Slovem casemodding se označuje vylepšení, úprava či úplná přestavba počítačové skříně. Komu nestačí upravit hotovou skříň, může ji postavit od základů. Jen ti nejlepší si však troufnou vyrobit skříň bez jediného ventilátoru. A to při použití výkonných komponent, jakými je procesor Core 2 Duo E6400 nebo SLI grafická karta GeForce 7950GX2, přičemž vše napájí 600W zdroj.
Kapitoly článku:
Asi každý, kdo tráví u počítače dlouhé hodiny, ať už prací nebo zábavou, zatoužil po naprosto neslyšném počítači. Hluk vydávaný ventilátory a pevnými disky začal rychle vadit i mně. Rozhodl jsem se tedy tento problém nějakým způsobem vyřešit. Má největší záliba je casemodding, a proto bylo od začátku jasné, že mé řešení bude vlastní výroby. Nekupuji si běžné výrobky, ale pokud je to možné, vše si vyrábím doma svépomocí. Nyní bych se s vámi chtěl podělit o nápady a třeba inspirovat k podobnému řešení.
Dřevěná case
Casemoddingem se aktivně zabývám už tři roky, v prvním roce jsem pracoval na mé první case. Z počátku jsem si chtěl jen vyrobit dřevěnou skříň, která by se mi pěkně hodila do pokoje z olše. Chlazením a odhlučněním jsem se začal důkladně zabývat až později, proto jsem ještě tehdy použil zbytečně mnoho větráků. Přesto jsem si celé chlazení nakonec také vyrobil. Jednalo se o obrovské chladiče ve tvaru vějíře z mědi. Největší je chladič na CPU, který má vyzařovací plochu 16 320 cm2 a váží 5 320 g. Je speciálně uchycen, takže vůbec nezatěžuje desku. Celý počítač se tak dal chladit pouze větrákem ve zdroji. Spínání větráků a jejich otáčky jdou podle potřeby regulovat na zhotoveném podsvětleném ovládacím panelu. Dále jsem vyrobil i odhlučnění HDD a mechanik, ale také informační displej na stůl. Na této skříni a systému chlazení jsem se hodně naučil.
Fanless case
Už když jsem dřevěnou skříň dokončoval, věděl jsem, že by na chlazení a odhlučnění šlo ještě hodně zapracovat. Už v té době, tedy před dvěma lety, jsem měl v hlavě myšlenku, že vyrobím zcela pasivní chlazení. Tato myšlenka mně byla velkou výzvou a tak jsem začal postupně celou case vyvíjet. Jistě znáte například bezvětrákovou (fanless) case TNN od firmy Zalman. Tato skříň mě hodně zaujala tím, že chladí celý systém pomocí velkých pasivních chladičů po stranách, takže nepotřebuje přídavné větráky. Moje inspirace vzešla z této výjimečné kombinace chlazení a řešení skříně.
Samozřejmě bylo jasné, že to nebude jednoduchý úkol. Ve svém volném čase jsem postupně do detailu navrhoval celou case, začal shánět potřebný materiál. Doma jsem postupně vyráběl a testoval první pokusné pasivní chlazení.
Koncepce skříně bez ventilátorů
Základem celého projektu bylo vymyslet a navrhnout potřebnou koncepci celé fanless case od pasivního chlazení po maximální odhlučnění. Moje skříň má hodně odlišnou koncepci oproti TNN, hlavně z pohledu odhlučnění a chlazení pevných disků i mechanik. V mém provedení jsou tyto komponenty tepelně izolovány od více hřejícího systému, čímž se výrazně sníží teplota pevných disků, které se zbytečně neohřívají od ostatních částí počítače. To bývá problémem většiny pasivně chlazených skříní. Já jej jednoduše vyřešil rozdělením skříně na tři pomyslné části – box na mechaniky, sektor pro čtyři pevné disky a chlazení ostatních komponent v zadní části skříně. Tyto části jsou od sebe tepelně izolovány použitím umělého kamene. Navíc se takto pevné disky a mechaniky daly mnohem lépe odhlučnit.
Skříň je vyrobena z polymerního kamene Corralit o tloušťce 8 mm, což je tvrdý materiál, který se opracovává podobně jako dřevo. Lepí se k sobě stejně barevným lepidlem – díky tomu není vidět žádná spára. Materiál je v celé tloušťce stejně pigmentovaný, takže se dá i různě frézovat či brousit a leštit. Existují stovky různých barev i imitací kamenů či pískovce, které jsou už ale hodně drahé (Corian, Staron), proto jsem z počátku zvolil tuto levnější, avšak také vzhledově zajímavou variantu. Další části jsou tvořené hliníkovými chladiči a profily, které jsou stříbrně eloxované. Snažil jsem se dosáhnout rozměrů srovnatelných s běžnými skříněmi – 534×241×567 mm (vך×h).
