Vypal to! aneb jak úspěšně vypalovat svoje CD

Médium CD-R dnes představuje jednu z nejoblíbenějších metod, jak uschovat větší množství dat pro pozdější použití – a to velmi levně. Všichni o tomto fenoménu ví, počet prodávaných mechanik a médií stále roste, málokdo však již tuší, kolik práce a problémů se skrývá ve výrobě byť jediného cédéčka.
Médium CD-R dnes představuje jednu z nejoblíbenějších metod, jak uschovat větší množství dat pro pozdější použití – a to velmi levně. Všichni o tomto fenoménu ví, počet prodávaných mechanik a médií stále roste, málokdo však již tuší, kolik práce a problémů se skrývá ve výrobě byť jediného cédéčka. Nuže dosti planým řečem – k zapisování potřebujeme počítač, mechaniku CD-R, prázdné médium a obslužný software.

Paličův verkcajk
I když pravidlo „rychlejší = lepší“ platí i v případě výběru vhodného počítače, kde budeme chtít zapisovat na cédéčka, můžeme použít jakékoliv morálně nepříliš zastaralé PC či Macintosh, s nímž zapisovací mechaniku zprovozníme. Nezbytné jsou pouze dostatek operační paměti (alespoň 16 MB) a velký pevný disk, odkud budou data na médium zapisována (tedy 650 MB plus nějaké místo navíc na manévrování s daty a rezervu). Při kopírování cédéček můžeme místo disku použít i druhou mechaniku CD-ROM, ta však musí být rychlejší a zdrojové cédéčko nepoškrábané, aby nezpomalovalo čtení nasazením opravným protokolů poškozených dat.

U výběru vhodné mechaniky již buďme obezřetní. Ačkoliv ceny nejlevnějších typů si v korunách již tykají s číslem 10 000, je zde pár dalších kritérií, které bychom měli vzít v úvahu:

  • Rozhraní – obligátní otázka zní: SCSI nebo ATAPI? Pokud budeme k procesu pálení přistupovat jako ke svatému obřadu, při kterém se nesmí ani hnout myší, můžeme s klidným srdcem sáhnout po levnějším ATAPI. SCSI jakožto dražší varianta má obecně lepší přenos dat po sběrnici se skutečným multitaskingem, zapisování na médium by proto neměla vyvést z klidu další souběžná práce s počítačem. Schválně používám podmiňovací způsob, protože i s mechanikou SCSI se každé vypalování nepovede, takže je v obou případech lepší počítač odpojit od sítě a metr opodál se modlit za úspěch.
  • Rychlost zápisu – minimem je dvourychlostní, běžně se používá čtyřrychlostní, koupíme i šestirychlostní a konečně na cestě jsou i osmirychlostní mechaniky. S dostatkem trpělivosti při občasném zapisování si bohatě vystačíme s dvourychlostním zápisem, zaplnění cédéčka až po okraj trvá přes půl hodiny. Teprve při každodenním používání má smysl investovat do rychlostí vyšších.
  • Typ mechaniky – CD-R nebo CD-RW? Otázkou je, zda investovat do budoucnosti a připlatit si za mechaniku CD-RW, která pracuje jak s médii CD-R, tak přepisovatelnými CD-RW; ta však jsou zatím poměrně drahá a málo využívaná. Někteří odborníci předpokládají, že cena médií CD-RW by mohla spadnout na přijatelnou úroveň již za rok a pro některá použití tak nahradit stávající CD-R – kupříkladu společnost Yamaha, průkopník v oblasti zapisovacích cédéček, již vyrábí výhradně mechaniky CD-RW.
Kromě počítačových mechanik CD-R existují i CD-rekordéry určené k nahrávání hudby (například z rádia) obdobně jako magnetofony. Pracují s dražšími médii CD-R (110–140 Kč), kde stejně jako u audiokazet připlácíme za to, že nahrávání je legální.

