Výsledky šetření: využívání Internetu v ČR je stále na mizerné úrovni

Dle Českého statistického ústavu má internet jen 15 % domácností, z toho čtyři pětiny využívají dial-up. Další zajímavé informace z výsledků šetření následují v našem dnešním článku.
Výsledky šetření: využívání Internetu v ČR je stále na mizerné úrovni

Šetření ČSÚ, realizované na konci roku 2003 a poněkud nepochopitelně zveřejněné až v srpnu roku 2004, potvrdilo to, co většina internetových podnikatelů přinejmenším tuší – Češi jsou připojeni k internetu v domácnostech jen z velmi malého procenta, a navíc majorita z tohoto počtu je tvořena dnes už zastaralým dial-upem, tedy navazováním každého spojení přes telefon a placením za dobu připojení. Mám-li zprávu ČSÚ komentovat jednou větou: tušili jsme, že to není dobré, ale nepředpokládali jsme, že to bude až tak mizerné.

Ze zásadních či nejzajímavějších výsledků šetření:

  • pevnou telefonní linku má 63 % domácností, počítač 24 %
  • v Praze je pevná linka v 88 % domácností, počítač v 38 %
  • Ústecký kraj je na tom nejhůře co do pevných telefonních linek (jen 45 %), ve vybavení počítači je nejslabší Olomoucký kraj – jen 15 % domácností
  • v připojení k internetu rovněž vede Praha (29 %), s velkým náskokem, ostatní kraje mají 9 %-19 %, nejhůř zase v Olomouckém kraji – 9 %
  • z připojených domácností má dial-up 82 %, vysokorychlostní připojení (sem se počítají i kabelovky, pozn. red.) 10 %, ISDN 6 % a připojení přes mobily 5 %. Součet přesahující 100 % je dán tím, že někde je více připojení současně.
  • mobilní telefon pro soukromé účely má 66 % lidí, přenosný počítač jen 2 %
  • Internet někdy použilo 34 % populace ve věku nad 15 let, a v posledním čtvrtletí 2004 to bylo 28 %. Jen 12 % z připojených používá internet „každý den nebo skoro každý den“.
  • jen 12 % respondentů použilo v 4. čtvrtletí 2003 internet ke komunikaci s orgány veřejné správy, jen 1,3 % odeslalo online vyplněný formulář
  • pouze 3 % dotázaných si v roce 2003 koupilo něco na internetu.

Nízká a pomalu stoupající míra užívání internetu v domácnostech je ovšem dána nízkou penetrací počítačů: pokud už v domácnosti je počítač, bývá pravděpodobné, že je připojen k internetu (v míře tři z pěti PC). Krajové rozdíly jsou velmi značné; většina krajů má jen 15 % či menší internetovou penetraci – to je tak málo, že jen s troškou nadsazení můžeme smutně konstatovat, že na většinu českého území internet v podstatě nedorazil a že se koncentruje hlavně ve velkých městech. Z průměru „venkovských“ krajů tradičně o něco vyčnívá Vysočina.

Ještě tristnější je pohled na trvalé připojení v domácnostech. Jelikož trvalým připojením není ani ISDN (to se v kvalitě jen nepatrně liší od dial-upu), ani GPRS (jen maličká část tvoří nonstop připojení), znamená to, že pouze 10 % z připojených domácností, tedy jen 1,5 % českých domácností, má takové připojení, které lze považovat za plnohodnotné.

Lze namítnout, že lidé, kteří nemají internet doma, se k němu připojují v práci. Jenomže to není korektní úvaha – internet je už celosvětově považován jako obohacení osobního života, jako nástroj pro denní užívání, pro zábavu, poučení a vzdělávání, nikoli jako něco, co lze po minutách „urvat“ z času, který by měl sloužit k práci v prostředí zaměstnavatele. Internet není něco, co je jen u zaměstnavatele, jako třeba kopírka.

