Společnost Accenture chce provést primární úpis akcií, ale i pro takového giganta se 70 000 lidmi to prý bude velice obtížná operace.
Věřím, že naše čtenáře už poněkud nudíme lamentováním nad momentální velmi špatnou situací mezi světovými firmami podnikajícími v IT a Internetu, ale nedá se nic dělat – tak to dnes zkrátka vypadá a ještě přinejmenším pár měsíců vypadat bude, než se začne blýskat na lepší časy.
Oproti době před rokem a půl, kdy na americké akciové trhy týdně vstupovalo deset internetových start-ups, firem, které byly staré pár měsíců a fáze jejich podnikání se kulantně označovala jako „pre-revenue“, česky „ještě jsme neutržili ani dolar a nevypadá to, že by se to mělo brzy změnit“, má dnes problém vstoupit na burzu i firma, která zaměstnává 70 000 lidí na celém světě (!!) a má tržby ve výši 10 miliard dolarů.
Jedná se o společnost Accenture, která vznikla rozdělením známé konzultační firmy Andersen (tj. tato firma se dříve rozdělila na Arthur Andersen a Andersen Consulting, několik let docházelo k docela ostrému souboji mezi těmito dvěmi firmami a posléze se Andersen Consulting přejmenoval na Accenture). Accenture patří mezi skupinku nejvýznamnějších konzultačních firem na světě, jeho renomé je vysoké a zisk i tržby stabilní, podobně jako u konkurence (KPMG nebo PriceWaterhouseCoopers). Accenture, která se zejména zaměřuje na konzultace při implementaci informačních a komunikačních technologií, Internetu a e-businessu, byla dosud privátní firmou, ale chce jít na burzu, aby se podobně jako konkurenční firmy zviditelnila – a i přes její výtečnou pozici experti hovoří o tom, že to „bude těžké“. Opět srovnejme s časy „před velkým pádem“: internetové firmy rutinně šly na burzu s tím, že jejich akcie okamžitě po úpisu vystoupí na mnohonásobek, někdy i desetinásobek upisovacích hodnot – to samozřejmě znamená gigantické zisky pro všechny, kteří se úpisu účastnili, zejména pak pro investory této firmy a pro její vlastníky. Když na burzu vstupovala KPMG (už „po pádu“), obdobně silná jako Accenture, vystoupila jenom nepatrně nad upisovací hodnotu a pak postupně klesala – nyní je pod upisovací hodnotou, což samozřejmě znamená, že firma na burze setrvává, ale tento krok zatím nikomu nepřinesl ani dolar. Accenture, i když bude mít štěstí, dopadne zřejmě podobně – ale přesto vstup na burzu riskne, protože zůstávat stále jen privátní firmou by možná bylo ještě horší riziko.
Uvedená situace dobře ilustruje, jaké poměry panují na dnešních burzách: proto je šance na úspěch pro některé české internetové firmy, které hovoří o tom, že se chystají na „primární úpis akcií“, celkem mizivá. Americké burzy jsou samozřejmě pro domácí trpaslíky naprosto uzamčené a jedinou šanci tak poskytují burzy německé (též burza pražská, ale ta je natolik nelikvidní, že zde prakticky není možné získat kapitál, jaký firma při vstupu na burzu obvykle potřebuje získat, v českých poměrech tedy v řádu miliard korun). Jenomže i německé burzy zaměřené na technologické akcie (např. Neuer Markt) naprosto vyschly, obvykle ještě hůře než burzy americké (jako Nasdaq), protože nikdy nic neznamenaly a vznikly téměř z čisté vody právě v začátcích internetového boomu. Když na Nasdaqu spadly akcie technologických a internetových firem na úroveň bezcenných papírků, znamená to, že celková burza se stále drží na úrovni z podzimu roku 1999, tj. na docela slušné výši před excesivním růstem – ostatní firmy ji zachránily. Jenomže tyto nové evropské burzy v sobě žádné akciové stálice, žádné „blue chips“, které by je držely nad vodou, nemají – když například prakticky zkrachovala firma Letsbuyit.com, listovaná právě na Neuer Marktu, hovořilo se, že to pro tuto burzu je „rána z milosti“, po které se aspoň už nebude dlouho trápit...
