Pokud za tímto návrhem stojí nějaká „koncepce'', pak se jedná o koncepci, kterou neváhám označit za zcela zvrhlou a odporující principům etiky práce s informacemi i ochrany osobnosti jednotlivce.
Poděkujme Senátu - odmítl Sněmovnou těsně schválený neetický návrh zákona. O působnosti Úřadu pro Státní Informační systém (SIS). Dále z informací ČTK: V pátek 7.3. přijal Senát tři pozměňovací návrhy předsedy klubu KDU-ČSL Jiřího Šenkýře, jimiž se úřadu především odebírá pravomoc dohlížet nad provozem státních i jiných informačních
systémů nakládajících s osobními údaji.
Většina senátorů se domnívá, že by tuto pravomoc měl vykonávat jiný nezávislý orgán, neboť státní úřad podléhající vládě nemůže účinně kontrolovat státní orgány. Podobné výhrady vznášeli již ve sněmovně predevším sociálnědemokratičtí poslanci, ale jejich návrhy nebyly přijaty.
Úřad pro SIS má být ústředním orgánem státní správy ve věcech státního informačního systému. Předsedu úřadu jmenuje a odvolává vláda. Sněmovní předloha navíc předpokládala, že úřad bude moci provádět dozor nad provozem státních i jiných informačních systémů nakládajících s osobními údaji a provádět registraci těchto systémů.
Senát také schválil pozměňovací návrh, kterým se omezuje účinnost zákona do 31.prosince. Tím chce horní komora donutit příslušné instituce k rychlému vypracování nové předlohy, která by zmíněný nezávislý kontrolní orgán zavedla. Senát vrácení předlohy sněmovně s přijatými pozměňovacími návrhy schválil většinou 57 hlasů ze 70 přítomných.
Podle mého osobního názoru (VM) lze návrh prohlásit za nekoncepční již co se týče jeho zakladních principů. Dále cituji ze svého dopisu Hlavní kanceláři ODS (na který od loňského podzimu nemám odpověď).
Pokud za tímto návrhem stojí nějaká „koncepce'', pak se jedná o koncepci, kterou neváhám označit za zcela zvrhlou a odporující principům etiky práce s informacemi i ochrany osobnosti jednotlivce a záruk jeho práv na ochranu informačního soukromí, tedy
principů, které by měly být na čelním místě priorit konzervativní pravicové
strany.
Vyložme si základní principy "hry". Stát a jeho aparát (ale nejen ten) ke svému fungování nezbytně potřebuje informace a to informace odrážející realný stav věci. Velice zjednodušeně to znamená -- nezkreslující, v rozsahu odpovídajícímu potřebě a včas (resp. rychle). To vše, pokud možno, za co nejmenších nákladú. Není smysluplné, aby každý státní resort vytvářel vlastní informační systém a docházelo tak ke zbytečnému plýtvání penězi, časem i lidmi. Co se však zatím ve velké míře dělo (pod neformálním dohledem MH, vedeného členem ODS). Je chvályhodné, že se nyní hledá řešení tohoto problému. Vytvoření Úřadu (pro SIS), který bude účelně dané aktivity koordinovat, je velmi účelným krokem.
Je však zcela zcestné, z odborného pohledu informatika až nemorální, tomuto úřadu dát pravomoc dohledu nad ochranou dat shromáždovaných nejen tímto úřadem, ale i ve všech informačních systémech v celé republice. Zkušenosti všech vyspělých zemí ukazují, že práce s informacemi není jednoduchá a vytváření rozsahlých informačních systémů přináší mnohé problémy, mimo technických zvláště při omezení soukromí jednotlivce, případně dokonce "ztráte identity".
Soukromí je totiž nejen právo „být nechán stranou" (to be let alone), ale také kontrolovat informace o sobě!
Naší republice se v této oblasti již dostalo jednoho velkého zla (i když pravděpodobně nezáměrně) -- vytvoření jednoznačného identifikétoru občanů v podobě rodného čísla. Zkušenosti severských zemí, USA, Kanady a dalších ukazují, že používání stejného jednoznačného identifikátoru ve více rozsahlých informačních systémech vede v počátku k jasnému zneužívání pracovníky těchto systémů i státem, v některých případech pak již ke „ztrátě identity"' jednotlivce. Orwellovské vize zde nejsou zcela od věci.
Není snad ani třeba zdůrazňovat, že právě stát má v držení nejvíc osobních informací. U nás zatím v oddělených systémech, často ne automaticky zpracovatelné. Nelze si dělat iluze o nebezpečí, které hrozí spojením těchto systémů. Lze samozřejmě (do určité míry) mnoha problémům zabránit technickými řešeními. Ovšem nad tím -- kde a jaké problémy řešit, příp. kontrolovat tato řešení -- v každé informačně civilizované zemi bdí nezávislý úřad.
A je zcela pochopitelné, že mnohé zájmy tohoto úřadu (pokud hájí zájmy občanů -- jednotlivců) jsou v přiřozeném konfliktu se zájmy státní byrokracie. Výsledkem je pak, v
optimálním případě, kompromisní řešení, které respektuje práva jednotlivce i zájem státu (společnosti).
Druhým zlem by při budování Státního informačního systému zcela zákonitě bylo spojení funkce vykonné i kontrolní -- a to i ve vztahu k jiným subjektům. Vzhledem k tomu, že této problematice nebyla a není věnována dostatečná pozornost nejen ve vládě, ale ani uvnitř ODS a na veřejnosti, je možno jen předpokládat, že vlždní návrh měl za úkol vyřešit problémy spojené s absencí orgánů vyžádovaného zákonem 256/1992 Sb. a opravněnou kritiku zástupci EU a OECD. Zde však nelze než zmínit úsloví o vytloukání klínu.
Je zcela zákonité, že předložený vládní návrh zákona o působnosti Úřadu pro
SIS narazil na odpor opozičních stran a to, opakuji, ne(jen) z důvodů nejen politických, ale zcela jasně i odborných a koncepčních. Je však s podivem, že ani ODS, ani žádná z partnerských koaličních stran nevznesla, pokud je mi známo, ústy žádného svého člena
výrazných námitek proti navrhovanému vládnímu řešení. Pokud má být ODS stranou, která chce ovlivňovat politiku v této zemi a reprezentovat jeji občany ve vrcholných státních funkcích, pak musí vidět do budoucnosti dále než v rozmezí jednoho volebního období.
Děkuji Senátu za jeho prozřetelnost!
