Většina lidí cestuje s kufry po hotelech buď autem, nebo si auto pronajme, a propadá horečné snaze shlédnout co nejvíce co nejhezčích památek. Neodsuzuji to. Sám to tak často z pohodlnosti dělám. Ale zase si čím dál více uvědomuji, že ony ty kostely jsou sice nádherně vyzdobené a je v nich vždy něco zajímavého, ale na druhé straně je to pořád tak nějak stejné. Kostely, katedrály, hrady, parlamenty, muzea. A ptám se: ,,Pozná člověk danou zemi o něco víc poté, co všechno toto shlédl? Rozumí víc jejím lidem? Opravdu porozumím současné situaci a historickému vývoji země nejlépe z letopočtů a faktů, které na mne vysype průvodce?``
A tak daleko více rozumím lidem, kteří vezmou batoh a pár peněz a vydají se na cestu. Na cestu, na které uvidí podstatně méně památek a možná je to bude i chvilku mrzet, na cestu, na které potkají nové lidi, tak různé, jak jen lidi jsou, a ze které hlavním zážitkem nebudou katedrály, ale společný smích s někým, kdo se momentálně vzdal části svého soukromí a pohodlí, aby měli ten den kde přenocovat.
Hospitalityclub.org je jednou z největších a nejpropracovanějších internetových databází lidí, kteří jsou ochotni si při cestách v zahraničí navzájem poskytnout ubytování. Celé je to organizováno na čistě dobrovolné bázi. Již při bezplatné registraci vyplníte, zda můžete někomu poskytnout ubytování a popřípadě jaké (zahrada, místo na podlaze, pohovka, samostatný pokoj), zda máte doma nějaká zvířata či jaká místa poblíž vašeho bydliště doporučujete zájemcům navštívit.
Váš profil se poté objeví v katalogu pod příslušnou zemí a zadaným městem vašeho bydliště, kde vás mohou případní zájemci najít. Když by u vás chtěli pár nocí pobýt, pošlou vám vzkaz, do kterého napíší svoje jméno a číslo pasu, něco o sobě a své přání, jak jim můžete pomoci. První vzkaz bývá vždy moderován administrátory-dobrovolníky, aby se minimalizovalo nebezpečí zneužití a spamu. No a vy když dostanete takový požadavek, můžete se na základě navrhovaného termínu, vlastních možností a profilu zájemce sami rozhodnout, zda mu pomůžete nebo ne. Slušné odmítnutí každý pochopí neboť ne všem se to vždy hodí a zájemci mohou místo toho zkusit poprosit jiné členy.
K tomu, aby mohl člověk s Hospitalityclubem cestovat, není nutné, aby sám u sebe doma někoho ubytovával. Nicméně je to pěkné a přispívá to k vzájemné harmonii a dobrému fungování takové sítě.
Mé vlastní zkušenosti s HospitalityClubem jsou zatím pouze z pohledu hostitele. Jsem v databázi již delší dobu zaregistrován jako potenciální ubytování na okraji Prahy v rodinném domku s rodiči, s tím, že jsem ochoten hostům na pár dní přenechat svůj pokoj.
Má první návštěva, Ely, byla z Bulharska. Přijela asi před dvěma lety do Prahy na nějaký festival příznivců skateboardu a hledala ubytování. Viděla můj profil na stránkách Hospitalityclubu a dohodli jsme se, že u nás doma může dva dny přespat. První den pršelo a bylo ošklivo, takže již odpoledne nikam nešla a místo toho jsme se tu bavili o všem možném. A tak jsem zjistil, že Hospitalityclub je perfektní příležitost procvičit si angličtinu. Zjistil jsem také, že Ely byla fanouškem do GNU/Linuxu, tak trošku hackerem a dobrým programátorem. Když už jsme probrali snad všechno možné, pustil jsem jí počítač, aby se mohla podívat na e-maily, a nechal ji o samotě.
Když jsem ji později volal k večeři, zjistil jsem, že právě dokončuje vlastního poštovního klienta v PHP -- elymail. Nějak prý zlobil www přístup k jejímu poštovnímu serveru a ona by se tedy ke svému poštovnímu serveru mohla připojit pouze telnetem nebo by mne musela požádat, zda bych jí nenastavil účet na Masqmailu, který mi tu běží. To by bylo řešení triviální, ale jak známo, hackeři raději hledají řešení zajímavá a kreativní. Když tedy neměla heslo k přístupu na lokální server Masqmail a nechtěla mne volat, napsala si klienta vlastního. Ještě mám ty zdrojáky na disku i s peprnými komentáři o tom, jak jsou různé poštovní servery v doméně .bg pitomé.
Nedávno jsem se s Ely a jejím přítelem opět potkal na Libre Software Meeting ve francouzských Metách.