Zapalovače
Konečně k zapisování na cédéčka potřebujeme vhodný software pro náš operační systém, bez něj mechaniku využijeme pouze ke čtení cédéček. V případě Linuxu jej lze sehnat i zadarmo, za windowsové programy se platí. Ať již drahý peníz za plné verze, či – což je častější případ – v ceně mechaniky jako verze OEM, které však většinou neumí pracovat s jinými mechanikami, než právě s tou námi zakoupenou.

Nejpoužívanější programy jsou:

  • Adaptec Easy CD Creator – obvyklý software OEM, pohodlný a oblíbený, se spoustou možností.
  • GEAR – obsahuje profesionální nástroje a podporuje jak Windows, tak UNIX i OS/2. Nepřítulný na ovládání.
  • TOAST CD-ROM Pro – oblíbený program pro Macintoshe, i ten však nyní zakoupil Adaptec.
  • CeQuadrat – WinOnCD ToGo.
Co dlouhá jména souborů?

Nyní máme připraveno technické zázemí i data, která chceme na cédéčko uložit – co dál?

Nejdříve si musíme ujasnit, v jakém formátu budeme na disk ukládat soubory. V zásadě nejde o nic jiného, než o délku jmen souborů. Původní norma ISO-9660, kterou podporují všechny operační systémy, totiž jako jméno souboru připouští pouze 8+3 znaky obdobně jako v DOSu, což ovšem mnohdy nestačí. Zakonitě tak vznikly další formáty, které delší jména souborů umožňují, ty však již nemusí některé operační systémy podporovat.

Jako nejschůdnější volba se nabízí vylepšený standard ISO-9660 Level 3 nabízející 32 znaků pro jméno, nemusí být podporován staršími ovladači mechanik CD-

-ROM, obzvláště pro DOS.

Nebyl by to ovšem Microsoft, kdyby nepřišel s vlastními standardy, které poeticky pojmenoval Joliet a Romeo. Joliet funguje obdobně jako souborová tabulka VFAT, tedy ve Windows 95/98/NT ukazuje jména až 64 znaků dlouhá, v DOSu jsou delší jména zkrácena na šest písmen, vlnovku a číslo. Naproti tomu formát Romeo přečteme pouze ve Windows (se správnými ovladači), jména mohou mít až 128 znaků.

Jak a čím cédéčko zaplňovat?
Informace jsou na cédéčku uloženy v sekcích, které jsou ohraničeny zaváděcím blokem (lead-in) a ukončovacím blokem (lead-out) – dohromady tyto bloky zabírají až 13 MB, tedy poměrně hodně místa. V hlavní části sekce jsou data uložena ve stopách. V případě počítačových dat se většinou jedná o jedinou stopu, u hudebního cédéčka odpovídá jedna stopa jedné písničce (viz schémata).

Obvykle obsahují cédéčka pouze jedinou sekci – zejména lisovaná, hudební přehrávače ani jinou než první sekci na cédéčku nepřečtou. Jednu sekci také budeme vytvářet v případě, že máme dostatek dat na zaplnění celého cédéčka či při tvorbě hudebního cédéčka.

V případě více sekcí na jednom médiu hovoříme o disku Multisession – tento formát využijeme v případě, že budeme data na médium přidávat postupně, po sekcích. Má to ovšem své nevýhody. Každá sekce musí být uzavřena bloky lead-in a lead-out, které tak zabírají cenné místo (nevyplatí se připalovat malé soubory). Mechaniky vždy přečtou až poslední sekci; abychom tedy neztratili data, která jsme zapsali dříve, musíme při vytváření každé nové sekce vytvořit vazby na sekce minulé (obvykle volbou označenou jako Import session), nejlépe vždy na tu poslední – pak se budou data na cédéčku tvářit, jako by byla vypálena společně.

