přestala fungovat. I tuto situaci se však podařilo vyřešit pomocí služby Windows Update instalací SP1 a nyní již okna fungují k naprosté spokojenosti.
Jaký je tedy závěr? Linux v podání distribuce Mandrake se se změnou hardwaru vyrovnává obecně lépe než Windows XP a to aniž by se tím snížil jeho výkon. Nicméně i Windows jsou schopny, i přesto, že to není jejich původní účel přestěhování do prakticky jiného počítače přežít. Výsledek ovšem nelze zaručit. O reliabilitě obnovování systému po změně stěžejních komponent se dají vést velmi dlouhé diskuze, avšak to podstatné mohu říct na základě zkušenosti korektně. Je to možné a je to proveditelné.
Poznámka: pro stěhování Windows 2000/XP na jiné počítače slouží utilita Sysprep (dodávána s Windows XP), která ze systému odstraní všechny zmínky o konfiguraci daného počítače a po spuštění na novém stroji se všechny ovladače nainstalují znovu. Její hlavní využití je při klonování jedné firemní nakonfigurované instalace Windows na řadu dalších počítačů. V uvedených případech však byla změna konfigurace vynucena selháním hardwaru a tak takový postup nebyl možný.