Velký test 14 procesorových chladičů

Horký procesor či příliš hlučné chlazení je noční můrou každého uživatele, který to myslí s počítačem alespoň trochu vážně. I přes veškerou snahu výrobců stoupá s narůstajícím výkonem i vyzařované teplo, které je třeba co nejrychleji a nejefektivněji odebrat. Vybrat si ten nejvhodnější chladič s dostatečným výkonem a tichým chodem ale nebude s naším testem žádný problém.

Při koupi procesoru v boxu sice dostanete přibalený chladič, ale ten je většinou kvůli malému ventilátoru a vysokým otáčkám velmi hlučný, a díky malé vyzařovací ploše pasivu i méně účinný. Po přetaktování dokonce nemusí procesor zvládat uchladit. U procesorů Intel se příliš vysoká teplota projeví tzv. throttlingem, což je umělé snižování výkonu procesoru vkládáním prázdných instrukcí. Procesory AMD reagují na příliš vysokou teplotu jednoduše vypnutím. Jednoduchým řešením je standardně dodávaný chladič neosadit a poohlédnout se po výkonnější a tišší variantě.

Topí jako ďábel v pekle

K našemu testu jsme si vybrali procesor Intel Pentium 4 3,6 GHz HT s jádrem Prescott. Ten dokázal chladičům pěkně zatopit zejména po přetaktování, kdy se musel vypořádat se ztrátovým teplem o hodnotách kolem 130 wattů. Že šlo o opravdu nelehký úkol pro některé z chladičů dokazují ostatně i naměřené výsledky.

Chladiče procesoru jsme hodnotili ve třech oblastech: výkon, hlučnost a ergonomie, z nichž jsou nejdůležitější první dvě. Proto tyto parametry představují celých 80 % z celkového hodnocení. Ostatní méně důležité atributy, jako například kompatibilita s paticemi pro procesory, složitost instalace či možnost výměny standardního ventilátoru, jsou hodnoceny pod položkou ergonomie s celkovou váhou 20 %.


Jak to všechno probíhalo…

Předpokladem pro získání věrohodných čísel bylo nutné test provádět v reálných, běžných podmínkách, tedy v uzavřených počítačové skříni. Teplota okolního vzduchu byla po celou dobu testování stejná – 24 °C. V použité skříni jsme zajistili odvádění teplého vzduchu velmi tichým ventilátorem o rozměru 92 mm. Všechna měření probíhala na základní desce MSI 945P Platinum.

Jak již označení procesoru (HT) napovídá, jedná se o procesor s funkcí HyperThreading, a proto bylo nutné tomuto faktu přizpůsobit i metodiku testování. V praxi se jedná o maximální možné vytížení obou virtuálních procesorů. To bylo realizováno spuštěním dvou instancí programu Prime 2004 0.30 běžících na operačním systému Windows XP Professional EN (SP2). K odečítání teplot a taktéž k regulaci otáček ventilátoru velmi dobře posloužil SpeedFan verze 4.31.

Prvním krokem bylo změření a následné zaznamenání teploty při plné zátěži procesoru s maximálními možnými otáčkami ventilátoru. Poté jsme prověřili chladící účinek při středních otáčkách. Následně byly otáčky ventilátoru sníženy na minimum. Zejména při nejnižších otáčkách ventilátoru bylo u testování procesorových chladičů nutné pomocí programu ThrottleWatch pozorně sledovat, zda nedochází k umělému snižování výkonu vkládáním prázdných instrukcí (tzv. throttling).

Menší váhu v hodnocení získaly hodnoty teplot při nulové zátěži procesoru. V neposlední řadě byly pomocí bezdotykového infračerveného teploměru zjištěny teploty mosfetů a čipové sady. U grafické karty se potom jednalo o teplotu pasivní části chladiče a zadní strany PCB. Tím jsme prakticky ověřili, zda dochází k ochlazování okolních komponent, které jsou mnohdy velmi horké. Případné výkonnostní rezervy všech chladičů jsme prověřili při přetaktování. Procesor jsme nejprve přetaktovali na frekvenci 3,8 GHz a poté při nepatrném zvýšení napětí i na hodnotu 4,0 GHz. U grafické karty jsme zvýšili takty nejprve na hodnoty 640/740 MHz a poté ještě výše na 658/765MHz. Všechny teploty byly samozřejmě odečteny až po jejich řádném ustálení.

S digitálním infračerveným teploměrem jsme se nemuseli spoléhat pouze na integrovaná čidla v čipech a měřili jsme s ním také teplotu komponent v okolí patice procesoru nebo teplotu pasivní části chladiče.


Reklama na ticho

Snad nikdo nestojí o zbytečně hlučné chlazení, a tak našemu hodnocení nemohla uniknout ani tato stránka věci. Hlučnost jsme měřili při maximálních, středních i minimálních otáčkách větráku ve vzdálenosti 1 cm od chladiče. Při tomto měření jsme vyvinuli k eliminaci okolních ruchů maximální úsilí. V praxi to představovalo úplné odpojení či dočasné zastavení ostatních ventilátorů. Ve většině případů byla totiž hlučnost větráku chladiče nižší než hlučnost okolních větráků a zejména větráku ve zdroji, proto je nutné pamatovat i na další komponenty s tichým chodem.

V tabulce jsou uvedeny číselné hodnoty naměřené hlukoměrem, ale také subjektivního hodnocení. To je důležité zejména v případě, že ventilátor vydává abnormální zvuky, které hlukoměr samozřejmě v úvahu nebere. Při nejnižších otáčkách byla hladina hluku u většiny chladičů velmi nízká, avšak při běžném provozu počítače tato situace nastává příliš často.

Hlukoměr nám umožnil přesně změřit míru, jakou vás bude daný chladič rušit. Abychom se vyrovnali s tím, že nemáme k dispozici speciální komoru s nízkou hladinou hluku a také neprovozujeme zcela pasivní platformu, měřili jsme z bezprostřední blízkosti. Hodnoty hluku jsou tak často vyšší, než udává výrobce – hodnoty na krabicích chladičů vypovídají o hluku z jednoho metru.

Testu se zúčastnily následující modely chladičů:

  • Noctua NH-U12F
  • Thermaltake Big Typhoon
  • Scythe Shogun
  • Zalman CNPS9700 NT

  • Asus Silent Square Pro
  • Titan Amanda
  • Aerocool The Dominator
  • Arctic Cooling Freezer 7 Pro

  • Cooler Master Hyper TX
  • Silverstone Nitrogon NT06
  • Cooler Master Hyper UC

  • Cooler Master Eclipse
  • Zaward Square ZCJ002
  • GlacialTech Igloo 5700 MC

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,