Postupným připalováním sekcí můžeme vytvářet i hudební cédéčka, nicméně k nově přidaným sekcím nebudeme mít přístup – u hudebních cédéček se čte vždy první sekce, ostatní tak zákonitě zůstávají neviditelné.

Hoří! Aneb pálíme!
V programu na zapisování cédéček musíme vykonat následující úkony (ne nutně v tomto pořadí, u jednotlivých aplikací se můžou lišit):
  • Do mechaniky vložíme médium, na které budeme chtít zapisovat.
  • Zahájit nový projekt – předurčujeme typ zdrojových dat (adresář na pevném disku, porůznu poházené soubory, kopírování cédéčka) a formát výsledného cédéčka (datové, hudební, mixované, s více sekcemi).
  • Označíme zdrojová data, případně upravíme jejich budoucí logickou strukturu. Po této fázi programu chvíli trvá, než si data přechroustá – připraví k vypálení.
  • Nastavíme souborový formát, jakým budou data na cédéčku zapsána (ISO-9660, Joliet, …). V případě přidávání další sekce na disk Multisession nastavíme stejný formát, jako mají sekce předchozí, a nezapomeneme je s novou sekcí provázat.
  • Určíme rychlost a způsob zapisování. Je nejvhodnější používat nejvyšší možnou rychlost, pokud si však nejsme jisti, zda bude počítač stíhat dodávat data, je většinou možné spustit test a v případě selhání uvážlivě rychlost snížit. Zapisovat je možné buď po jednotlivých stopách (track-at-once), nebo celý disk (disc-at-once).
  • Můžeme spustit proces pálení. Po dobu pálení jedné sekce (respektive jedné stopy při zápisu track-at-once) musí mít mechanika stálý přísun dat. Proto mechaniky disponují vyrovnávací pamětí (bufferem) velkou 512 kB či 1 MB, která vykrývá případné výpadky při přesunu dat ze zdrojového disku. Může se stát, že data z vyrovnávací paměti dojdou (například kdybychom zkoušeli zdrojová data posílat po síti) – v takovém případě pálení končí neúspěchem a médium můžeme použít jako ozdobu na vánoční stromeček. Pokus můžeme zopakovat (s novým médiem) na nižší zapisovací rychlosti.
Budeme-li pálit více médií po sobě, může se mechanika přehřát, v důsledku čehož nemusí jít některá četstvá cédéčka přečíst – tomuto se vyvarujeme, necháme-li mechaniku pravidelně odpočinout. n

Zkušenosti s programy GEAR a WinOnCD
Gear patří mezi nejpoužívanější vypalovací programy, i když ho z tohoto výsostného místa pomalu sesazuje WinOnCD. Umožňuje poměrně jednoduše připravit data pro pálení pouhým přetažením z aktuálního umístění do okna cédéčka – do něho se kopírují informace o velikosti, umístění apod., nikoli samotný soubor. Při pálení se pak tahají soubory z fyzického umístění.

Gear má dva vypalovací módy – buďto pálíte přímo soubory na cédéčko, nebo je předem připraven tzv. image, který vytvoří fyzickou podobu cédéčka na disku (tj. poskládá soubory za sebou a vytvoří tak jeden soubor, který vypálí). Druhý způsob je podstatně bezpečnější, neboť probíhá pálení „nanečisto“, tj. pokud vzniknou jakékoliv chyby při čtení souborů, dozvíte se to dříve, než se začne vypalovat. Samozřejmě je to i pomalejší, ale je to jen malá daň za jistotu, že pálení nespadne (což je nepříjemné, protože přijdete ve většině případů i o médium). První způsob, tedy přímé vypalování, vyžaduje rychlý disk (tedy v žádném případě ne síťový), hlavně při velkém množství souborů. Gear má však i svoji stinnou stránku. Při vypalování audiocédéčka z WAV-souborů vás nemile překvapí lupání na začátku písničky. To je způsobeno tím, že Gear bez jakýkoliv servítek na cédéčko nakopíruje WAV-soubor i s hlavičkou (má velikost 44 bajtů), která ono lupání způsobí.

