Japonsku je stále nedobře - Fujitsu a Toshiba s téměř tragickými výsledky.
Posledních patnáct let (zhruba od vrcholné éry Ronalda Reagana, průměrného herce z westernů a nejúspěšnějšího prezidenta USA poslední doby) dokazuje Amerika ekonomickou převahu nad okolním světem. Nejen svou silou, ale hlavně svou úspěšností – má nejvyšší růst, nejmenší nezaměstnanost, nejúspěšnější firmy, nejstabilnější měnu… a v těch „nej“ bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Analytici se v názorech dělí na dvě skupiny – jedna (řekněme „okolo Wall Street Journal“) tvrdí, že zkrátka
systém je ten nejsprávnější a že Amerika našla lék na cyklické střídání krizí a prosperity, tedy že prosperita bude trvat navždy, nebude-li přerušena externí katastrofou, přicházející z toho méně šikovného světa. Další (řekněme „okolo The Economist“) naopak tvrdí, že Amerika je jedna velká bublina, která praskne s o to větší ránou a průšvihem, o co později to nastane; že Američané utrácejí peníze, které ve skutečnosti nemají (získané nadhodnocenými kurzy akcií) – technologická převaha USA je sice zřejmá, ale její význam je zdaleka přeceněný.
Při srovnávání způsobů podnikání je na jednom konci USA a na druhém Japonsko; Evropa je někde uprostřed. A právě japonské firmy, japonské „rodinné stříbro“ ukazuje, jak zoufale se jim nedaří a jak tento model „nefunguje“. Mezi dvě ze zhruba desítky nejvýznamnějších japonských firem patří zcela jistě Fujitsu a Toshiba, a právě obě firmy oznámily opět velice špatné finanční výsledky. Profit Fujitsu, stále druhé největší počítačové firmy na světě, klesl skoro na nulu (22,57 mil. dolarů), Toshiba dokonce ztratila 286 mil. dolarů – její ztráta už trvá několikátý kvartál za druhým. Obě firmy si rovněž mohou nechat zdát o růstu obratu a tržního podílu, srovnatelném například s jejími americkými protihráči, jako je Compaq nebo Hewlett-Packard.
Je přitom zajímavé, že obě firmy tvoří své největší obraty na japonském trhu, který je dobře chráněn nejrůznějšími nařízeními i jakýmsi „zvykovým právem“ před vetřelci z kterékoli části světa; americký trh je naopak opakovaně považován za „velkou prostitutku“, nabízí se každému a příliš nepreferuje domácí firmy nad cizími. K čemu to vedlo, je dobře známé – japonské firmy nejsou pod tlakem venkovní konkurence, zbyrokratizovaly, zpomalily inovace a pominuly Internet; americké firmy ukazují, k čemu je dobrý až brutální konkurenční tlak, pod kterým přežijí ti nejlepší.
