Dan Ťok je country presidentem, jednoho ze tří největších světových producentů energetických celků, společnosti ABB Alstom Power. Ptali jsme se na jeho vnímání informačních technologií pro podporu podnikání.
Dan Ťok je country presidentem, jednoho ze tří největších světových producentů energetických celků, společnosti ABB Alstom Power. Řídí operace firmy v České a Slovenské republice; firmy ABB Alstom Power zaměstnávají v obou republikách 2000 pracovníků a v loňském roce dosáhly obratu 5 miliard korun.
Jak hodnotí šéf podniku informační technologie z pohledu nákladů a přínosů?
Tradiční pohled na výpočetní techniku je poměrně známý. Náklady spojené s informačními technologiemi jsou náklady na vynucený komfort a standard, který byl v průmyslu (a v podstatě celé společnosti) nastaven. Jinými slovy, podnikatelský pohled je poměrně skeptický: většina nákladů na IT je nenávratná, je nutným zlem – jakousi vstupenkou na trh. V podstatě jedinou výjimkou jsou některé inženýrské aplikace, které zvyšují produktivitu konstruktéra, nebo umožňují procesy a výpočty, které by nebyly bez počítačů vůbec možné.
Tento pohled stále ve velké míře přetrvává a možná se budete divit, jak velké procento manažerů, zejména u velkých společností, není schopno (ochotno) pracovat s počítačem. Docela komickým faktem je, že v mnoha případech je sekretářka jakýsi lidský interface mezi jejím šéfem a e-mailem. Tímto je eliminována jedna z výhod elektronické pošty (snížená spotřeba papíru), protože ona mu musí vytisknout veškerou poštu a on jí ručně, zase na papír, dělá poznámky jak má odpovědět. Je ale pravda, že se dnes pohled na informační technologie začíná výrazně lišit, díky příchodu Internetu a e-komerce.
Pokud pomineme právě dnešní nástup Internetu, platí tento pohled i pro tzv. podnikové informační systémy?
Firemní informační systémy jsou dalším stupněm IT. Investice do těchto systémů má vyšší míru návratnosti – i když z čistě podnikatelského hlediska tyto systémy příliš nepodporují samotný obchod, jsou pouze prostředkem k dokonalejší a rychlejší kontrole interních procesů firmy a tím ke snižování nákladů. Těžce zodpověditelnou (tj. kvantifikovatelnou) otázkou je, jestli investice do těchto informačních systémů mohou být někdy úsporami v nákladech zaplaceny. Zejména pokud do těchto investic započítáme i upgrady systémů, které jsou mnohdy vynuceny strategií dodavatelských firem a/nebo uživateli dychtícími po novinkách a motivovanými marketingem výše uvedených firem.
Jeden obchodní aspekt tady ale přece jenom je. Především velké korporace využívají výhody společného firemního informačního systému jako zdroje rychlých informací o výsledcích firmy a tím mají nástroj, s jehož pomocí lze vhodně ovlivňovat ceny akcií na burze – což je to hlavní, o co podnikům a jejich manažerům jde.
Dodavatelské společnosti podnikových systémů u nás často tvrdí, že je „nelze nemít“ a argumentují tím, že západní konkurent či podobná společnost je má a využívá. Ovšem u nás burza zatím nemá význam a náklady na pořízení podnikového informačního systému jsou vzhledem k průměrné mzdě či obratu na zaměstnance zde podstatně vyšší. Zdálo by se tedy, že investice do těchto systémů u nás jsou ještě hůře návratné než na Západě; můžete toto komentovat?
To je bohužel pravda. Informační systémy jsou pro naše podniky dražší, než na Západě, a navíc musíme bohužel počítat s tím, že proces zavádění informačního systému je rovněž velmi nákladná procedura, která je pro většinu podniků finančně velmi bolestivá. Na druhé straně správné zavedení takového systému přispívá ke zkvalitnění finančního reportingu a mnohdy i k zjednodušení a zprůzračnění organizace. Naše společnost patří do struktury nadnárodního koncernu a kompatibilní informační systém je nutností – což je dnes i případ mnohých jiných podniků v ČR.
Jak hodnotíte výhody a nevýhody e-mailu v podnikové sféře?
Elektronická pošta je oceňována velmi vysoko. Investice do ní vložené jsou těžce exaktně vyhodnotitelné, nicméně se obecně považuje za návratnou. Vedle svých nesporných výhod má ale i své nevýhody – těmi jsou zahlcení informacemi, které management nepotřebuje ke své práci, ale které dostává zejména kvůli alibismu svých podřízených.
To je určitě přesná charakteristika, kterou bolestně zná většina manažerů z dnešních „digitálních“ firem. Jak proti tomu bojovat? Jak postupujete proti záplavě e-mailových zpráv u vás?
U nás existuje dokonce Corporate Procedure, která reguluje tento typ komunikace. Nicméně se tento jev nedokázal odstranit. Nejlepší metoda je dosáhnout takové podnikové kultury, která alibismus označuje jako nepřijatelný – ale do tohoto stavu má většina firem docela daleko. Moje soukromá rada je – rychle zprávu přečíst a pokud patří do výše uvedené kategorie, tak vymazat a nereagovat.
Nastává díky Internetu změna ve vnímání investic do IT jako „ceně za luxus“?
Internet a zejména e-komerce je a bude skutečným obchodním (prodejním) nástrojem IT, který bude využívat většinu toho, co bylo doposud investováno. Zejména očekávám velký vývoj v oblasti propojení e-komerce s firemním informačním systémem a zautomatizováním prodeje s on-line propojením do hlavních
účetních knih společnosti. Samozřejmě se vyrojí mnoho otázek spojených s bezpečností a ochranou před zneužitím dat a ovlivňováním účetnictví.
Často se tvrdí – viz americké start-ups – že Internet a e-komerce převrátí naruby vnímání síly malých a velkých firem. Tj. malý dokáže díky Internetu to, co velký, velký má problémy, protože genericky pomalu reaguje. Jste představitel velmi velké a řekněme, tradiční či konzervativní firmy; můžete toto komentovat?
Záleží na tom, jaký typ výrobku firma prostřednictvím e-komerce nabízí. Pokud jde o velké celky (např. turbinu nebo dokonce celou elektrárnu), tak si dost dobře nedovedu představit, jak by mohla malá firma konkurovat bez ohledu na to jak dobře má zvládnutý Internet. V malém servisu či dodávce náhradních dílů může být situace zcela jiná a pokud se velké firmy nedokáží přizpůsobit, mohou mít velké problémy s prodejem. Nicméně jsem docela optimistický – jeden případ za všechny. Naše sesterská firma v USA – Combustion Engineering – dodává náhradní díly skrze Internet. Objednání probíhá interaktivním způsobem na webových stránkách a celé vyřízení objednávky je plně automatizováno – takže výkres pro výrobu a jeho umístění do výroby je dílem okamžiku. Dodací doba se počítá na hodiny – ne na dny a měsíce jak bylo dřívějším standardem.
Děkuji za rozhovor! Za časopis Connect! se ptal Jiří Hlavenka