Je nutné tedy nejdříve tuto hlavičku odstranit (buďto manuálně nebo konvertorem na RAW-

-soubor, 16bitů, 44kHz, stereo, unsigned), aby k tomuto jevu nedocházelo. Gear totiž nebere ohled na to, jaký soubor vlastně vypaluje, můžete tedy jako audio vypálit i třeba obsah pevného disku (přeji příjemný poslech).

WinOnCD je graficky i uživatelsky příjemnější než strohý Gear. Nachystat data k pálení je podstatně jednodušší a tím pádem i dostupnější laickým uživatelům, kteří nechtějí nic nastavovat, jen přijít a pálit, a podle mých praktických zkušeností je i stabilnější než Gear. Na rozdíl od Gearu je automaticky sestavován image cédéčka před vypálením, takže pokud máte stabilní síť, o níž jste si jisti, že nespadne při pálení, můžete spustit vypalování přímo z ní, protože se stejně nakopíruje na disk. Zdržuje to sice, ale je tak zajištěna podstatně vyšší stabilita než při přímém vypalování.

Při výběru souborů do image cédéčka trvá jejich natažení podstatně menší dobu než u Gearu, u něhož toto chroustání trvá podle mého názoru až nesmyslně dlouho.

WinOnCD také umožňuje velice jednoduché kopírování cédéčka jedna ku jedné – u Gearu se jednalo o časově náročnou složitost. Pokud bych si tedy měl vybrat mezi Gearem a WinOnCD, jistě víte, co zvolím …

Slovníček pojmů
CD-R – médium, na které je možné data jednou zapsat. Činí se tak vypalováním jamek laserem do citlivé vrstvy, obvykle zelené, ale i světle modré barvy. Při čtení se paprsek buď na této vrstvě rozptýlí (logická 0), nebo projde jamkou a odrazí se od zlaté vrstvy (logická 1).

CD-RW – médium, kde je možné uložená data smazat a zapsat místo nich jiná. K rozeznání stavů 0 a 1 se používá slitina, u které můžeme na malé oblasti teplem měnit optické vlastnosti, tedy opět dochází k rozplynutí nebo odražení čtecího paprsku.

Xrychlostní zápis – násobek rychlosti odvozený od přenosové rychlosti, kterou jsou čtena data z hudebního cédečka. Přepočteno na kilobajty tedy mluvíme o násobcích 150 kB/s. n

Často se ptáme při pálení
Jak odstranit praskání mezi písničkami na hudebním cédéčku?

Tato vada může mít dvě příčiny:

  • Písničky jsou na médium zapsány po stopách (track-at-once), mezi nimiž jsou navíc oddělující informace, které, pokud jsou interpretovány jako zvukové, praskají. Pokud to program umožňuje, zapišme všechny písničky najednou metodou disk-at-once.
    • Písničky pro hudební cédéčka načítají programy ve formátu WAV. Ten ovšem obsahuje hlavičku, která musí být před vypálením odstraněna, jinak se přehraje jako praskání. Pokud tuto úpravu nedělá program automaticky, můžeme ji udělat manuálně smazáním prvních 44 znaků hlavičky v každém souboru.
      • Praskání uprostřed skladby má na svědomí špatná mechanika pro čtení disků. Vyčistěte disk a nepomůže-li to, zkuste jinou čtecí mechaniku (dnes i mnohé mechaniky CD-ROM umí načítat zvuková data).
      Které mechaniky CD-ROM přečtou média CD-RW?
    Přepisovatelná cédéčka mají díky své technologii mnohem menší odrazivost laserového paprsku. S tím mnohé starší mechaniky nepočítají a díky menší citlivosti takové cédéčko prostě nepřečtou. Mechaniky, které jsou již na CD-RW připraveny, bývají označena jako MultiRead.
Jak může být CD-ROM chráněno proti nelegálnímu kopírování?

