Vzdušná síť nad Prahou

Pilotní projekt bude spuštěn ve dvou rovinách, které se nezávisle pokusí otestovat jeho životaschopnost.

Public Wi-Fi, jak byla jedna z částí projektu pojmenována, bude sloužit k pokrytí exponovaných míst v centru Prahy, tak aby obsloužila různá nejenom mobilní zařízení. Na určitých místech v centru Prahy bude rozmístěno asi 30 hot spotů, které zajistí kvalitní pokrytí do vzdálenosti cca 150 metrů. Například na Václavském náměstí jich bude osm. Pokud budete po náměstí korzovat a přitom například používat ICQ, může se vám stát, že na chvíli ztratíte spojení. To zrovna přecházíte z působiště jednoho hot spotu do druhého, přičemž dochází ke změně IP adresy.

Druhá část se stejným počtem hot spotů se zaměřuje na periferie. Každá základová stanice v tomto případě pokrývá vzdálenost až 500 metrů. Zde se jedná o možnost otestovat, zda se dá pomocí Wi-Fi konkurovat internetu po televizním kabelu, ADSL, atd. Na testovací provoz se mohou již teď těšit obyvatelé Bohnic.

Celý pilotní projekt je postaven na vlastní bezdrátové páteřní síti společnosti VanCo.net, která je i garantem a provozovatelem projektu. Síť je složena z jednotlivých buněk obsahujících zpravidla šest hot spotů Agere AP 2000, kdy každý dokáže obsloužit okolo 30 uživatelů. Celá buňka je napojena na router zajišťující komunikaci s páteřní sítí a ostatními segmenty sítě. Zajímavostí jednotek AP 2000 je, že dokáží připojit klienty a dále se propojovat i mezi sebou navzájem, čímž se celkový dosah jedné buňky podstatně zvětšuje.

Pochyby a zabezpečení

Společnost VanCo.net tvrdí, že uživatelé nemusí mít obavy z rušení signálu na úrovni public části v hustě zastavěných oblastech centra Prahy. Čistě z principu technologie pro bezdrátové sítě založené na standartu 802.11b je zaručen dosah 150 metrů s negarantovanou přenosovou rychlostí. Dále se jedná o technologii pracující na bázi rozprostřeného spektra, což dovoluje provoz mnoha systémů najednou bez významnějšího vzájemného ovlivnění. K tomu, aby se vám podařilo připojit do sítě ovšem samozřejmě postačí využít jednoho kanálu. Technologie WLAN požívá modulační rychlost 11 Mbit/s, v praxi se však tento přenos pohybuje řádově v rozmezí 5 až 7 Mbit/s při připojení jednoho uživatele k přístupovému bodu. V extrémních případech se tak může běžně dosahovaná rychlost 5,5 Mbit/s těchto sítí snížit, ale podle vyjádření obchodního ředitele společnosti, Filipa Maliny, by neměla klesnout pod 2,5 Mbit/s. To by mělo být zaručeno také dostatečným překryvem dosahu jednotlivých hot spotů. Vše je ale zatím ve fázi intenzivního testování.

Ano, taková je teorie, ale pásmo 802.11b je přeplněno již nyní a vyhrává ten se silnějším signálem. Situace se bude ještě zhoršovat a vybudovat kvalitní síť s rozumným signálem v tomto pásmu bude například ve větších městech obtížné. Počkejme si ale na testovací provoz, kde si bude moci kvalitu sítě ověřit každý. My to uděláme.

Bezpečnost celé sítě zajišťuje přihlašovací systém a ověřování MAC adresy Wi-Fi karty přes router v centrální databázi předplatitelů. Při prvním přihlášení do systému dostanete určité množství přenesených dat zdarma. Následně vyplníte registrační formulář s nějakými údaji, dostanete uživatelské jméno, heslo a pro ověření je uložena i MAC adresa Wi-Fi karty, která kromě přihlašovacího jména a hesla slouží při každém dalším přihlášení jako váš jednoznačný identifikátor. Po vyčerpání povoleného množství pro přenesená data se dostanete pouze na přihlašovací stránku, kde bude možnost dokoupit další MB dat. Cena byla prozatím stanovena na 50 Kč za 100 MB dat.

Pro koho a od koho?

