Dlouho vytvářená ochrana byla cracknuta během pár týdnů, zábavní průmysl se brání.
Vysvědčení pro tzv. DVD Content Scrambling System, ochranu proti kopírování DVD nahrávek, by asi nedopadlo moc dobře. Systém byl vytvářen hodně dlouho a protagonisté DVD dokonce odůvodňovali pomalé šíření DVD do světa tím, že se nejdříve musí vytvořit pořádná ochrana. Nicméně crack byl na světě v rekordní době a byl, jak je pro cracky (nikoli warez samotný) typické, šířen na veřejných webech osobami, které neskrývaly svou identitu. (Cracky, utilitky odheslovávající software či přímo textové soubory, jež obsahují sériová čísla k programům, naleznete na tisících amerických webů a také na pár místech u nás; záminka, která pravděpodobně činí strážce zákona bezmocnými nebo je alespoň donedávna činila, je následující: crack je tam uveřejněn s tím, že jde o „studijní materiál“, abyste si mohli vyzkoušet, že skutečně funguje, pak jej musíte s včetně cracknutého softu smazat. Vina by v tomto případě padala na uživatele – jenomže ten, zejména pokud je to koncový, domácí uživatel, je takřka nepostižitelný).
Přesto však v tomto případě narazila, možná vůbec poprvé, kosa na kámen: proti programu s názvem DeCSS a jeho šiřitelům vyrukovala tzv. DVD Copy Control Association s žalobou na 71 lidí a webů (?), které tento program aktivně šíří. Obránci mají zřejmě docela silné argumenty: jednak tvrdí, že program umožňuje provozování DVD pod Linuxem, že proto byl vytvořen a šířen; odvolávají se na pověstný první dodatek ústavy Spojených států, jednu z nejmocnějších bašt obrany svobodného vyjadřování na světě vůbec. Umožnění běhu pod Linuxem je samozřejmě jenom jedna z funkcí cracku; ten prostě odstraňuje ochranný systém a tak ponechává DVD volně ke kopírování, bez ohledu na platformu. Je zajímavé, že na stranu „crackerů“ se postavila i velmi vlivná organizace EFF (Electronic Frontier Foundation), která v řadě případů korektním způsobem hájí svobodu vyjadřování na Internetu.
Asociace výrobců DVD má nepochybně pravdu v jednom: pirátství je samozřejmě darebnost, jeden platí a druhý nemusí, a ten platící navíc platí i za piráta, protože vydavatel si potřebuje přijít na své. Žaloba, která by před rokem byla asi bezpředmětná, se ale nyní opírá o zákon s názvem DMCA (Digital Millenium Copyright Act), který praví, že trestné je nyní i vyrábět a distribuovat technologii, která může být použita k rozlomení ochrany proti kopírování. (Není pak trestné vyrábět i programovací jazyky?). Zákon však nadále obsahuje výjimky: je možné to dělat v oblasti vzdělávání a výzkumu.
Situace u DVD se velmi podobá tomu, co už dlouho zažívají producenti (a uživatelé) softwaru a hudební vydavatelé (díky MP3 i dalším metodám pirátství). Situace je někdy evidentní a jindy ne; postihy jsou mnohdy pouze exemplární, což také není správné. Vydavatelé – jak softwaru, tak i hudby – jsou přečasto ve velice silných, ba monopolistických pozicích, takže zastávání morálních stanovisek z jejich strany taky není zrovna bez kazu. Skvělé řešení pro tuto situaci zatím neexistuje, i když se možná rýsuje v pronajímání autorských děl (software, hudby, filmu) přes Internet za pár korun a bez prostředníka, třeba přímo od autora.