Virtualita a filmový průmysl

David Kořínek: V závěrečném díle miniseriálu o virtuální realitě se podíváme, jak tento fenomén uchopil filmový průmysl. Především pro americký film je totiž charakteristická rychlá reakce na dění ve společnosti. Je také zajímavé vědět, jak se s virtuální realitou rozvíjel způsob jejího zobrazování.

Jedním z prvních filmů, v němž se objeví VR, je bezesporu Cronenbergův Videodrome z roku 1983. A vize to není příliš lákavá. Jak také jinak, když autorem a režisérem je ten, kdo ve svých dílech zobrazuje spíše stinné stránky lidského počínání a za svůj inspirační zdroj uvádí Williama Burroughse! Hlavním hrdinou je Max – zaměstnanec televizní společnosti prahnoucí po nových tématech pro své lačné diváky. Jak oni, tak on sám inklinují k násilí v nejčistší podobě (rozuměj co nejexplicitnější), jeho nadšení tedy musí nutně vyvrcholit zachycením signálu podivného Videodromu. Jeho hlavním tématem je násilí. Hrdina postupně zjišťuje, že Videodrom není fikce, ale skutečnost, respektive reálný prostor, do něhož se lze dostat různými způsoby. Jeden z nich je právě pomocí zařízení připomínajícího dnešní virtuální přilby. V Cronenbergově pojetí nejde o elegantní interface, ale spíš o nástroj připomínající středověké mučící nástroje. Žádná vysoká technologie, žádné pohádkové animace, pouze maso a stroj. V posledních minutách filmu nabývá toto spojení na intenzitě. Technologie vítězí a stává se součástí těla.

Na začátku osmdesátých let vzniká další zajímavý film – Tron (režie Steven Lisberger). Ve své době byl naprostým propadákem, dnes však k němu spousta diváků vzhlíží s obdivem. Náruživý hráč herních automatů se propadne do virtuálního světa počítače. Setkává se s jeho jednotlivými součástmi reprezentovanými „lidmi“, putuje pevným diskem a musí najít výstupní zařízení. Tron jako jeden z prvních filmů představil virtuální realitu jako čistě umělý svět odkazující ke svému reálnému základu metaforou. Vizuálně vycházel z vektorové grafiky známé z prvních 3D her. Vůbec celý hrdinův pobyt uvnitř stroje je hrou. Například závody na kybermotorkách bývají dodnes citovány jak v odborné, tak populární literatuře.

S velkými nadějemi se očekávala premiéra prvního filmu podle předlohy klasika kyberpunku Williama Gibsona. Režie Johnny Mnemonica (autorem scénáře byl sám Gibson) se ujal debutující Robert Longo. Film se sice snažil vyprostit z klišé béčkových filmů, ale nepomohla tomu ani účast superhvězdy Keanu Reevese. Pro nás je důležitý způsob vnikání do virtuálního prostoru, který je zde vybudován na základě Internetu. Jde tedy o představu, jak by mohla naše stará dobrá Síť vypadat za pár desetiletí a jak bychom se v ní mohli pohybovat. Internet budoucnosti je 3D světem, v němž mají své místo všechny instituce, stanice, organizace, jedinci a hlavně korporace. Elegantní hacker Johnny (kravata, značkový oblek) si nasazuje na hlavu chromový displej a ruce navléká do datových rukavic. Virtuálním prostorem se pohybuje klepáním na nejrůznější menu. Hardcore sci–fi začíná v momentě, kdy si uvědomíme, že získané informace může ukládat přímo v mozku, který mu slouží jako pevný disk. Elegance a uživatelsky příjemné prostředí versus biologické poruchy uživatele.

Pohádkově vyznívá milostný příběh dvou dospívajících hackerů ve filmu Nebezpečná síť (v originále Hackers, režie Iain Softley, 1995). Ani sci-fi, ani underground, ale módní přehlídka v atraktivním prostředí pro čtenáře Monda 2000 i českého Brava. Teenageři jako hrdinové dnešní doby, hacking jako školní zábava. A protože unixové prostředí není vizuálně příliš šťavnaté, rozhodli se jej tvůrci filmu trošku přisladit. Anilinková psychedelie, současně elektro a virtuální prostor jako barevný (ú)let.

Po nemastných pokusech to však konečně přišlo. 1999, konec století, skoro i tisíciletí a návrat Keanu Reevese do virtuálního prostoru. Matrix prostě přijít musel. Virtuální realita jako lepší prostor k bytí než ten, který známe. Mozkový hacking, melodrama, androgynnost, manga, John Woo, pop konce tisíciletí v tom největším stylu. Navíc inteligentní a vizuálně sexy.

Ve stejnou dobu však přichází apokalyptický David Cronenberg se svým novým opusem eXISTENz. A opět je všechno špatně, na nic se nelze spolehnout, tentokrát však technologie úplně chybí. Nahradilo ji maso. Nový model interfacu nebo návrat k tělu?

Právě vyšlo
nové číslo
časopisu Computer.