Kniha Konec vzdálenosti je jednou z legendárních publikací, které vlastně zasadily semínka do úrodné, dychtící půdy světa moderních informačních a komunikačních technologií.
Proč v té Americe píší
ženské stejně dobrých knih jako my, pánové tvorstva? Jména jako Esther Dyson, Katie Hafner, Jane Metcalfe či Frances Cairncross patří po zásluze k legendám a naši pánové by se měli zamýšlet nad tím, zda jejich představy o „feminismu a harašení“ nejsou poněkud jednostranné.
Kniha Konec vzdálenosti (v originále The Death of Distance, tedy dokonce „Smrt vzdálenosti“) je jednou z legendárních publikací, které vlastně zasadily semínka do úrodné, dychtící půdy světa moderních informačních a komunikačních technologií. Knihou, která prezentuje myšlenky, které jsou pro většinu lidí ještě dnes (originál vyšel v roce 1997, tedy v Internetu „o generaci zpět“) revoluční, ba nepochopitelné – a vysvětluje a dokazuje je s takovou samozřejmostí a průzračností, s jakou třeba kdysi Jiří Grygar vysvětloval svět a vesmír okolo nás ve svém legendárním televizním seriálu. Kniha patří k těm, kde máte po přečtení pocit, že vám někdo sňal klapky z očí – zjistíte, že svět je jiný, než jste si představovali předtím a hlavně dokážete prohlédnout do důsledků revolucí, které kolem sebe cítíte a vidíte, ale jejichž následky si zatím nedovedete domyslet do jasných konců.
Ale o čem to vlastně celé je? O tom, jak komunikační revoluce změní naše životy: co všechno se stane, až skutečně „zmizí vzdálenosti“, tedy až bude úplně jedno, jestli váš kolega z práce sedí na vedlejší židli nebo ve vedlejším světadílu. O tom, že budoucí třísměnný provoz nebude znamenat chod továrny 24 hodin denně, ale tři směny posouvající se postupně v jednom dni z Ameriky do Evropy, z Evropy do Asie a znovu do Ameriky , podle otáčení naší planety. O tom, že sídla společnosti s tisíci lidmi v podstatě zmizí, rozprostřou se po světě – firma jde za člověkem, ne naopak. O tom, že velká firma již nebude znamenat velkou výhodu. O tom, co budou znamenat komunity. O dramatických změnách firemní kultury. O přesunu dozoru k sebekontrole, ale také o ztrátě soukromí. O celkovém míru (!?).
Netvrdím, že se se vším, co Frances Cairncrossová (redaktorka prestižního The Economist) v knize nabízí, lze bezezbytku souhlasit – ale tím lépe, pokud může jakákoli publikace vyprovokovat čtenářovu vnitřní polemiku a diskusi, prospěje to daleko lépe, než když kniha vyvolá sice všeobecný souhlas, ale také ono české „to je všechno hezký, ale co my s tím“. Zde je to právě naopak – Konec vzdálenosti totiž nastává i u nás a není vůbec nesnadné toho využít k podnikatelskému prospěchu. A právě proto by se tato kniha měla stát povinným čtením pro všechny, kteří mají ještě chuť, vůli, sílu (a peníze) u nás podnikat směrem kupředu; koupit byste si ji měli samozřejmě stylově a v duchu idejí knihy, na Vltavě.