Existuje více možností:

  • Kontrolou obsazené kapacity cédéčka či adresářové struktury – tuto ochranu lze snadno obejít vytvořením přesné kopie cédéčka.
    • Na lisované cédéčko vecpeme více dat, než kolik jsme schopni zapsat na jedno obyčejné médium CD-R, samozřejmě s tím, že se kontroluje, zda nějaké soubory nechybí.
      • Zapsáním špatného kontrolního součtu v některých datových sektorech. Mechaniky umí tuto chybu při čtení opravit a při přepálení bude kontrolní součet správný, což aplikaci naznačuje, že je spouštěna z nesprávného média.
      Má smysl počkat si na DVD-R neboli zapisovatelné dévédéčko?
    Ne. DVD-R ještě vůbec není na světě a bude-li kdy, budou jak mechaniky, tak média zpočátku drahou záležitostí.
Co se stane s médiem CD-R ohřívaným v mikrovlnce?

Tak především – nezkoušejte to, kovy obsažené v médiu by mohly mikrovlnku zcela zničit (obdobně jako pozlacené porcelánové nádobí) – vyzkoušeli to jiní (stačí tři sekundy za úplné tmy). Prvním výsledkem je nádherná světelná show modrých jisker tančících kolem média, druhým pak, že médium již v žádné mechanice nepřečteme.

Zdroj: Computer

Diskuze (9) Další článek: Tweak UI - nastavte si efekty, práci se složkami a vyhledávání na Internetu (V.)

Témata článku: Windows, První jméno, Vánoční stromeček, Nejpoužívanější síť, Vhodná rychlost, První případ, Gear, Příjemný poslech, Stop, Přímá volba, Vhodný font, Jediný způsob, Písnička, Druhá sekce, CD, První Macintosh, Nelegální varianta, Yamaha, CD-R, Světelná show, Špatná stabilita, Track, Zlatá barva


Určitě si přečtěte

Na Zemi je nejtepleji za posledních více než 100 tisíc let. Co nám hrozí?

Na Zemi je nejtepleji za posledních více než 100 tisíc let. Co nám hrozí?

** Letošní červenec byl třetím nejteplejším měsícem od roku 1880 ** Teplota naší planety roste raketovým tempem ** Co lidstvu hrozí v období, které v minulosti nemá obdoby?

Karel Kilián | 70

Praktické vychytávky, které si chcete doinstalovat do Windows

Praktické vychytávky, které si chcete doinstalovat do Windows

** Pokud vás nudí vzhled nabídky Start, snadno jej můžete změnit. ** Stejně tak existují programy na přidání záložek do programů. ** Spokojit se ani nemusíte se základním ovládáním hlasitosti.

Vladislav Kluska | 46

Šmírování kamerami Googlu: Koukněte se, co zachytily na Street View

Šmírování kamerami Googlu: Koukněte se, co zachytily na Street View

Google stále fotí celý svět do své služby Street View. A novodobou zábavou je hledat v mapách Googlu vtipné záběry. Podívejte se na výběr nejlepších!

redakce | 44

Osudová havárie Concordu: Před 18 lety přišel konec nadzvukových dopravních letadel

Osudová havárie Concordu: Před 18 lety přišel konec nadzvukových dopravních letadel

** Concorde byl nejrychlejším dopravním letadlem ** Atlantik dokázal přeletět za cca 3 až 3,5 hodiny ** Před osmnácti lety tragická havárie provoz těchto letadel prakticky ukončila

David Polesný, Jiří Černý | 37


Aktuální číslo časopisu Computer

Jak vytvořit a spravovat vlastní web

Velký test herních klávesnic a DVB-T2 tunerů

Vše o formátu RAW

Vybíráme nejlepší základní desku