Dvě nejvýznamnější aplikace pro generování hudby pomocí umělé inteligence – Suno a Udio – čelí žalobám kvůli porušování autorských práv. Velká hudební vydavatelství Sony Music Entertainment, UMG Recordings a Warner Records tvrdí, že jejich systémy byly bez patřičných licencí vycvičeny na materiálech chráněných autorskými právy.
Aplikace hudební generativní umělé inteligence, jako jsou Suno a Udio, vytvářejí hudbu na základě textových příkazů. V praxi to znamená, že uživatelé mohou používat pokyny, na jejichž základě AI vytvoří hudbu v konkrétním stylu nebo s určitými hudebními prvky.
Skladby od AI jsou často podobné
Problém spočívá v tom, že výstupy těchto aplikací často obsahují podobnosti s již existujícími skladbami – například melodie, akordové sekvence nebo dokonce texty. To dle nahrávacích společností naznačuje, že modely byly pravděpodobně trénovány na autorsky chráněných materiálech.
Existuje celá řada příkladů, kdy umělá inteligence vygenerovala hudbu, jež vykazovala jasné podobnosti s písněmi od Beatles, ABBA, Coldplay a dalších známých umělců. V některých případech byla hudba téměř identická a obsahovala jen malé změny v melodii nebo rytmu.
Hudební vydavatelství se obávají, že takové použití AI povede ke snížení příjmů z autorských práv, protože umělá inteligence vytváří konkurenci autorům originálních skladeb a snižuje hodnotu práce umělců. Také trénování AI na chráněných materiálech může být považováno za nezákonné a může vést k dalším právním krokům.
„Nelicencované služby jako Suno a Udio, které tvrdí, že je 'fér' kopírovat celoživotní dílo umělce a využívat ho pro vlastní zisk bez souhlasu nebo zaplacení, nám všem komplikují příslib skutečně inovativní umělé inteligence,“ vytýká kritickým tónem generální ředitel sdružení Recording Industry Association of America Mitch Glazier.
Skládání hudby pomocí umělé inteligence
Nástroje generativní umělé inteligence, jako jsou chatboti, generátory obrázků a skladeb, jsou postaveny na základě obrovského množství obsahu vytvořeného lidmi. Nahrávací jsou přesvědčeny, že Suno a Udio při trénování svých algoritmů umělé inteligence používaly skladby, na které neměly práva.
Nutno dodat, že Suno blokuje požadavky na vygenerování písně napodobující konkrétního interpreta. Podle testů provedených deníkem The Washington Post vede žádost o vytvoření písně „ve stylu Dolly Parton“ k chybové zprávě, že není možné generovat hudbu s příkazem, který zmiňuje jméno umělce. Zdá se, že Udio podobné omezení nemá a při zadání stejné výzvy bez skrupulí vygeneruje truchlivou country píseň s textem zpívaným hlasem, který zní podobně jako hlas Dolly Parton.
S prudkým nárůstem zájmu o umělou inteligenci se autoři, umělci, grafici, hudebníci a novináři začali bránit tomu, aby provozovatelé aplikací umělé inteligence využívali jejich díla k tréninku svých technologií. Proti společnostem zabývajícím se umělou inteligencí, jako je OpenAI, podala žaloby řada autorů, komiků a novin.
Dvě strany jedné mince
Představitelé AI často argumentují tím, že používání knih, novinových článků a uměleckých děl k trénování AI spadá pod koncept „spravedlivého použití“ (fair use). Tento právní koncept umožňuje opakované použití obsahu chráněného autorským právem, pokud je podstatně změněn nebo pokud má nové účely – například pro vzdělávání, výzkum nebo kritiku.
Mnoho tvůrců však s tímto výkladem nesouhlasí. Tvrdí, že jejich díla jsou neoprávněně využívána k trénování AI nástrojů, které by je mohly v konečném důsledku nahradit. Místo toho, aby byla jejich díla chráněna a využívána v souladu s licencí, jsou jejich tvůrčí výtvory brány bez svolení a využívány k vývoji technologií, které mohou generovat obsah podobný jejich práci, čímž potenciálně snižují jejich příjmy a hodnotu jejich práce.
Tvůrci se obávají, že tento trend by mohl mít negativní dopad na jejich kariéry a živobytí, protože AI nástroje mohou vytvářet obsah, který konkuruje tomu jejich. Navíc jsou zde otázky etiky a spravedlnosti, kdy tvůrci považují použití svých děl bez svolení za formu krádeže, i když je výsledek technicky odlišný od původního materiálu.
Podané žaloby ukazují rostoucí napětí mezi technologickými společnostmi a tvůrci obsahu, což vede k řadě právních sporů. Vyzývají také ke stanovení jasnějších právních rámců, které by lépe definovaly hranice spravedlivého použití v kontextu umělé inteligence.