V RollerCoaster Tycoonu 2 vzniklo tak složité bludiště, že ho postavičky neprojdou ani za dobu trvání vesmíru

Balónkový popis znám, ale vesmír má střed a je to místo kde byl velký třesk. Z tohoto místa se hmota rozlétává pryč jako při výbuchu bomby, takže stejně jako u té bomby nějaká hmota zůstává i v tom středu a všechna hmota je nějak rovnoměrně hustě v celém objemu vesmíru tvaru. Vesmír má známou velikost, je to koule a ta jako geometrický tvar má střed, kde to bouchlo. Ta koule teda náš vesmír se zvětšuje, zvětšuje svůj průměr a klesá hustota. Když už vznikly galaxie tak klesá hustota tím že se od sebe vzdalují. Samozřejmě už tam není kde vidět možnost přežití nějaké civilizace, když víme jak to bude dál s tím rozpínáním, chladnutím a roztrháváním na elementární částice, prakticky takové zamrznutí, vystydnutí, vypaření. Vesmír má nějakou velikost a světlo má nějakou rychlost, takže co vidíme je "pozorovatelný vesmír". To je koule velikosti takové, odkud k Zemi stihlo doletět světlo od doby velkého třesku, akorát kromě prvních asi 400 000 let, kdy vesmír nebyl průhledný a tak tohle období se dá pozorovat jen pomocí gravitačních vln, ale to je realativně krátká doba co není vidět. Celý vesmír teda nevidíme nijak, jen to naše okolí dané rychlostí světla a tak pozorujeme jen ten tu část nazvanou pozorovatelný vesmír a to je prd proti celému. Výhoda je, že letos je pozorovatelný vesmír větší než vloni 😀 a příští rok uvidíme zas o kousek dál. Až lidi obydlí exoplanetu u nějaké sousední hvězdy, tak budou mít pozorovatelný vesmír jiný než lidi na Zemi i když je rozdíl o ničem. Teď nevím co má znamenat to splasknutí balónku a borcení časoprostoru, jestli tu dřívější dnes už neplatnou představu recyklace vesmíru opakovaným velkým třeskem, tak tam padají galaxie zpět ke středu gravitací a samotný prostor se nijak nebortí. Když budu tu oběžnou rychlost neznámé, ale spočítatelné velikosti, nebo nějaký motor abych vyrovnal gravitační sílu, tak se tady můžu udržet, kolem mě můžou svištět galaxie padající ke středu vesmíru a já tady můžu být stejně jako můžu letět k jiné gtalaxii. No ale dnes víme že zhroucení zpět neplatí. Stejně tak současné rozpínání není o tom že by se natahoval prostor ale jen se od sebe vzdalují galaxie a ty samotné drží pohromadě dobře a nezvětšují se. Takhle to vše poletí dál, hvězdy se od sebe nevzdalují, jen galaxie a teprve až za desítky miliard let se výrazně projeví temná energie, která začne roztrhávat hmotu, protože bude vše odpuzovat od sebe. Samotný atom se nebude natahovat, ale hvězdy se pak už budou od sebe vzdalovat, to je jiná síla než co dnes vzdaluje galaxie, ty jen letí jako odhozený kámen. Ta temná energie bude zesilovat svou odpudivou sílu a tak začne mít výrazný význam v porovnání s gravitací, objekty se budou vzdalovat až nakonec ta síla dokáže odtrhnout např elektron od jádra atomu, ten tak odletí pryč, ale atom se nenatáhne, jen se rozpadne jako třeba při ionizaci. Hmota bude o ničem, neumožní větší struktury a život, ale nějaký časoprostor nebo prostor se nezhroutí, ani neroztrhá, jen ta hmota.
Jinak v tom našem současném normálním vesmíru si daný "balónek" můžu opustit, můžu vzít raketku a letět pryč, tím se můj pozorovatelný vesmír bude posouvat, proti pozemskému, akorát že nepoletím nadsvětelnou rychlostí, takže můj a pozemský pozorovatelný vesmír budou mít pořád společný prostor jako množiny. Můžu třeba letět směrem ke středu vesmíru, když zjistím kterým je to směrem např nějakým detailním pozorováním hustoty galaxií možná. To že je střed dál než je vidět, neznamená že není. Vesmír není nekonečný pokud jde o prostor kam až je hmota a tak má svůj střed kde byla kdysi ta extra hustota a dnes tam jsou normální galaxie.

Tak samozřejmě že gravitace uvnitř je menší než mimo, že se to vyruší, proto jsem psal že když budu na okraji, protože jsem tuhle námitku základů fyziky čekal 🙂
Je to jako gravitace v Zemi, lineárně klesá a v jádru je krásný stav beztíže akorát trochu tlak 😀
Odtáhnout hvězdu je samozřejmě těžká otázka, ale věřím že to jde. Že to fyzikálně není nesmysl. Co třeba vesmírná sonda, urychlená nejen svým slabým iontovým motorem, ale i gravitačním prakem řízeným průletem kolem planet. Sondě to pomůže k opuštění sluneční soustavy a letu daleko mimo ní. Tak je reálná představa, v malý části galaxie nějak ovlivňovat pohyby hvězd a způsobit tak rozdělení hmoty, že jedna hvězda poletí jedním směrem, druhá opačným, nebo hvězda proletí kolem nějakých černých děr až nakonec odletí z galaxie, no a k tomu jsou ty víc technický možnosti jako nějaký vytvoření tahu. Třeba jak je ta představa prstence kolem hvězdy sbírající její velkou část energie a kromě využití na napájení třeba počítačů 😀 můžu napájet nějaké iontové motory, které odtáhnou hvězdu, nebo ovlivním hvězdu, že bude emitovat víc slunečního větru jedním směrem, nebo co jí vím. Prostě dá se věřit s dodržením fyzikálních zákonů by to mohla nějaká civilizace trochu víc napřed před náma dokázat, že to nemusí být nemožný, ale jak jsem psal jinde v tom kilometrovým textu, dnes už je to nesmysl, když víme že vývoj vesmíru bude jiný a tam to odlet k ničemu není a tak bez představy něčeho věčného všechno ztrácí smysl, protože mrtvému člověku bez duše nemůže vadit, třeba že nebyl v Tasmánii 😀

má to nějaký fyzikální důvod? :)

Asi špatný odkaz ttd se dá hrát normálně v realtime čase s dalšíma hráčema.