Teď si jistě říkáte: „To je hezké, ale co s tím?“. Jak už jsem psal, jedná se o pilotní projekt. Pilotní projekt si většinou klade za cíl vyzkoušet danou technologii v praxi. Nejinak je tomu i v tomto případě. Celý projekt není financován jenom ze strany společnosti VanCo.net, ale má i svého investora. Jeho jméno nám prozatím nechtěli prozradit, ale nevadí. Zamysleme se, kdo by mohl tuto technologii do budoucna využít a prodat.

Za prvé to musí být někdo s již vybudovanou silnou infrastrukturou sítí. Mezi tyto společnosti se například řadí Telecom, všichni mobilní operátoři nebo GTS či Aliatel. A potom to musí být někdo, kdo může tuto technologii využít rozumně. Mohl by to být například Aliatel nebo GTS, kteří by tak mohly konkurovat v internetovém připojení Telecomu. Po zavedení nových tarifů by se nebylo čemu divit.

Vhodné využití vidím i u mobilních operátorů, kteří mají po celé zemi hustou síť základových BTS stanic propojených optickým kabelem. Stačilo by vždy po určitých vzdálenostech rozmístit silnější hot spoty zvládající i příjem a nová síť je na světě. Následná integrace Wi-Fi do mobilních telefonů příští generace by jistě nebyla problémem. Nové sítě třetí generace postavené na UMTS budou neskutečně drahé a i v zahraničí mají s jejich uvedením do provozu problémy. Stejně jako u UMTS se i u Wi-Fi sítí musí budovat vysílače těsněji u sebe než u stávajících BTS stanic pro GSM sítě (včetně GPRS). Výhoda Wi-Fi sítí je v přenosové rychlosti, která je sice teoreticky 11 Mbit/s, dosahuje se ale tak 5,5 Mbit/s, což je ovšem pořád víc než zatím teoreticky maximální 2 Mbit/s u UMTS v budovách, kdy se nepohybujete. A co teprve cena! Jedna základnová UMTS stanice přijde tak na desítky až stovky tisíc USD, kdežto jeden Wi-Fi hot spot na třicet až padesát tisíc Kč. Pro mobilní operátory v tomto vidím jedinečnou šanci a zde bych i hledal tajného investora.

Co dále jistě podpoří tuto spekulaci je fakt, že největším problémem stavění Wi-Fi sítí je přivést do nich dostatečnou konektivitu. Slovo problém je v tomto případě jednoznačně myšleno ve smyslu ekonomickém, nikoli technologickém. Při pokrytí okruhu o poloměru 150 metrů z jednoho přístupového bodu je nutné v hustě zalidněných lokalitách vytvořit také hustou síť. To musí být samozřejmě podpořeno dostatečně širokým hrdlem a dostatkem přístupových linek. A jak známo, každá základnová stanice mobilního operátora je se svým majitelem propojena pomocí mikrovlnného PDH/SDH spoje nebo optickým kabelem. Ty, jak známo, mají dnes těžko vyčerpatelnou kapacitu. Síť základnových stanic mobilních operátorů se tedy jeví jako ideální základ infrastruktury pro rozjezd Wi-Fi sítě i v lokalitách mimo centrum. Stejně ideální, možná ještě příhodnější řešení by mohl nabídnout Český Telecom, ovšem s ohledem na jeho pružnost co se investic do nových technologií týče, se na tuto alternativu pomalu zapomíná.

Další využití

Již dnes existují možnosti, jak po WLAN sítích, založených převážně na standardu 802.11b, přenášet hlasové přenosy. Tato oblast je dnes zastoupena zejména společnostmi Symbol a Spectralink. Existuje i další možnost, WiFiRAN, kde jde o kombinaci WLAN tak i GPRS na sítích 2.5G s podporou IP. Technologie WiFiRAN společnosti Mobility Networks umožňuje zákazníkovi přecházet se svým mobilním zařízením mezi WLAN a GPRS sítí podle toho, jak je kde dostupný signál, aniž by se musel o cokoliv starat.

Mobilní operátoři se snad chytí za nos a přeskočí pomalou a drahou UMTS síť a začnou uvažovat o WLAN (Wi-Fi) sítích. Mohlo by se nakonec i stát, že Český Telecom bude rychlejší a začne nabízet i mobilní telefony založené na WLAN sítích.

Jak už jsem se zmínil, problémem k vyřešení bude rušení ve větších městech. Řešením na nějakou dobu by mohlo být jiné nezpoplatněné pásmo například 802.11a na 5GHz či přechod na zcela nové pásmo již licencované ČTÚ. Začátkem října se bude služba spouštět a pak vás budeme určitě dál informovat.