Jakékoli používání internetu než trvalým připojením v prostředí domova (případně vysokoškolských kolejí) je neplnohodnotné – to tvrdíme snad od doby, co se u nás internet zabydlel, a trváme na tom stále více. (Raději ani nezmiňujeme, že plnohodnotné budoucí připojení v internetu se jmenuje trvalé vysokorychlostní připojení v prostředí domova – to bychom se teprve dopočítali zlomečků procenta – versus již asi 15 % populace v USA.) Potvrzuje to ostatně i nízká míra pokročilého využívání internetu – zejména se státní správou ani naši interneto-občané aktivně nekomunikují, nákupy na internetu jsou stále nízké.

Na příčiny tohoto neveselého stavu se již zpráva ČSÚ neptá, ani o nich nespekuluje, takže to musíme udělat za ni. Nemáme pochyb, že hlavním problémem je cena, a to jak za připojení, tak za počítač. 76 % domácností odpadne již při pořizování počítače, nepřejdou ani přes první překážku k připojení k internetu; z nich se pak už většina k internetu připojí (počítače bývají dnes tak jako tak vybavovány modemem, takže připojit se pak je snadné a prakticky to nic nestojí). Že cena je pak rozhodujícím faktorem ve využívání internetu, dosvědčuje to, že devět z deseti připojených uživatelů si neplatí paušálem trvalé připojení, ale šetří za dial-up – že se pak samozřejmě využívá co nejméně, aby se ušetřilo, je nabíledni. Oproti západoevropským zemím má Čech dvojí nevýhodu: jednak je zde nižší hladina příjmů, a jednak je zde i v absolutních číslech připojení k internetu drahé. To ostatně není nic nového pod sluncem.

Uvedená zpráva je – rovněž vzhledem k chystané rekonstrukci vlády – vítanou příležitostí zhodnotit působení specializovaného, a jinde ne zcela obvyklého Ministerstva informatiky ČR. Pokud se vůbec zřizuje ministerstvo pro určitý relativně úzce specializovaný obor, činí se tak právě z důvodu podpory tohoto oboru. S těmito cíli, alespoň verbálně deklarovanými, vstupovalo toto ministerstvo na scénu, citujme (vyjádření ministra Mlynáře):

  • Česká republika by se měla stát vedoucím představitelem e-governmentu v Evropě
  • 50 % populace má dosáhnout počítačové gramotnosti
  • Úkolem ministerstva je pomáhat rozvoji elektronického obchodu
  • Úkolem ministerstva je napomoci co největšímu počtu lidí k co největší dostupnosti a znalosti komunikačních technologií.

Splnění těchto cílů je nyní bohužel stejně daleko jako před zhruba dvěma lety, kdy ministerstvo vznikalo. I když MI nemá velké kompetence (ze zákona: o informačních systémech veřejné správy, o telekomunikacích, o poštovních službách a o elektronickém podpisu), tvrdil ministr Mlynář, že vláda je činnosti a záměrům jeho úřadu „velmi nakloněna“. V realitě se tato nakloněnost promítla do skutečnosti, že na veškeré zboží i služby týkajících se této oblasti byla uvalena 19% DPH… O skutečných a aktivních podpůrných programech (např. tak jako je to již řadu let ve skandinávských zemích) si můžeme nechat jen zdát – je jasné, že takovouto podporu, která je nakonec stejně vyjádřena v penězích, musí podpořit celá vláda, a tvrzení Vladimíra Mlynáře o „velké náklonnosti“ není příliš důvěryhodné.

Samotná činnost ministerstva v rámci jeho kompetencí by nebyla až do nedávné doby hodnotitelná příliš špatnou známkou (např. nabídka e-governmentu se za Mlynáře posunula výrazně dopředu, v oblasti e-podpisu lze hodnotit alespoň za snahu, když už ne za výsledek, a tzv. Národní program počítačové gramotnosti funguje), ale jeho poslední činy jsou velice nepovedené. Chystaný zákon „O některých službách informační společnosti“ totiž obsahuje přinejmenším dvě pasáže, kterými ministerstvo působí, jako by se chtělo přejmenovat na Ministerstvo proti informační společnosti. Jedná se o opatření proti nevyžádané elektronické poště a v úpravě legislativy pro elektronické obchodování. V obou případech je zákon daleko tvrdší než ve většině vyspělých zemí, a v obou případech je tvrdší než podobná ustanovení platná pro kamenný svět. V případě nevyžádané pošty míru spamu u nás nijak nezmenší (drtivá většina jde ze zahraničí), při velmi rigorózním výkladu bude obtížné poslat po internetu takřka jakékoli obchodní sdělení. V případě elektronického obchodu jde zákon do některých podrobností, které jsou těžko pochopitelné – například povinnost obchodníka poslat mailem potvrzení objednávky. Jistě, je to pro kvalitní obchod naprostou samozřejmostí, o kterou se stará „robotek“, ale toto ustanovení přece neplatí při žádném jiném způsobu nakupování na dálku (telefonicky, písemně poštou…).

