Wikipedia mapuje whistleblowery až někam do 16. století, ale v živé paměti budete mít nejspíš jména Edward Snowden a v posledních týdnech Frances Haugen, která rozpoutala Facebook Papers.
Whistleblowing znamená, že zaměstnanec organizace v dobré víře upozorní na nelegální, nelegitimní, či neetické praktiky, které se dějí se souhlasem nadřízených a jdou proti zájmu veřejnosti.
Důležité však je zdůraznit, že nést každý interní problém do novin, není whistleblowing. Evropská komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová na své úterní tiskové konferenci na lisabonském Web Summitu zdůraznila, že whistleblowing je až třetí instance – na prvním místě musí být snaha řešit problém uvnitř organizace, pak přichází na řadu externí organizace určené k řešení takových problémů, až pak je na řadě zveřejnění.
Eurokomisařka Věra Jourová: „Whistleblowing je až poslední možnost řešení problému.“
S whistleblowingem se počítá i v legislativě. K 17. prosinci 2021 musí všechny členské státy EU implementovat do vlastního právního řádu ochranu oznamovatelů (udává to Směrnice Evropského parlamentu z roku 2019). V Česku ještě k finálnímu schválení nedošlo, současné znění předpokládá uvedení v platnost k 31. březnu 2022. K tomuto datu musí mít všechny firmy s 25 a více zaměstnanci funkční vnitřní systém pro upozorňování na nevhodné chování či podvody.
Nová legislativa vyžaduje možnost zvukového podání oznámení, uděluje povinnost oznamovatele vyrozumět o přijetí oznámení do 7 dnů a do 30 dnů jej seznámit s výsledkem. V případě porušení některé z podmínek firmě může hrozit pokuta do výše milionu korun nebo 5 % z čistého obratu.
S implementací rozhodně není dobré čekat do poslední chvíle (jako to řada firem udělala při nedávném zavádění GDPR). Nová legislativa znamená nové příležitosti. Vznikají nové komplexní platformy pro whistleblowing, které firmám stačí integrovat do svých systémů.
Příkladem je FairWhistle advokátní kanceláře Havel & Partners, která takto vypočítává výhody.
Jan Sláma z první whistleblowingové platformy NNTB.cz (český startup Nenech to být, ve světě pod názvem FaceUp ve 25 jazykových mutacích) zdůrazňuje, že chystaný zákon o ochraně oznamovatelů je pro firmy příležitost vyřešit vnitřní problémy.
„Management mívá vnitřní strach zavádět systém pro podporu něčeho, co je v tuzemsku dlouhodobě bráno jako udavačství ze strany zaměstnanců. Pravděpodobně to souvisí s naší historií a bývalým režimem, protože například v anglosaských zemích je whistleblowing naprostou samozřejmostí firemní kultury,“ adresuje Sláma největší problém whistleblowingu.
Zákon téměr máme, teď ještě změnit kulturu
Chladný přístup k whistleblowingu v českých firmách je často spojen s mylnou představou manažerů a vedení, že díky jejich otevřené firemní kultuře žádný oznamovací kanál nepotřebují. Podle průzkumu EY však 56 % svědků nekalého chování ve firmě nic neoznámí. Mnohdy jsou totiž ti, kteří na nekalé aktivity a korupci upozorní, označeni za donašeče a čelí hrozbě tvrdé odvety ze strany kolegů nebo nadřízených.
Navíc dochází k efektu přihlížejícího, kdy žádný pracovník problém nezmíní, protože se spoléhá, že to udělá někdo jiný. Podle dat společnosti EY přitom na firemních podvodech ztrácí společnosti v průměru 5 % obratu. A právě těmto problémům má za cíl nový zákon díky anonymizaci a ochraně oznamovatelů předcházet.
Tématu se podrobně věnuje také Podcast Živě:
Pokud se totiž firmám podaří tyto potíže překonat, přináší zavedení interního systému pro whistleblowing skvělé výsledky. Podle analýzy amerických univerzit v Utahu a Washingtonu firmy se zavedeným a funkčním systémem pro oznamování neetického chování řeší o 7 % méně soudních sporů, mají o 20 % nižší náklady na vyrovnání se zaměstnanci a bývá o nich o 46 % méně negativních zmínek v médiích.