Kontinentální správce IP adres pro Evropu, Blízký východ a centrální Asii RIPE NCC na svém webu zkraje týdne oznámil, že mu definitivně došly volné adresy formátu IPv4.
Pokud nás čtete pravidelně, možná si pamatujete, že konec IPv4 adres oznámil RIPE NCC už na konci léta před sedmi lety, tehdy se však jednalo o do té doby běžný balík adres, který má každý kontinentální správce k dispozici. Od podzimu 2012 tedy RIPE NCC přešel na nouzový režim a novým společnostem, které chtěly podnikat na internetu a potřebovaly větší množství adres, rozdával jen relativně malé drobky.
Nyní došly i tyto drobky.
Co to znamená v praxi? Dejme tomu, že budete chtít podnikat v oblasti poskytování internetu a zažádáte si tedy o pár tisíc IP adres od RIPE NCC. Jenže teď už nic nedostanete. Namísto toho vás kontinentální správce zařadí na čekací listinu, dokud se nějaké bloky IP adres zase neuvolní – tedy dokud nějaký z vašich kolegů nezkrachuje, anebo zcela nepřejde na nový formát IP adres, IPv6, případně vše skryje za NAT.
RIEP NCC 24.11. spustil čekací listinu, která se pomalu plní. Pokud chcete IPv4 adresy, musíte počkat, až se jich někdo další vzdá a vrátí je RIPE NCC.
A právě IPv6 nyní opět nabude své důležitosti. Ačkoliv se o tomto staronovém adresním formátu v masových médiích po vlně zájmu před několika lety už moc nepíše, technologie se dále nasazuje.
Současná IP adresa formátu IPv4 má délku 32 bitů, takže se jedná o sled čtyř bajtů, které lidským jazykem zpravidla zapisujeme ve formě čísel oddělených tečkou. Takže třeba 86.215.244.125. IPv4 může nabývat 232 variant, což dělá zhruba 4 miliardy IP adres. To dnes už ani zdaleka nestačí, vždyť všemožných zařízení připojených k internetu je mnohem více.
Rozdělování IP adres řídí na té nejvyšší úrovni pět kontinentálních neziskových organizací
Jednou z možností, jak IPv4 ušetřit, je klasický NAT a lokální sítě. To znamená, že se za jednu IPv4 adresu schová třeba i celá plejáda subnetů s lokálními izolovanými IP adresami jako ve vaší domácí síti.
Druhou možností je nástupce IPv4 jménem IPv6. Tento adresní formát už dnes alespoň v nějaké podobě podporuje každá nová větší síťová elektronika (routery, mobily, počítače) i operační systémy. Horší je to s drobnými SoC čipy internetu věcí. Zejména ty levnější stále lpí na IPv4.
Růst počtu surfařů, kteří se ke službám Googlu připojují skrze IPv6 (Zdroj: Google IPv6)
V každém případě, IPv6 používá 128bitovou adresu, rozsah je tedy o mnoho řádů vyšší a nabízí dostatečný prostor k tomu, aby svoji IP adresu dostala jakákoliv k internetu připojená krabička včetně těch, které vyrobíme do konce století.
I tak je ale nástup IPv6 možná o něco pomalejší, než mnozí předpokládali. Kdo IPv4 adresy má, případně staví na IPv4 subnetech za NATem, nemusí být k přechodu na IPv6 až tak motivován, i když nový adresní systém nabízí vedle obrovského rozsahu i hromadu dalších funkcí včetně možnosti zvýšené bezpečnosti.
K celosvětovým premiantům v nasazování IPv6 patří sousední Německo. Česko se svým mnohem menším internetovým trhem už moc ne. Zdá se, že IPv6 zatím nepotřebujeme (Zdroj: Google IPv6)
I s ukončením rozdávání IPv4 v Evropě to tedy neznamená, že snad náhle dojde k nějakému masovému přechodu na technologii IPv6 – byť by si to RIPE NCC přál a volá po její svižnější implementaci.