Odhlučnění mechanik
Box na mechaniky je tradičně umístěný vpředu nahoře. Tento box má rozměr 210×241×235 mm (vך×h) a slouží k uložení až dvou mechanik a univerzální čtečky karet s potřebnými konektory, které jsou skryty za sklopnými dvířky. Otevírají se klasicky pouhým stlačením a následným otevřením.
Cílem bylo mechaniky co nejvíce utišit, vnitřek boxu jsem tak oblepil akusticko absorpčním materiálem – bosáž o tloušťce 25 mm. Mechaniky jsou tak v boxu téměř neslyšitelné. Slyšet jsou pouze při maximální rychlosti, hluk, který vydávají je ale nesrovnatelně nižší, než v běžné skříni.
Mechaniky jsou uloženy v koši zhotoveném z 2mm hliníkového podélně děrovaného plechu. Čelo koše je vyrobené z umělého kamene. Vyšroubováním jedné matky ze zadní strany boxu se dá celý koš jednoduše vyjmout. Díky tomu je instalace docela jednoduchá.
Aby mechaniky byly co nejtišší, musel jsem zvukově izolovat i přední panel. Obvyklé řešení pomocí nepraktických dvířek jsem nepoužil. Raději jsem utěsnil už prostor kolem čelních panelů mechanik spolu s těsněním z molitanu. Mechaniky jsou v koši připevněné přes mikroporézní pryž, která výborně tlumí nežádoucí rezonance. Za sklopná dvířka jsem ze základní desky vyvedl spínač pro mazání CMOS. Ten se dá zmáčknout například špendlíkem skrz malý otvor.
Chlazení a odhlučnění pevných disků
Dalším problémem bylo co nejlepší uložení disků s ohledem na odhlučnění. Odhlučnění disků je ale hodně problematická věc. Ve skříni bez větráků je obvykle problém disky kvalitně chladit. Může za to špatné umístění disků přímo do prostoru s ostatními komponenty. Bez aktivní cirkulace vzduchu se vnitřní prostor více zahřívá. Kvůli tomu se disky umístěné v tomto prostoru nechladí, ale spíše ohřívají. Další ztišení takového disku už není možné, takže bývají odhlučněné nedostatečně. Proto jsem se rozhodl disky oddělit od ostatních komponent a vytvořit pro ně vlastní tepelně izolovaný prostor v přední části skříně.
Uložení mělo pojmout až čtyři pevné disky, které by měly jít individuálně vyjmout. Skříň má čtyři oddělené pozice, do kterých se boxy s disky z boční strany zasouvají. Vše se pak zajistí proti vysunutí postranním sloupkem jednoduchým zaklapnutím. Každý disk je uložen na měkkém molitanovém podkladu tloušťky 15 mm s vrchní vrstvou z koženky. Díky této konstrukci je absolutně omezen přenos vibrací.
Dále jsem vytvořil boxy pro uložení samotných disků. Bylo důležité nejen co nejlepší odhlučnění, ale také dobré chlazení. Zároveň jsem myslel i na velmi rychlé rozdělání boxu.
Box je vyroben z umělého kamene. Rozměr celého boxu je 221×49×182 mm (š×v×h). Vnitřní prostor je oblepen mikroporézní pryží o tloušťce 2 mm, disk tak nevytváří žádné nežádoucí rezonance. Z boku jsem dal také zvukově izolační materiál, který po stlačení chladičů disk utěsní. V zadní části nechybí otvor pro kabely uzpůsobený pro SATA disky. Kolem je také těsnění, které však netěsní úplně neprodyšně, neboť některé disky nemohou být zcela uzavřeny.
O chlazení se starají dva pasivní chladiče po stranách. Aby se disk dobře chladil, je nutné mezi chladič a disk dát měkkou teplovodivou pryž, aby se vyrovnaly nerovnosti na bočních stěnách disku. Použil jsem pryž o tloušťce 1,5 mm ve třech vrstvách. to zajistí mnohem lepší izolaci vibrací přenášených na hliníkové pasivy. Pryž je k pasivu připevněna pomocí tenké samolepící hliníkové pásky. Protože je box hodně široký, musel jsem k odvodu tepla na chladič použít hliníkový profil 30×10 mm. Chladiče jsem dal žebry horizontálně. Mohlo by se zdát, že je to méně vhodné z hlediska stoupání teplého vzduchu směrem nahoru. Pro pevný disk je toto chlazení naprosto dostačující a z mého pohledu je to i vzhledově celkově zajímavější. Chladiče jsou k disku z boku přitlačeny pomocí excentrického spojovacího kování, které se jednoduše uvolní pootočením šroubováku.
