Výměnné sítě: novinky z válčiště

U „stahovačů“ je v těchto týdnech živo. Poté, co Americká asociace nahrávacích společností ohlásila, že bude žalovat jednotlivé uživatele výměnných systémů, kteří nabízejí data ostatním, nemine den, aby z této bitevní fronty nepřišla nová zpráva.

Společnosti, jejichž uživatelé jsou připojeni k Internetu přes firemní sítě, zvažují blokování výměnných (P2P, peer-to-peer) programů a mnohé to již realizují. Podle studie firmy AssetMetrix se v 77 % firem s více než deseti zaměstnanci vyskytuje alespoň jeden počítač s nainstalovaným programem pro výměnu souborů, a v řadě velkých společnostech masové využívání těchto programů způsobuje vážné problémy v infrastruktuře, zejména zahlcování komunikační kapacity. Výměnné programy se v sítích s vysokou propustností cítí jako doma, a dokáží přes ně přesměrovávat své funkce, i když klientský program v dané síti nic sám nestahuje – síť je tak najednou vytížená funkcemi pro řízení provozu (směrováním). Druhým známým nebezpečím jsou bezpečnostní problémy, které může nevhodné nastavení těchto programů nastavit, a i rizika soudních postihů nejsou malá – uvádí se, že již několik firem bylo nuceno zaplatit vysoké pokuty (v řádu miliónů dolarů) právě asociaci nahrávacích společností, když se zjistilo, že se v nich provozují výměnné sítě ve velkém.

Žaloby, které americká nahrávací asociace slibovala, jsou skutečně v plném proudu a nepochybně svůj odstrašující účinek mají. U federálního (!) soudu probíhá pře s „downloaderkou“, jejíž identitu získala RIAA přes jejího providera Verizon Comms, který ji agentuře odhalil (na příkaz soudu). Provider se brání právními postupy proti RIAA (porušení práv na soukromí atd.), nicméně identitu sdělit musel. Z osoby se vyklubala dívka, která sdílela 900 skladeb, což není na internetová měřítka nijak mnoho; její právník říká, že se jednalo o skladby, které legálně zkopírovala ze svých CD a program KaZaA využívala k legálnímu poslechu přes Internet. Asociace zase kontruje, že na nalezených souborech (ve složce určené pro sdílení) jsou soubory jiného původu, s atributy (ID tagy) či dodatečnými soubory (.nfo, .sfv), které je jednoznačně identifikují jako kradené. Bude zajímavé sledovat, jak toto dopadne – zdravý rozum napovídá, co dotyčná dělala, jiná otázka je, co se podaří u soudu dokázat a jak rozhodne.

RIAA, která toto bouření vyvolala, ale také sklízí jeho ovoce: pro změnu je žalována skupinou malých, nezávislých internetových rozhlasových stanic, kteří ji viní za to, že je zodpovědná za „mnohaletou manipulaci s hudebním trhem, z cíleného ničení nezávislých vydavatelů a pokusů o ovládnutí distribučních kanálů a obsahu šířeného přes Internet“. To zní jako výstižné označení činnosti „velkých proti malým“, otázkou ale je, do jaké míry je to nelegální a přesně prokazatelné. RIAA je také žalována uživatelkou výměnných sítí z porušování soukromí; její právníci komentují „Je to větší invaze do soukromí než kdyby měl někdo přístup k vaší knihovně či sledoval, jaká videa si půjčujete (…) George Orwell by se červenal“. To ano, nicméně dotyčná poskytla tyto informace veřejně dobrovolně – to je princip výměnných sítí.

Vršení žalob a protižalob je jevem dosti typickým pro Ameriku, snad nástupcem předchozích pistolnických soubojů a „pojďme si to vyřídit ručně“; právníci budou mít zase žně a hudbě to nijak nepomůže. V právní diskusi získala asociace podporu od pestrého sdružení firem a osob, kterých se dotýká autorské právo, podpořených autoritami význačných právních vědců. Ti argumentují, že rozhodnutí federálního soudu z letošního dubna, které nečiní výměnné systémy (a jejich provozovatele) za zodpovědné za to, co jejich uživatelé provozují a zda porušují autorská práva, je nesprávné a vytváří mezery v zákoně, které umožní tímto způsobem porušovat autorská práva všude, kde existují, a distribuovat autorská díla přes Internet bez reálné možnosti postihu.

Ještě silnější postih může čekat uživatele, který je viněn z toho, že organizoval pirátský kroužek s názvem Apocalypse Crew, jenž se specializoval na „vydávání“ hudebních alb na Internetu dříve, než dorazila do obchodů (tzv. „pre-release“). Žalobcem je americký stát – pokud se obvinění prokáží, hrozí dotyčnému až pět let vězení. Obvinění je součást „operace Bukanýr“, jak ji federální úřady nazývají, která zatím vyústila v 22 obvinění, přičemž nejvyšší možný trest je až 10 let vězení.

KaZaA, dnes zřejmě nejčastěji užívaný software ve výměnných sítích, účinek těchto žalob již pocítila – odstrašení tedy funguje. Analytická firma Nielsen/NetRatings uvádí, počet uživatelů klesl mezi červnem a srpnem (kdy byly podány první žaloby) z 6.5 mil. na 4.9 miliónu uživatelů. Mluvčí firmy Sharman Networks, která software distribuuje, se ohrazuje, že šlo o běžný sezónní pokles, čili „v létě lidé nesedí doma a nesurfují“. KaZaA navíc sama hledá způsoby, jak si vydělat na živobytí, a před několika dny uvedla placenou verzi svého softwaru, která má některé lepší funkce (např. ve vyhledávání) a je bez reklam. Sharman Networks se rovněž snaží uchránit před možnými soudními postihy, jak to jenom jde: firma působí fakticky v Austrálii, registrovaná je na Vanuatu (tichomořský ostrůvek) a tvrdí, že kód programu byl vyvinut v Estonsku.