Najdeme navíc případy, kdy to není žádoucí: například některé internetové obchody umožňují nakupování pomocí SMS, a zjednodušené nakupování bez registrace nevyžaduje e-mailovou adresu. Proč by taky mělo? Zboží se posílá na fyzickou adresu, ne e-mailovou, a e-mailová je v drtivé většině případů neověřitelná, anonymní někde na freemailu. Chtě nechtě se tak musíme připojit ke stížnostem na zbytečně překomplikované zákony, které jdou do konkrétních detailů, navíc poplatných době – co když se bude s rozvojem interaktivní komunikace objednávat a potvrzovat přes instant messengery, kde je to ostatně přímočařejší než přes e-mail? Bude se donekonečna novelizovat? Za zcela nadbytečné lze považovat také ustanovení, že „před podáním objednávky musí být uživateli umožněno (…) měnit vstupní údaje v ní obsažené“. Dle této logiky by ministerstvo obchodu mělo vydat zákon, dle kterého při nákupech v supermarketu musí být zákazníkům umožněno zboží do košíku nejen dávat, ale rovněž je z něj vyjímat…

U zákonů téměř bez výjimky platí, že je lepší, když výstižně, srozumitelně a přitom obecně popisují „co je záměrem“ – tak, aby to pak šlo naroubovat na případy, které budou v praxi vznikat, a aby také mohly být rozumně platné v situacích, které nešlo předvídat a které vzniknou v budoucnu například rozvojem technologie. Pokud se předkladatel zákona snaží postihnout všechny detaily, zákonitě vzniknou skulinky a nepopsaná řešení, která pak jsou logicky právě nejčastěji zneužívána podvodníky, protože poctivě podnikajícího podnikatele ani nic takového nenapadne.

Diskuze (149) Další článek: SP2 nebude kolidovat s nainstalovaným antivirem nebo firewallem

Témata článku: Internet, Poslední věta, České území, Úroveň, Velký nákup, Domácnost, Nízká míra, Drtivá většina, Špatná logika, Šetření, Dotázaný uživatel, Vedoucí představitel, Nakupování, Ústecký kraj, Rok šetření, Kamenný svět, Využívání


Určitě si přečtěte

ATM jackpotting: Když hacker ovládne bankomat a stačí mu jen pár sekund

ATM jackpotting: Když hacker ovládne bankomat a stačí mu jen pár sekund

** Klasický malware pro PC už dnes nikoho nepřekvapí ** Bankomaty jsou ale také počítače ** Útočí se na ně dodnes

Jakub Čížek | 8

Zapomeňte na kometu, české nebe každý den křižují mnohem zajímavější kousky

Zapomeňte na kometu, české nebe každý den křižují mnohem zajímavější kousky

** České nebe každý den křižuje hromada exotických letounů ** Na populární mapě Flightradar24 je ale nenajdete ** Jsou to vojenské letouny USA, UK a NATO

Jakub Čížek | 39

WindowsFX: Nainstalujte to mamce a taťkovi. Ani nepoznají, že to je Linux

WindowsFX: Nainstalujte to mamce a taťkovi. Ani nepoznají, že to je Linux

** Po dvou měsících tu máme další linuxovou kopii ** Tentokrát jde o imitaci Desítek ** Sestavili ji brazilští geekové nad Ubuntu

Jakub Čížek | 143


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest mobilů do 8 000 Kč

Test bezdrátových headsetů

Linux i pro začátečníky

Jak surfovat anonymně