Jestli má něco změnit tvář médií, určitě to nebudou deníčky jeho uživatelů. Nebývalá žeň nadšených článků o jevu zvaném weblog může nepředpojatého čtenáře jistě udivit – opravdu se jedná o něco tak famózního, nebo už prostě není o čem psát?
Podle některých názorů jsou weblogy „úsvitem nových médií a soumraku starých“, a pod jejich vlivem se „proměňují masmédia“. Jsou tedy weblogy opravdu fenoménem, pod jehož tlakem se TV Nova a Blesk promění k nepoznání, nebo snad přímo nastane jejich soumrak? Pomiňme obligátní a sto let platnou odpověď, že masmédia jsou přesně taková, jací jsou jejich čtenáři či diváci a jaké je jejich čtenáři a diváci chtějí mít, a věnujme se tedy tomuto, jak se pěkně říká, fenoménu.
Weblog je tu s námi už dlouho
Především je dobré si říci, že weblog není nic nového pod sluncem, pouze se to tak nově jmenuje. Od skutečného „úsvitu“ Internetu (webu) si lidé vytvářejí své osobní stránky a vždycky si je vytvářet budou, a postavit si i tu nejprimitivnější stránku typu „Ahoj! Já jsem Lukáš a tady je mé Foto“ je lepší než trávit čas čučením na televizi. Na řadě stránek si pak lidé vedou své deníčky, což znamená, že tam semtam něco připíší, co je zrovna napadlo a co si zrovna o někom nebo něčem myslí, a na velkém množství z nich byl od začátku k dispozici tzv. guestbook, neboli Sem Napište Co Si O Těchto Mých Stránkách Myslíte. A toto dohromady dává weblog, jen to v té době nikdo nevěděl.
Internet roste, dospívá, jednoduché osobní stránky už nefrčí a spousta uživatelů se chce na Internetu vyjadřovat aktivněji – jsou nebo se cítí být v něčem a na něco odborníky, mají pocit, že jejich názor je zajímavý, že vědí něco, o čem se v novinách nepíše. Někteří se cítí být tak dobří, že zakládají e-ziny, elektronické magazíny a výsledně se mohou stát i profesionálními vydavateli (založí firmu, přijmou zaměstnance a začnou shánět inzerenty) – dobrým příkladem je třeba známý český Svět Namodro, který navíc absolvoval i poměrně zřídka vídanou cestu zpět, z „velkého“ média do weblogu (www.pooh.cz), měřeno osobou jeho zakladatele. Naopak blog, který úspěšně přerostl do velkého média (a zřejmě v této roli nějakou dobu vydrží), je Neviditelný Pes.
Výraz „weblog“ vznikl v roce 1997, kdy jej použil John Barger a definoval jej jako „stránku, na které její autor/autorka zapisuje odkazy na jiné stránky, které navštívil/a a které jemu/jí připadají zajímavé“. To tedy skutečně nevypadá na úsvit nových médií, ale dnes už jsou weblogy značně odlišnými tvory - byť odkazování na zajímavé jiné věci, které jsem nalezl/nalezla, je jejich častou a důležitou součástí. Velmi důležitými milníky ve vývoji weblogů se pak stalo objevení nástrojů pro snadnou tvorbu vlastních blogů (mohli bychom říci třeba „web-based mikro-publikační systémy“) a pak sdružování autorů blogů, bloggerů, do komunit. U bloggingu totiž to, že od někoho opíšete jeho odkazy či názory, nebo i celé materiály (s uvedením zdroje), není hříchem, ale dobrým skutkem, neboť je na tom postaven jeden z důležitých principů webloggingu – rozsévání, ale současně i prosévání informací. Pokud se potkají dva webloggeři, kteří píší v podstatě oba o tomtéž tématu, tak místo aby si vynadali do zlých konkurentů, okamžitě se na sebe nalinkují a začnou se kamarádit.
Mýty o světobornosti weblogů
To všechno zní pěkně – jde jistě o jednu z řady velmi zajímavých a inovativních počinů, jakých se na Internetu zrodilo a ještě zrodí nepočítaně. Pokud v tom ale stále nevidíte soumrak současných médií, pak nejste sami; já také ne. Představa o světobornosti weblogů má být asi takováto: současná média jsou pod kontrolou zlých vydavatelů, kteří poslouchají inzerenty a politiky a nařizují svým redaktorům, jak mají psát. Takže teď vzniknou vedle taková paralelní média, kde bude naprostá svoboda, kde bude moci každý psát co chce, a to má být právě zkáza oněch současných médií.
Pokusím se argumentovat, v čem je tato představa, krásná jako ostatně každá utopie, mylná a nesplnitelná:
Dosáhne se objektivity? Nikoli – pouze vznikne větší hromada informací. Poměr informací balastních ku zajímavým a hodnověrným jistě nebude větší než u dnešních médií (pomineme-li ta nejbulvárnější). Naopak lze předpokládat, že se podstatně zvětší míra informací vysloveně lživých, omylem nebo i záměrně – ono také nic není lepším prostředkem pro záměrnou dezinformaci či propagandu než je blog. Jistě je možné, že se v absolutním měřítku zvýší počet informací kvalitních a zajímavých, informací, které se skutečně v novinách nedočtete, ale ovšem oddělení zrna od plev je tak nesnadné (až místy nemožné), že se tím běžný čtenář nebude zabývat.
