Minulý týden jsme psali o rekordním rychlopsavci se zvláštní klávesnicí, což nás inspirovalo k tomu se pobavit, jaké jsou vlastně vaše psací návyky. Používáte všech deset prstů? „Předpisově“, či máte vlastní prstoklad? Nebo si vystačíte s méně prsty?
Podělit se můžete i o tom, kdy a jak jste se učili psát. Jestli už to bylo na počítačové klávesnici, nebo to bylo ještě na psacích strojích. Diskuzi jako vždy otevírají naši redaktoři.
Tomáš Holčík
píšu 10 prsty
Píšu všemi prsty, ale ne dle normy. Učil jsem se na gymplu psát na mechanickém vysokém psacím stroji, ale píšu stylem „použiju ten prst, který je zrovna nejblíž“. Nepotřebuji popisky na klávesnici, ale na klávesnici se stejně při psaní dívám. Kdybych při své práci opisoval texty, víc by mne to tlačilo psát bez dívání. Protože ale přenáším myšlenky na text, pomáhá mi zaparkovat pohled neurčitě do klávesnice a nechat text proudit.
Marek Lutonský
píšu 6 až 9 prsty
Píšu hodně rychle. Když jsme to nedávno v redakci zkoušeli, skončil jsem se 499 úhozy za minutu. Pro to, co dělám – a psaní mě z velké části živí – mi to stačí, hlava je mnohem pomalejší.
Ale štve mě, že jsem se nikdy nepřinutil naučit správný prstoklad. S výjimkou levého Shift a Ctrl totiž nepoužívám malíčky. To je pozůstatek z mládí, kdy jsem se učil psát na mechanickém psacím stroji a nejmenšími prsty nedokázal těžké klávesy stisknout. Už mi to zůstalo. K tomu ani nemám úplně přesný vlastní prstoklad. Občas klávesu poslepu stisknu prstem, který je zrovna blíž, a ne tím, kterým znak píšu obvykle. Jak tohle mozek stíhá v takovém tempu zpracovat?
Filip Kůžel
píšu 6 až 9 prsty
Minulý týden mě kolega Kuba Čížek uvrhl do deprese. Vyhlásil redakční závod v rychlosti psaní a já skončil zcela poslední. Do té doby jsem svůj „styl“ nikdy neanalyzoval, ale jak teď pozoruji, co se vlastně děje na klávesnici, nejsprávnější odpověď na dnešní anketu je „něco mezi 6 a 9 prsty“. Nejvíc jsou v akci tři prsty na levé ruce, plus/minus dva na pravé, palce se perou o mezerník, malíčky obsluhují shifty a změť buttonů okolo.
Doteď jsem myslel, že píšu rychle. Odteď budu propagovat teorii, že reálnou rychlost psaní určuje rychlost toku myšlenek :-)
Jakub Čížek
píšu jedním nebo dvěma prsty
Původně jsem chtěl odpovědět, že přece píšu 3–4, protože mnohé další prsty používám občas pro Shift, Ctrl nebo třeba Alt, ale v praxi buším do klávesnice opravdu dvěma. Třeba právě teď. Na škole jsem žádné psaní všemi deseti neměl a na přelomu 80. a 90. let, kdy se u nás doma natrvalo usadil osobní počítač, v podstatě neexistovala ani žádná osvěta, manuály a pochopitelně ani webové stránky. Leda snad příručky pro psací stroj, což je ale trošku jiný kalibr. Teď už by pro mě bylo přeučování kontraproduktivní, i tak totiž zvládnu 30–40 slov za minutu, což mým profesním potřebám s přehledem stačí.
Petr Urban
píšu 6 až 9 prsty
O psaní všemi deseti prsty na QWERTZ jsem se pokoušel na střední škole, kde jsem se dokonce přihlásil do zájmového kurzu. Protože nebyl povinný, tak fungoval volně – výsledek tomu odpovídal. Ačkoli jsem nadriloval základy, nebyl jsem schopný dosáhnout další úrovně.
Kdybych se psaní věnoval poctivě každý den, snad bych to zvládl, potřebu k tomu ale necítím. To, jak píši, mně stačí a za investovaný čas mi psaní všemi prsty nejspíš nestojí. Respektuji každého, kdo disciplínu zvládl. Silně podezírám svůj mozek, že má v tomto ohledu nějaký problém. (Ani čtení mu nejde tak, jak by mělo.)
Markéta Mikešová
píšu 6 až 9 prsty
Řekla bych, že píšu tak osmi, malíčky se mi pořád nedaří příliš používat. Psaní všemi deseti jsme se učili v rámci předmětu na střední škole, ale nic moc jsem si z toho tehdy neodnesla.
Karel Kilián
píšu 6 až 9 prsty
Na klávesnici jsem se poprvé učil psát asi v osmi letech. Moje mamka měla mechanický psací stroj Consul, a když mi na něm dovolila psát, byl to pro mne velký svátek. Bohužel s tím souvisí, že jsem se učil sám a v té době jsem neznal způsob, jak se to naučit správně. Takže jsem datloval a dodnes datluji víceméně náhodnými stisky kláves a prstů.