Mou další návštěvou byla Howard, na její civilní jméno si teď nevzpomínám. Jenom vím, že naprosto dokonale vyvrátila moji zarytou představu, že všichni Američané jsou naprosto tupí. Pořád mluvila o umění a o tom, že by v Praze chtěla vidět nějakého Gustava Klimta, že vždycky viděla jen nějaké obrázky v encyklopedii, ale nikdy žádný originál. Nakonec se jí to podařilo. Dozvěděl jsem se spoustu věcí o Kalifornii, o tom, co si Američané myslí o Evropě a tak dále. Jako dárek mi dala amatérské cédéčko jedné velmi dobré ale neznámé americké rockové skupiny, na kterém se mi kromě dobré hudby nejvíc líbilo to, že sekce poděkování byla daleko delší než upozornění o copyrightu.
Letos v létě přijeli na pár dní Jenni a Jakko, mladý pár z Finska. A tak jsem se zase dozvěděl spoustu zajímavostí o Finsku a uvědomil jsem si, že tohle je vlastně takový velmi zvláštní a nenákladný způsob cestování. Když už nechcete sami objíždět svět, svět jezdí za vámi. No a abych je také mohl vzít někam na výlet, otevřeli jsme si na počítači mou sbírku obrázků z Hubblova vesmírného teleskopu a cestovali jsme spolu odlehlými galaxiemi, hvězdnými systémy a nádhernými mlhovinami.
Zatím mým posledním hostem byl Anil z Indie. Anil je velmi dobrý hráč šachu. Kdysi vyhrával v Indii celostátní kola, ale dnes již má rodinu, zaměstnání učitele Angličtiny a spoustu jiných povinností, takže se věnuje spíš korespondenčnímu šachu. Právě letos jel na nějaký kongres Světové asociace korespondenčních šachistů do Ostravy. Vyprávěl mi, jak hrával poslepu nebo jak hrával simultánní partie proti čtyřiceti hráčům. On si myslí, že intelektuálně to není nijak výjimečné, že spíš je fuška udržet se třeba těch devět hodin na nohou, protože musíte pořád obcházet všechny ty šachovnice...
A taky nám hodně vyprávěl o Indii a trpělivě vysvětloval všechny ty pitomé předsudky o tom, že indové nejedí krávy a že mladí lidé uzavírají manželství zásadně z přání rodičů na základě kastovního systému. Ono to tak bohužel totiž je, ale ne proto, že by všichni indové byli tak zaslepeni náboženstvím, ale spíš proto, že u moci se dlouhodobě drží strana ortodoxně hinduistická, která toto všechno prosazuje. A tak jsem konečně měl možnost vidět Indii očima místního otevřeně myslícího člověka, kterému je z hinduismu v té formě, v jaké je v Indii v součastnosti praktikován, spíše smutno. Říkal mi: ,,Víš, v Kerale nikdy neuvidíš na ulici mladý pár, jak se drží za ruce. Pro mne je vždycky tohle tady u vás tak zvláštní.`` Ale zato nám povídal o všech různých jejich nenáboženských tradicích, o jejich festivalech a o tom, jak v Kerale můžete při procházce lesem potkat slona!
Celkově je tedy zatím má zkušenost s Hospitalityclub velmi pozitivní. Zjistil jsem, že i když byste se vůbec touto formou nesnažili sami někam cestovat, už jenom poskytnout ubytování jiným a povídat si s nimi je velkým zážitkem, který stojí za to. A vůbec nevadí, jestli vaše angličtina není perfektní, protože ta jejich také často ne a pro obě strany je to velká příležitost se zlepšit.
Síť lidí je i není velká. Když uvážíme, že hospitalityclub.org je poměrně mladý projekt existující něco přes dva roky a již má přes devět tisíc členů z někdy i velmi exotických zemí, zdá se to jako úspěch na to, že se o tomhle způsobu cestování nějak moc nikde nemluví. Na druhé straně musím ale také přiznat, že víc jak polovinu žádostí o ubytování u mne doma musím z různých důvodů odmítnout. Zdá se mi, že poptávka stále převyšuje nad nabídkou a tak je asi nutno při cestování mít ještě i nějakou záložní možnost ubytování.
Přesto si myslím, že je to velmi zajímavý stále se rozvíjející projekt a že určitě stojí za to jej podpořit a zapojit se do něj. V Čechách je zatím něco kolem sto dvaceti členů, z toho někteří jsou i aktivnějšími dobrovolníky starajícími se o správu české větve. Je jasné, že je na začátku nutno překonat nějaké ty úvodní pochybnosti a stud, že je to trošku skok do neznáma, ale věřte mi, že není čeho se bát a že to stojí za to.
Čas od času si někdo stěžuje, že dnes již není v počítačích a v internetu žádná inovace a nevymýšlí se nic nového -- no přinejmenším toto je velmi inovativní a zajímavý způsob využití internetu pro věc ryze nepočítačovou.
(Pokud se mezi mými čtenáři najde někdo, kdo má s HC zkušenosti, budu moc rád, když sem napíše svůj vlastní příběh.)