Uprchlíci se na Mastodonu chovají jako na Twitteru. K nelibosti původních uživatelů (komentář)

Tento článek napsal Hugh Rundle na svůj blog, text publikoval pod licencí CC-BY 4.0. Na Živě jsme jej převzali, upravili titulek, doplnili perex a změnili pár australských místopisných názvů na české. Výsledek je opět dostupný pod stejnou licencí. S překladem pomohl DeepL. Na blog upozornil Petr Koubský.

Zdá se, že se to konečně stalo. Jakmile zpravodajské weby začaly informovat o tom, že Elon Musk dokončil koupi Twitteru, začala éra této fediverse, ve kterou její stávající uživatelé doufali a které se stejnou měrou obávali.

Vlny příchodu nových lidí jsme tu už měli – naposledy na začátku tohoto roku, kdy Musk poprvé oznámil svou nabídku na koupi –, ale to, co se děje poslední týden, se liší jak rozsahem, tak povahou. Je zřejmé, že značná část uživatelů Twitteru se rozhodla hromadně deplatformovat a mnozí z nich byli nasměrováni na Mastodon, nejznámější a nejlidnatější software na fediverse.

Dva druhy párty

V Plzni na konci 90. let existovaly v podstatě tři noční kluby. Všechny byly v různé míře ošuntělé, různě hlučné a lidé do nich chodili, protože tam byli jiní lidé – bavit se s přáteli, přitahovat pozornost, potvrzovat svůj společenský status a tak dále. Tohle je Twitter.

Měl jsem kamaráda, který bydlel ve společném domě za rohem jednoho z těchto populárních klubů. O víkendech pořádal domácí večírky. Malé, jen pro přátele a pár přátel jejich přátel. To je fediverse.

Stádo

Pro ty z nás, kteří Mastodon už nějakou dobu používají (vlastní server Mastodon jsem založil před čtyřmi lety), byl tento týden ohromující. Přemýšlel jsem o metaforách, abych se pokusil pochopit, proč mě to tak rozrušilo. Tohle jsme přece měli chtít, ne? Přesto mi to připadá jako něco jiného. Jako když sedíte v klidném vagonu a tiše si povídáte s pár přáteli a pak se na hlaváku objeví celé nástupiště fotbalových fanoušků poté, co jejich tým prohrál. Obvykle vlakem nejezdí a neznají protokol. Předpokládají, že všichni ve vlaku byli na zápase nebo alespoň sledují fotbal. Tlačí se u dveří a stěžují si na uspořádání sedadel.

Co je to Mastodon a jak funguje útočiště pro přeběhlíky z Twitteru?

Není to úplně vina lidí z Twitteru. Byli naučeni chovat se určitým způsobem. Honit se za lajky a retweety/boosty. Propagovat sami sebe. Předvádět se. Všechny tyhle věci jsou pro většinu lidí, kteří byli na Mastodonu před týdnem, protimluv. Byla to jedna z příčin, proč mnozí na Mastodon vůbec přešli. To znamená, že celý týden docházelo k drásavému střetu kultur, když se na Mastodon každý den ve stále větších vlnách snášelo obrovské mračno tweetujících.

Lidem z Twitteru to připadá jako zmatený nový svět, zatímco oni oplakávají svůj starý život na Twitteru. Říkají si „uprchlíci“, ale místním obyvatelům Mastodonu to připadá, jako by právě přijel autobus plný německých turistů, kteří na sebe navzájem pokřikují a stěžují si, že neví, jak si objednat pokojovou službu. Také truchlíme nad světem, který ztrácíme.

Na dalším listu najdete, že na Mastodonu nebyli na tolik lidí a virály zvyklí…

Virální

V sobotu večer jsem zveřejnil příspěvek, ve kterém jsem vysvětloval pár věcí o historii Mastodonu, jak se vypořádává s toxickými uzly na síti. Pak se všechno zbláznilo. Do 22:00 jsem zablokoval svůj účet, aby vyžadoval schválení následovníků, a ztlumil celé vlákno, které jsem sám vytvořil.

