Při extrémních teplotách posledních dnů se stalo běžné si stěžovat na to, jaké je vedro. Oblečení jen to skutečně nejnutnější, chlazení čímkoli, co teče a je studené. Ale co chudáci počítače?
Při extrémních teplotách posledních dnů se stalo běžné si stěžovat na to, jaké je vedro. Oblečení jen to skutečně nejnutnější, chlazení čímkoli, co teče a je studené. Ale co chudáci počítače?
Počítač mám doma v místnosti pod plechovou střechou a je tam skutečně teplíčko. Odpoledne se teplota vyšplhala těsně pod padesát. Počítač se rozjel, ale po chvíli zamrzl. Sáhl jsem si na procesor, rozpálený tak, že jsem se skoro popálil. Řekl jsem si, že je to holt procesor a bylo na něj moc teplo. Ale ať jsem sáhl, na co jsem chtěl, všechno pálilo. Čipová sada, pevné disky, všechno. Co s tím?
Chlazení v počítačích se spoléhá na několik mechanismů. Prvním z nich je vyzáření tepla do okolí. K tomu slouží pasivní chladič (většinou hliníkový profil). Zde se rovněž teplo přenáší na okolní vzduch, který po ohřátí stoupá a na jeho místo se dostává vzduch chladnější. Tam, kde tato přirozená cirkulace nestačí, je nutné použít nucený oběh vzduchu. K tomu se standardně používají axiální větráky.
Tyto postupy jsou založeny na tom, že okolí má nízkou teplotu, lépe řečeno laboratorních 20 stupňů Celsia. Ovšem i za této teploty je nutné použít větrák nejen na procesor, ale rovněž na některé pevné disky, čipy videoakcelerátorů a jistě by se našly i další případy. Ale najednou má okolí počítače 30 a mnohdy i více. Uživatel může provést některá opatření, která jej nestojí ani korunu:
- přemístit počítač do chladnějších prostor (např. spodní patro starší zástavby a ne nové podkroví)
- stínit počítač před přímými slunečními paprsky, které počítač ohřívají
- zavřít okna a dveře, jakmile se venku oteplí, protože od té chvíle neproudí teplý vzduch ven, ale naopak dovnitř. Abyste se uvnitř neudusili, je nutné před tím samozřejmě pořádně vyvětrat
- zapnout v počítači všechny šetřící režimy, které dokáží vypínat disky, monitor atd. Tím se docílí menší produkce tepla
Další opatření jsou dražší, ale stejně jako předchozí nevyžadují zásah do počítače:
- klimatizovat celou místnost (zřejmě nejnákladnější ze všech rad)
- chlazení krytu počítače například sáčkem s ledem, ale POZOR na kondenzující vodu na studených předmětech. Toto je skoro zadarmo, ale je nutné postupovat opatrně.
- Chlazení vstupního vzduchu obdobným způsobem. Na nádobu s ledem se umístí pasivní chladič, který bude chladit vstupní vzduch. Platí zde stejné nebezpečí, jako v předchozím případě.
Chladit lze ovšem i účinněji přímo v počítači. To je již určeno spíš odborníkům něž široké laické veřejnosti. Ta si ovšem může práci objednat. Teorie je jednoduchá – použít co nejvýkonnější chladiče. Cílem je předimenzovat chladicí systém tak, aby nebyl přetížen ani při letním zvýšení teploty. Tyto investice jsou doporučeny nejen pro překonání letních extrémních teplot, ale obecně pro zvýšení spolehlivost stroje. Jejich cena bývá vzhledem k ceně dílů počítače a ceně dat minimální.
- nejvýkonnější chladič procesoru – v mnohých případech lze sáhnout i po dvouvětrákových variantách s kuličkovými ložisky.
- Větráky videoakcelerátorů vyměnit za výkonnější procesorové – je však nutné opatrně, protože se mnohdy jedná o zásah do konstrukce a někdy je možné přijít o záruku.
- Chladič pevného disku – pro jistotu rovněž vícevětrákový s vstupem vzduchu z prostoru kolem počítače. Ryze interní řešení jen honí teplý vzduch sem a tam.
Pro větší nároky se používají i některé nestandardní postupy, obvyklé hlavně u přetaktovávačů. Jsou to ovšem postupy, které vyžadují zásah do počítače, proto nejsou určeny široké veřejnosti. Mnohé díly je nutné vyrobit svépomocí a rozhodně si nelze takový druh chlazení koupit s počítačem (až na výjimky potvrzující pravidlo):
- Peltierův článek – ten při průchodu elektrického proudu se na jedné straně zahřívá a na druhé chladí. Ovšem je nutné vzniklé teplo velmi dobře odvádět, nejlépe mimo vlastní prostor počítače a až tam chladit okolním vzduchem.
- Vodní chlazení – to v základu není ničím jiným, než odvedení tepla, ovšem bývá pouze výkonným přenosovým médiem, které je chlazeno jiným zařízením (např. již zmíněným Peltierovým článkem atd.).
- Chlazení jinou kapalinou než vodou – zde se používá například dusík. To se však jedná o velmi vysoké podchlazení, které není adekvátní českému létu, ale skutečně jen pro extrémní přetaktování.
Jistě, dalo by se napsal daleko, daleko více na toto téma. To bychom se ovšem přesunuli na silně odbornou diskusi, spojenou v drtivé většině s přetaktováním, o kterém článek být nemá. Přeji vám hodně štěstí při chlazení vašich počítačů.
