Zajímavý průzkum se věnuje způsobu využívání bezdrátových sítí. Ukazuje mimo jiné, že nejvíce si Wi-Fi oblíbila nejmladší generace, ovšem domácnost musí být zámožná.
Že Wi-Fi je technologie dneška, není jistě objev hodný jakékoli ceny. Wi-Fi tu s námi je a bude ještě více; ale jak přesně se technologie bezdrátové internetové konektivity používají? Odpověď se pokusil dát společný výzkum firem
Jupiter a
Ipsos-Insight, a i když se samozřejmě týkal především amerického trhu, jsou jeho výsledky zajímavé i pro nás.
Analýzy říkají, že trh Wi-Fi pro domácnosti je i ve vyspělých zemích zatím poměrně malý. Letos se (dle IDC) má prodat 64 milionů zařízení pro Wi-Fi, ale na druhé straně je touto konektivitou vybaveno zatím jen 8,7 milionů domácností – Wi-Fi je tedy stále doménou firem a ještě jí dlouho zůstane. Internet si vzduchem v domácnostech rozvádějí stále především „early adopters“ čili technologičtí nadšenci, a to i přesto, že je to levné a snadné.
Průzkum Jupiter/Ipsos říká, že nejčastěji (vzhledem k celkové populaci) si domácí Wi-Fi pořizují uživatelé velmi mladého věku, 18-24 let; i když ti nepatří k nejčastějším uživatelům internetu jako takového, Wi-Fi jim naopak velice hoví. Současně, což je také zajímavé, ale nejde o uživatele z nízkých příjmových skupin – domácnosti s nadprůměrnými až vysoce nadprůměrnými příjmy velmi převažují. K zdůvodnění této možná překvapivé skutečnosti nám pomůže fakt, že prostřednictvím Wi-Fi se „rozvádí“ po bytě či domě především vysokorychlostní (broadband) internet, a ten zatím je doménou zámožnějších – i ve vyspělých zemích.
Wi-Fi se v domácnostech používá, jak už bylo naznačeno, téměř výhradně k rozvedení internetu po domě nebo po bytě (u nás to bude trošku jinak). I když po zavedení Wi-Fi do domácnosti je pak internet „všude ve vzduchu“, je na místě otázka, kde se nejčastěji tato existující konektivita využívá. Logicky převažuje obývací pokoj (79 %), ale ostatní typy místností si nevedou špatně – dětský pokoj má 49 % a zejména překvapivě ložnice 39 %, a dokonce kuchyň 22 % (toaleta se v průzkumu nevyskytovala – škoda).
Obývací pokoj je jasný: je centrem bytu, je jeho ústředním audio-video-digital místem. Z počítače nebo internetu se do videopřehrávače nebo televize bezdrátem ládují filmy, do audio-centrály pak hudba. V některých západních zemích je navíc stále častější jev, který u nás naprosto neznáme – smíšené používání televizního přijímače jak k příjmu televizních programů, tak k práci s internetem. To zdůvodňuje časté připojení ložnic, neboť zde se sice naštěstí moc nevyskytují počítače, ale o to častěji v nich nalezneme televize. (Kuchyně pak má jiné zdůvodnění, poměrně kuriózní: kuchařky zde prý z internetu stahují a čtou recepty, podle kterých pak ihned vaří. Věřte, chcete-li.)
Způsob využívání domácího Wi-Fi pak dokazuje ještě jednu zajímavou skutečnost – že tyto digitální domácnosti jsou skutečně „PC-centrické“ (po čemž dlouhodobě touží Microsoft a výrobci počítačů), jejich středem není nějaká audio-vizuální centrála (po čemž touží firmy jako Sony). Průzkum uvádí, že tři čtvrtiny těchto digitálních domácností postupují způsobem, že připojují jiná zařízení k PC, skoro třetina je používá pro streamování hudby z počítače do hudebního přehrávače.