Dosáhne se zajímavějšího psaní? Ne že by novinařina byla nějak extra těžké a výlučné řemeslo, ale je to řemeslo. Člověk by měl mít talent, nějaké to učení a kus praxe za sebou, jinak se to „nedá číst“. Nejde přitom o to, že by autor neznal vyjmenovaná slova, ale o jiné prohřešky: bloggeři často trpí slovním průjmem, sebestředností (nadměrný výskyt slova „já“ v jejich článcích), je neustále rádobyvtipný (ze začátku to pobaví, pak už jenom prudí), je expresivní a neustále něco zdůrazňuje tučnými, velkými a podtrhanými písmeny a podobně; směšuje žánry (zpravodajství, analýzy, komentář atd.) a míchá je i v jednom článku. Je opět jen velmi málo bloggerů, kteří dokáží psát tak dobře, že jejich zápisník je radost číst.
Investigativní žurnalistika: v blogu?? Blogy mají jeden problém – v drtivé většině jsou dělány od stolu, od počítače, a tam, jak známo, žádné nové informace samy od sebe nevznikají. Naprosto převažující většina blogů spočívá v přečetl jsem a napsal jsem o tom: jsou to komentáře komentářů, analýzy analýz a grafomanské pokusy vydestilovat z třířádkové zprávy Reuters pětistránkový článek. Investigativní žurnalistika totiž zabere mnoho času a mnoho úsilí; znamená vstát od počítače, obout si boty, jít do terénu a pátrat, vyptávat se, tahat z lidí informace proti jejich vůli, nechat se vyhazovat ochrankami a honit vypuštěnými psy. Takových blogů mnoho nebude; tvrdit, že blogy se vyznačují právě nezprostředkovanými informacemi je naprostá mýlka. Není jiné médium, který by bylo tak subjektivní a pracovalo tak se zprostředkovanými informacemi (-zprostředkovanými-zprostředkovanými-, přičemž nikdo neví, kde má informace svůj počátek), jako je blog.
V čem je weblog krásný, milý a nenahraditelný (ale nijak neohrožuje tradiční média)
Pokud máte pocit, že brojím proti weblogům, pak rychle spěchám tento dojem vyvrátit. Je mnoho blogů, které jsou krásné, skvěle dělané, a u kterých se dá směle říci, že jsou nenahraditelné – a které přesto nijak tradiční média neohrozí. Je příznačné, že jsou to často deníčky špičkových, zkušených žurnalistů „ve výslužbě“ (nebo i v „aktivní službě“, ale ve které už přece jen nemusí prošmejdit každý kout jako jejich mladší redakční elévové); deníčky lidí, kteří nabyli obrovských zkušeností, psaní mají v dokonale v malíčku a přitom současně dodržují veškerá pravidla kvalitní žurnalistiky; deníčky lidí, kteří si svá léta v redakcích odkroutili a na svá profesně stará kolena si chtějí dělat, co chtějí. Velmi často jsou to weblogy o médiích (například weblogy o psaní weblogů), takže tyto weblogy přitahují další novináře, kteří se chtějí dozvědět něco o své profesi, a píší o tom. Je to taková „vlastnost“ mediálního světa, kterou ani nelze nazvat neduhem, protože je přirozená: spisovatel píše velmi často knihy o spisovatelích (v každé druhé knize Stephena Kinga je hrdinou spisovatel, stejně jako v každé první knize Michala Viewegha; v nemalé části filmů je hrdinou režisér, nebo aspoň filmový scénárista atd.). Až příliš mnoho blogů je o mediálním světě, jsou zahleděné samy do sebe a ohromené svou vlastní magnificentností; až příliš mnoho článků o famózní budoucnosti blogů je napsáno novináři, kteří úpí pod krutým vydavatelem-zaměstnavatelem a kteří se snaží, hájíc své zájmy, vnutit čtenářům dojem o měnícím se světě médií, o osvobozeném žurnalistovi. Jenomže naprostou většinu lidí zajímají úplně jiné věci a jsou ochotni za ně dokonce platit, jak dobře ví TV Nova a vydavatelé velkých deníků.
Pokud tvrdím, že význam weblogů je extrémně zveličován a že se blogy nestanou nikdy ničím více než sice zajímavým, ale marginálním jevem a dokonce se domnívám, že jejich popularita časem poklesne, vůbec nechci tvrdit, že se žurnalistika a publikování médií pod vlivem Internetu nezmění. Právě naopak, ale nebudou to weblogy, které je změní. Mediální svět se bude rozrůstat o tisíce internetových médií, které po ždibkách budou ukusovat z koláče velkých médií. Vznikají a etablují se přísně lokální média – tam, kde se nevyplatí vydávat tištěné noviny; vznikají a etablují se média působící naopak celosvětově, ale ve velmi, až extrémně úzkých tržních segmentech, na které se rovněž nevyplatí vydávat a distribuovat časopis. Jenomže nejde o blogy, ale o e-noviny a e-časopisy vydávané zcela tradičně, pouze na novém „nosiči“; mají vydavatele a musí si vydělávat na živobytí. O média, která budou fungovat profesionálně: s neanonymními redaktory, se zřetelným názorem (klidně silně kritickým – viz příklad odborně špičkových a komerčně úspěšných e-zinů o hardware, jako je třeba Tom´s Hardware Guide), s profesionálními návyky (investigace a ověřování faktů z nezávislých zdrojů), se schopností stát si za publikovanými fakty a nést důsledky svých chyb na vlastní kůži.
Jenomže to je pravý opak weblogu.
