Prognózy pro tento komunikační trh jsou smělé, ale my se stále bojíme technologických překážek.
Je dobré schovávat staré zprávy různých firem a po pár letech si je číst; sice se asi nic nevyrovná historickým úletům (Watson z IBM: „myslím, že je na světě prostor tak pro pět, šet počítačů“, Bill Gates: „640 kB paměti by mělo stačit pro každého“, Olsen z Digitalu: „nevidím jediný důvod, proč by lidé měli mít počítače doma“ atd.), ale zatímco šéf komerční firmy do jisté míry musí zastávat vlastní firemní politiku a názory, i když příliš neodpovídají realitě, od analytických firem čekáme, že by se tak moc mýlit neměly.
Jednou oblastí zklamaných nadějí je internetová telefonie (IP telefonie); v roce 1999 analytici tvrdili, že ji za pět let čeká obrat ve výši šedesáti miliard dolarů; o dva roky později zveřejňuje IDC svou „optimistickou zprávu“ o vývoji tohoto oboru s tím, že ovšem tržby prodejců budou činit v roce 2004 dvě miliardy dolarů.
Internetová telefonie zatím zklamává – používá se velice zřídka, spíše pořád mezi studenty, korporace ji zatím vůbec nepřijaly. I zde chyběla konfrontace myšlenky se zdravým rozumem: myšlenka protlačit drahé dálkové hovory přes Internet je hezká, ale už se nikdo nezeptal, nakolik je celosvětové zavedení internetové telefonie finančně a technologicky náročné, takže přínosy jsou pod těmito náklady a komplikacemi zcela pohřbeny.
Internetové technologie ale mají víc životů – ze začátku nejsou ani tak považovány za nesmysly, jako se spíše zdá, že přišly příliš brzy, a proto neuspějí v první vlně, ale ve druhé nebo třetí ano. IP telefonie je podle analytiků z IDC právě před touto druhou vlnou, přičemž se ale pro ni nyní používá jiný termín – unified messaging. Znamená to nejen přenos přenos telefonních hovorů na Internet, ale spojení e-mailového serveru (a e-mailového klienta) s IP telefonií a možná ještě s tzv. instant messagingem (např. ICQ) do jedné komunikační centrály.
Podle IDC existoval v roce 1999 na světě jeden milión lidí využívající tyto technologie, tedy zanedbatelný počet (méně než 1 % uživatelů Internetu); toto číslo ale má do roku 2004 vzrůst na 38 milionů, tedy na už nějakých 10 % aktivních uživatelů Internetu. Úspěch má být zajištěn rostoucím počtem telefonních ústředen se schopností přenosu dat přes IP protokol a také díky rostoucímu počtu aplikací (programů) pro unifikovaný messaging.
Je vidět, že v „updatovaných“ názorech na vývoj IP telefonie jsou už analytické firmy opatrnější, vzduchem nelétají desítky miliard dolarů ani stovky miliónů uživatelů. Přesto si ale dovolíme být ještě opatrnější – je možné, že tak, jak je unifikovaný messaging prezentován, se vůbec neujme. Je totiž pro tradiční (hlasové) telekomy spíše hrozbou než příležitostí k novým ziskům a ti se mu mohou účinně bránit: jednak tím, že budou tak jako tak snižovat ceny mezinárodních hovorů, čímž eliminují jedinou výhodu, kterou IP telefonie má, a současně mohou její nástup zpomalovat a zdržovat. IP telefonie nemůže uspět bez „proaktivní“ spolupráce telekomů – bez ní zůstane stále jenom službou, kterou využívá skupinka jednotlivců. Myšlenka komunikační centrály opět dává smysl, tak jako jej kdysi dávala i internetová telefonie, ale toto není „Napster“, který se obejde bez podpory hlavních průmyslových hráčů – a těm zatím stávající situace docela vyhovuje.
