eGovernment | Česko | Portál občana

Vláda slíbila 18 bodů digitální revoluce, ale nesplnila žádný z nich

  • Jak je na tom vládní digitalizační strategie o poločase? Nic moc
  • Žádný z vytyčených plánů se zatím nepodařilo uspokojivě naplnit
  • Naopak se ještě přihazují další klacky pod nohy

Plán Digitální Česko – součást programového prohlášení vlády z roku 2018 – je zatím silný jen na papíru. Jak ukazuje analýza Rekonstrukce státu zpracovaná Hlídačem státu a advokátní kanceláří Frank Bold, vládě se dosud nepodařilo naplnit žádný z osmnácti bodů programu. Čtyři jsou splněné jen částečně, jeden nešlo ověřit.

Vláda ANO a ČSSD si mj. dala za cíl, aby občané mohli komunikovat se všemi úřady elektronicky prostřednictvím jednotného portálu. Místo velkých veřejných IT zakázek měly přijít menší a transparentnější. Všechna zveřejnitelná data za peníze daňových poplatníků měla být otevřená a k dispozici zdarma. Na to vše měl přitom efektivně dohlížet centralizovaný orgán.

Chybí ministerstvo informatiky

Jenže se to rozsypalo už u té centralizace. Formálně vznikly Rada vlády pro informační společnost (RVIS) a pozice vládního zmocněnce pro digitalizaci, kterou vykonává Vladimír Dzurilla. Jenže nemá prakticky žádné pravomoci, zodpovědnost ani vlastní rozpočet, takže o úlohách a zakázkách stejně rozhodují jednotlivá ministerstva.

České nastavení digitalizace státu se zásadně liší od postupu úspěšně digitalizujících se států, jako je Estonsko, Dánsko, Velká Británie nebo Německo. Tam obvykle centrální úřad či autorita řídí, motivuje celý proces digitalizace, předává potřebné know-how úřadům a vzájemně sdílí dobré i špatné zkušenosti. Tyto úřady zaměstnávají 100 až 900 lidí podle velikosti státu. A to nám v ČR velmi chybí,” říká Michal Bláha, zakladatel Hlídače státu.

Chybí i centralizovaný web, na němž by občané našli všechny důležité informace o činnosti státu. Existují desítky jednoúčelových webů. I ty by se přitom daly sjednotit alespoň po stránce uživatelského prostředí a na ministerstvu vnitra přitom právě proto vznikla designová šablona, kterou mají tyto weby používat. Dosud ji však najdeme jen na gov.cz.

Veřejnost má komunikovat se státem prostřednictvím Portálu občana, avšak jeho součástí je zatím jen 29 služeb. Celkem jich je 258, z toho dvě třetiny jsou dle úřadů nedigitalizovatelné.

Vláda slibovala jednu digitální identitu, ve skutečnosti je jich už několik a těžko se v nich dá vyznat. Stát vytvořil eObčanku, Datovou schránku, NIA ID a mobilní klíč eGovernmentu. Od soukromých poskytovatelů pochází MojeID, bankovní identity a čipová karta od První certifikační autority. Ne všechny jsou si rovnocenné.

NKÚ tvrdí, že v roce 2019 si Portál občana vyzkoušelo jen 0,5 % plnoletých občanů (46 000 lidí), ale provozní náklady činily 300 milionů korun. Rekonstrukce státu tvrdí, že za nezájmem veřejnosti jsou složitost systémů i to, že nikdo neprovedl analýzu potřeb uživatelů, aby se vědělo, co digitalizovat nejdříve.

Podle Indexu digitální společnosti a ekonomiky (DESI) sestavovaného Evropskou komisí je na tom Česko podprůměrně a svou pozici zlepšuje jen pomalu. Pokud se zaměříme jen na digitalizaci veřejných služeb, tak patříme k nejhorším v EU.

Data otevřená jen napůl

Na opendata.gov.cz je popsáno čtyřiadvacet datových sad. Většina z nich je stále uzavřená a ty otevřené zase často nevyhovují, protože nemusí používat strojově čitelný a otevřený formát či je práce s nimi ještě něčím podmíněna. Často jsou tak otevřená jen kvůli splnění zákonné povinnosti, ale úřadům chybí motivace dělat open data kvalitně.

Otevřená data mají sloužit občanům, firmám i akademické sféře, aby se dalo analyzovat, že stát skutečně funguje efektivně. V době covidu přitom stát naopak často aktivně bránil ve zveřejňování informací týkajících se testování, obsazení nemocnic a teď i očkování.

Tristní je též databáze soudních rozhodnutí, přestože už mají povinnost verdikty zveřejňovat soudy na všech úrovních. „Zatímco slovenská databáze však obsahuje téměř tři a půl milionu soudních rozhodnutí, v Česku jich je na internetu dostupných pouze necelých šest tisíc,“ uvádí Rekonstrukce státu.

Co se musí udělat?

Co by oné digitální revoluci skutečně pomohlo? Rekonstrukce státu navrhuje, aby vznikla centrální autorita, která bude mít dostatek lidí, peněz a pravomocí, aby státní IT mohla opravdu řídit, nikoliv s ním jen radit.

Projekty se musí vyhnout uzamčeným (vendor lock-in) technologiím a úřady by si na pomoc měly pozvat i externí konzultanty, kteří s jejich zaváděním mají zkušenosti ze soukromé sféry. A všechny projekty se musí neustále analyzovat a vyhodnocovat, jestli se na nich nedá něco zlepšit směrem k uživateli. Vláda přitom musí o všech službách eGovernmentu informovat srozumitelně a neúřednickým jazykem.

Sledujte Týden Živě o startu Portálu občana:

Diskuze (44) Další článek: Powerbanky, které jsou schopné dobít i notebook: Potřebné parametry plní málokterá, máme 4 ověřené tipy

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,