Šestnáct procesorů systém údajně umí dobře, dvaatřicet ještě ne.
Historie tvorby Windows 2000 byla možná jednou z nejdramatičtějších ze všech produktů od Microsoftu. Dlouhodobě se opožďující vývojový proces vyústil ve vyhození „na hodinu“ šéfa vývoje, tehdejšího viceprezidenta firmy Moshe Dunieho, a v jeho nahrazení podstatně větším „řezníkem“, který z programátorů dokázal vymačkat maximum a dosáhnout splnění termínu. Jestli to bylo dobře, nebo jestli se mělo počkat, je těžko říci: systém se osvědčuje jako velmi stabilní, podstatně více než jakýkoli jeho předchůdce, na druhou stranu se ví, že obsahuje spoustu nedodělků (i když asi neohrožují ani jeho funkčnost, ani výkonnost, ani stabilitu).
Microsoft dilema s nehotovostí technologie a nutností jejího uvedení na trh vyřešil rozdělením serverových Windows 2000 na dvě skupiny: první (Server/Advanced server) byla dostupná hned, druhá s označením Datacenter Server až s poměrně značným zpožděním. Firma zde opět prokázala svůj marketingový smysl: prezentovala Windows 2000 systém pro velká datacentra a nasazení v korporacích (tah proti RISC/Unixovým řešením), ale bylo nutné umět číst mezi řádky, aby bylo jasné, že ono „korporační“ řešení ještě zdaleka není na stole.
Windows 2000 Datacenter Server má disponovat především velkou škálovatelností, tj. podporou vysokého multiprocessingu. Podle informací z centra vývoje se ale zdá, že propagovaných 32 procesorů bude hodně těžkým oříškem – ne že by je samozřejmě systém neuměl obsloužit, ale nedosahuje na nich požadovaného nárůstu výkonnosti. Vývojáři i testéři (systém je dnes v „Beta 2“, což by měla být poslední beta před „Candidate Release“, tj. už odladěnou verzí) tvrdí, že systém výborně zvládá 8 procesorů, dává „dobré výsledky“ s 16 CPU, ale dříve slibovaná 32procesorová podpora se možná do uvedení systému na trh vůbec nestihne.
Spravedlivě k Microsoftu je nutno říci, že „xx-procesorové stroje“ jsou na platformě intelových pécéček nezralou záležitostí z pohledu celé architektury, nikoli jenom vinou tvůrce operačního systému. Je například nutný i speciální čipset, který vyvíjí firma Unisys; tzv. workload manager, který rozkládá činnost na jednotlivé procesory, je zase dílem Sequentu.
Zřejmě budou mít kus pravdy letití tvůrci multiprocesorových serverů, jako je Sun, HP či IBM, kteří již před několika lety zpochybňovali snahy Microsoftu o rychlé dohnání RISC/Unixového světa tvrzením, že za tři roky nelze dohnat to, co jiným trvalo dvacet let, a kteří rovněž poukazovali na to, že zatímco jejich platforma je „nativně“ připravena na vysoká zatížení, platforma Intel/Windows na to při svém vzniku takto připravena nebyla a její „přešívání“ na vysoké výkony je proto velice komplikované. Na druhé straně nelze nepřiznat váhu argumentům opačné strany: poskytování když ne špičkového, tak alespoň velmi slušného (a ve většině případů zcela vyhovujícího) výkonu za cenu, jaké RISCoví výrobci nikdy nedosáhnou.