Vědcům se poprvé podařilo u jaderné fúze dosáhnout uvolnění většího množství energie, než bylo do pokusu vloženo. Jde o historický průlom, má však má celou řadu háčků.
Jaderná fúze je pokládána za svatý grál získávání energie z atomu. Zatímco v minulém století se podařilo zkrotit nekontrolovanou štěpnou jadernou reakci (atomová bomba) do kontrolované v současných atomových elektrárnách tak, aby efektivně vyráběla elektřinu, v tomto století máme dobře nakročeno ke zkrocení nekontrolovatelné jaderné fúze (vodíková bomba) k využití pro výrobu energie.
Slučování namísto štěpení
Štěpná jaderná reakce je radioaktivní přeměna atomových jader, při které dochází k rozbití jádra nestabilního atomu vniknutím cizí částice, čímž se uvolňuje energie. Ke štěpné reakci dochází u těžkých atomových jader při ostřelování neutrony. Neutron pronikne do jádra uranu, je absorbován, a tím se předá tomuto jádru tolik energie, že se rozkmitá a rozdělí se většinou na dva odštěpky, které se od sebe velkou rychlostí vzdalují.
Jsou však velmi brzy brzděny nárazy o okolní atomová jádra a jejich pohybová energie se mění na energii tepelnou. Tato reakce je využívána v nekontrolované formě u jaderných bomb, v té kontrolované pak u současných jaderných elektráren. Její nevýhodou je nejen nutnost paliva v podobě uranu 235 (případně uranu 238, plutonia a výhledově thoria), ale hlavně vznik radioaktivního odpadu a následné problémy s jeho ukládáním.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
