Uzamčený násobič - máme lepší řešení!

17. června 2002
Minilab na stole SDÍLET NA FACEBOOKU TWEETNOUT
Víte, proč výrobci uzamykají u procesorů násobič? Prý aby ochránili uživatele před podvody prodejců, kteří prodávají přetaktované procesory. Bez vědomí zákazníků, pochopitelně. Když je tomu skutečně tak, pak tedy navrhuji mnohem lepší řešení!

Proč se násobiče uzamykají?

Jako první přišel s nápadem zamknout násobič kdo jiný než... Intel. Stalo se tak poprvé u některých sérií Pentia 133 MHz. Ty měly napevno definovaný násobič na 2x, čímž se zamezilo jejich přetaktovávání (právě Pentia 133 byla prvními procesory vyráběnými novou technologií, proto měla velkou šanci pracovat stabilně i na 166 MHz).

Po tomto experimentu se od zamčených násobičů na nějakou dobu upustilo, aby se to pak v roce 1998 stalo zcela běžnou praxí. Objevil se Celeron, pro přetaktování výborný procesor (motherboardy uměly vyšší frekvenci FSB 100 MHz a navíc zde nebyl problém s cache na základní desce, která mohla zamezit přetaktování pomocí zvýšení frekvence FSB). Intel se proto rozhodl, že procesorům zamkne násobič.

AMD zvolilo poněkud jinou cestu - nechalo násobiče otevřené. Výhoda (nebo spíše nevýhoda) procesorů K6 byla v tom, že se až tak dobře přetaktovat nedaly, tj. problematika "ošálených" zákazníků nebyla tak vážná.

Zamčené a... přetaktované!

Přes snahu Intelu došlo i tak k nelegálnímu přetaktovávání procesorů. U vhodných modelů stačilo jednoduše zvýšit frekvenci FSB a bylo to. Pokud se dobře pamatuji, tak jistá firma nabízela takto přetaktované Celerony, přičemž tvrdila, že se jedná o její vlastní výrobek!

U AMD vyřešili problematiku velice zajímavým způsobem. U slotových Athlonů se frekvence procesoru i frekvence cache určovaly pomocí kombinace rezistorů umístěných na plošném spoji procesoru, pod krytem. A právě protože to bylo pod krytem, bylo ho nutné, pokud uživatel toužil po tom tyto údaje změnit, otevřít, což nebylo až tak jednoduché. V praxi se tak přetaktování "ve velkém" stalo nereálné.

S příchodem Athlonů a Duronů pro Socket A se situace opět trochu změnila. Pro přetaktování stačilo spojit můstky L1 a pak to šlo již bez problémů. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že celá operace nechá na procesoru nesmazatelné stopy, tj. uživatel se po sundání chladiče může přesvědčit, zda má procesor přetaktovaný či nikoli, a zároveň mu to dává v přetaktování volnou ruku (obecně je přetaktování pomocí násobiče velmi výhodné, jelikož je téměř bez rizika). Ovšem i tento způsob má své ale. Tím je fakt, že neznalý uživatel se asi dost těžko bude nořit uvnitř počítače, natož aby sundával chladič, který má obvykle tak silnou sponu, že na manipulaci s ním je potřeba šroubovák. A takovémuto uživateli může prodejce "podstrčit" téměř cokoliv.

Řešení problému

Vše by se dalo poměrně jednoduše "opravit". Jak? Přestože se Intel zuby nehty drží uzamčených násobičů, je v Pentiu 4 implementováno několik zajímavých "informací". Všeobecně se o nich samozřejmě příliš nemluví. Procesor si tak mimo jiné pamatuje, zda se jedná o prodejní kus nebo Engineering Sample. Důkaz? Zde:

Toto je obrázek z programu Processor Frequency ID Utility, který je dostupný přímo na stránkách Intelu. Jak si můžete všimnou, je dole jasně napsáno:

The tested Intel(R) processor does not appear to be a production processor. The utility is designed to support production Intel processors only.

Jak by také nebylo, když testovaný procesor je ESko.

Ještě zajímavější je ovšem obrázek z WCPUID od známého H-Oda!

Ani změna násobiče procesoru nezabrání v tom, aby v položce Name String zůstal nápis jasně identifikující Pentium 4 s výrobní frekvencí 2 GHz.

Dokonce ani minimální nastavitelná frekvence 800 MHz na situaci nic nemění.

A cože je to vlastně ten Name String? Nic jiného než výstupní hodnota CPUID instrukce procesoru, konkrétně extended instrukce 80000002h až 80000004. Malý sample v inline Assembleru v C++:

Hodnota Name String je v procesoru evidentně natrvalo zakódována bez ohledu na to, jaká je jeho frekvence. Nevím, jak to Intel dělá, patrně se v procesoru nachází nějaká mikrokapacitní ROM paměť. Každopádně to dokazuje, že procesor může obsahovat informace, které ho jasně identifikují, které jasně stanoví maximální přípustnost frekvenci samotného čipu i FSB.

A pak už stačí donutit výrobce motherboardů, aby do kódu BIOSů dali varovný text, že procesor pracuje mimo povolené specifikace. CPU by obsahovalo výše zmíněné údaje a na stránkách výrobců by byly dostupné programy jako Frequency ID Utility, které by umožnily tyto informace z procesoru "vytáhnout". To pro případ, kdy by se někteří výrobci základních desek zdráhali implementovat varovný text o přetaktování.

Jistě chápete, jak pozitivní dopad by celá věc měla pro tzv. skupinu "power users". Nejenom že by procesory mohly být snadno přetaktovány, ale také by mohly být stejně snadno podtaktovány. Takové Pentium 4 podtaktované na 800 MHz a s radikálně sníženým napájecím napětím by mohlo být ideálním procesorem pro noční FTP server. Procesor by pracoval s pasivním chlazením, nehlučel a když by se od něj ráno očekával vysoký výkon, jednoduše by stačilo zapnout větrák a zvýšit frekvenci. Přitom je paradoxem, že u serverových procesorů je něco podobného velice reálné, protože ty mají násobič obvykle odemčený.

Eagle

Diskuze (140) Další článek: Minilab na stole

Témata článku: , , , , , , , , , , ,