Datlování má největší nevýhodu ve velmi vysokém počtu překlepů, takže asi nejvytíženější je na mé klávesnici klávesa Backspace. V průměru se sice držím nad 250 písmeny za minutu, ale kdybych pořád něco neopravoval, byl bych určitě mnohem rychlejší.
Dlouho jsem spekuloval nad tím, že bych se začal učit psát všemi deseti. Přeci jen psaní mě živí a mohl bych ušetřit nějaký čas, nebo toho za stejný čas napsat víc. Nakonec mé rozvažování rozsekla manželka, která mi k předloňským Vánocům věnovala online kurs Psaní hravě.
Od toho dne každý den poctivě cvičím minimálně 30 minut čistého času. Po 389 dnech v řadě umím už 41 kláves, aktuálně se učím Č a Š. Běžně ale tímto stylem ještě psát nemohu, protože neumím některá písmena. Nemíním však polevit a doufám, že letos už své články pro Živě začnu psát všemi deseti. Když pro nic jiného, tak určitě proto, že v tomto režimu mám výrazně méně překlepů.
Jiří Kuruc
píšu 10 prsty
… ale nepřesně. Problém nastal v osmé nebo deváté třídě základní školy, kdy mi přišlo jako super nápad chodit s holkama na kurzy psaní – tehdy ještě na (naštěstí elektrických) psacích strojích. Nevím, jestli jsem tehdy tušil, že mne správný prstoklad bude živit, ale v úvodních lekcích jsem nekoukal po holkách, jak bylo původně v plánu, a pečlivě cvičil.
Zásahem vyšší moci ale naše učitelka musela někde u éěší íěéš íěéš íéěš íšíě odejít na mateřskou, náhradu za sebe nesehnala, a tak ty méně důležitá písmena dodnes neumím psát efektivně. Třeba ň, ť apod. O tom, že nejde o tak zásadní problém, mne přesvědčil až první šéfredaktor Mobilmanie Petr Broža, o kterém se na začátku tisíciletí šeptalo, že během vánočních prázdnin napsal tři knihy. Dvěma prsty stylem kroužícího orla.
Lukáš Václavík
píšu 6 až 9 prsty
U mě je to většinou osm prstů s tím, že sem tam si do něčeho bouchnou malíčky (nepočítám Shift nebo Ctrl). Prstoklad také nemám nijak ustálený. Nepíšu ani moc rychle a nechávám po sobě dost překlepů. Jo, i s takovou diagnózou se člověk může živit psaním!
Faktem je, že jsem nikdy neabsolvoval žádný kurz a ani se v tom psaní nějak cíleně nezdokonaloval. Nejsem soudní zapisovatel a při práci mě stávající rychlost nijak nebrzdí. Oním úzkým hrdlem je mozek, na něj svádím i ty překlepy, protože nedokáže správně řídit polohu nebo pořadí prstů. Kvůli tomu jsem se nikdy ani nenaučil hrát obouručně na klavír, přestože si myslím, že mám dobrý hudební sluch.
A jak jsem začínal? Ač už jsem v asi 10 letech používal i klávesnici u počítače, tak počátky mého psaní vedou k asi sto let starému mechanickému stroji Underwood, který se u nás v rodině dlouho dědil. Velká těžká kovová mašina, která se věčně zasekávala a neměla nijak zvlášť dobře oddělené přepínače. Možná proto dodnes moc nepoužívám malíčky. Tehdy jsem v nich ani neměl sílu, abych ty klávesy vůbec zmáčknul.
Karel Javůrek
píšu 6 až 9 prsty
Psaní deseti jsem se nikdy neučil a z dnešního pohledu to není tak kritické, jako v minulosti, kdy neexistovaly kopírky/počítače a rychlost psaní hlavně pro zkopírování už hotového textu tak byla naopak naprosto klíčová. Moje rychlost psaní mě neomezuje v rychlosti tvorby, jak přemýšlím o větách a jak je vymýšlím, takže bych vyšší rychlost psaní stejně moc nevyužil.
Michal Maliarov
píšu 10 prsty
Píšu všemi deseti a víceméně už automaticky. Na střední jsme byli posazeni před psací stroj, který netoleroval překlepy, a bylo nám ocelovou pěstí vtloukáno psaní poslepu bez koukání na klávesnici. Po pár letech a dalších x letech psaní článků už se tak psaní stalo skoro automatickou záležitostí, o které jsem nepřemýšlel. Teď už jen zvyšuju rychlost a přesnost psaní.
Michal se nepochlubil, ale v redakční soutěži byl s přehledem nejrychlejší: dosáhl na 620 úhozů za minutu. Svoji rychlost psaní si můžete změřit na stránce Psaní hravě.