Před listopadem 2022 si uživatelé Mastodonu dělali legraci, že jste se „stali virálními“, pokud jste u příspěvku získali více než 5 boostů nebo lajků. Za průměrný týden mohl můj účet sledovat možná jeden nebo dva lidé. Často to neudělal nikdo.

Nyní můj příspěvek získával stovky interakcí. Tisíce. Od té doby jsem dostal přes 250 žádostí o sledování. Tolik, že se na ně nemohu dívat, a nemám žádná kritéria, podle kterých bych mohl posoudit, koho přijmout a koho odmítnout. Začátkem tohoto týdne jsem si uvědomil, že někteří lidé vložili můj příspěvek o Mastodonu na Twitter. Někdo jiný zveřejnil jeho screenshot na Twitteru.

Nikoho nenapadlo zeptat se, jestli to chci.

Uživatelům korporátních aplikací, jako jsou Twitter nebo Instagram, to může znít jako vychloubání. Nejde snad o to „být virální“ a získat velký počet sledujících? Ale pro mě to bylo něco jiného. Snažil jsem se pochopit, co cítím, nebo najít slovo, které by to popsalo. V pondělí jsem si konečně uvědomil, že slovo, které hledám, je „traumatizující“.

V říjnu jsem na Mastodonu pravidelně komunikoval snad s tuctem lidí týdně, a to asi na čtyřech nebo pěti různých serverech. Když se najednou stovky lidí chtěly (nebo nechtěly) zapojit do těchto konverzací, aniž by se aklimatizovaly na společenské normy, připadalo mi to jako porušení, útok. Vím, že nejsem jediný, kdo se tak cítil.

Vlastní instanci na Mastodonu si založili již i bývalí zaměstnanci Twitteru. Sídlí na adrese Macaw.social

Pravděpodobně nepomohlo ani to, že všichni správci serverů Mastodon, které znám, včetně mě, se najednou potýkali se záplavou nových zájemců o registraci, žádostí o připojení (pokud neměli otevřenou registraci) a následným nevyhnutelným přetížením serveru. Aus.social se pod tím náporem prohnul a na několik hodin byl offline, zatímco se administrátor zoufale snažil věci překonfigurovat a upgradovat hardware. Server Chinwag dočasně uzavřel registrace.

Dokonce i „vlajková instance“ mastodon.social publikovala příspěvky několik hodin po jejich napsání, přičemž zprávy byly vytvářeny rychleji, než mohly být odeslány. Nervózně jsem sledoval, jak se na ausglam.space plíživě zvětšuje úložiště souborů, a přemýšlel jsem, jestli to stihnu do konce víkendu, než se zaplní pevný disk. Začal jsem připravovat nová Pravidla a Podmínky používání serveru, abychom explicitně uvedli věci, které dříve „všichni věděli“ implicitně, protože jsme dříve mohli lidi akulturovat jednoho po druhém.

Mastodon je nepřehledný a skrytý schválně. Čtěte další list…

Souhlas

Až do tohoto týdne jsem plně nechápal – a opravdu jsem si toho nevážil – jak moc korporátní publikační systémy řídí chování lidí. Twitter podporuje velmi extraktivní přístup každého, koho se dotkne. Lidi, kteří na Twitteru znovu publikovali mé příspěvky z Mastodonu, nenapadlo zeptat se, jestli s tím souhlasím. Knihovníci hlasitě uvažující o tom, jak by se toto „nové“ prostředí sociálních médií dalo systematicky archivovat, se nikoho nezeptali, zda chce, aby jeho příspěvky na fediverse zachycovaly a ukládaly státní instituce.

Od modrého ptáka k modré obloze. Zakladatel Twitteru Jack Dorsey chystá novou sociální síť Bluesky

Akademici nadšeně uvažující o tom, jak replikovat své výzkumné projekty na Twitteru na novém korpusu Mastodonu, se zřejmě nezajímali o to, zda chceme, aby nás studovali. Lidé, kteří vytvářeli, zveřejňovali a požadovali veřejné seznamy uživatelských jmen Mastodon pro určité kategorie osob (novináři, akademici v určitém oboru, klimatičtí aktivisté...), zřejmě nezjišťovali, zda se někdo z těchto lidí cítí bezpečně, když je na veřejném seznamu. Nezdálo se, že by vzali v úvahu, že existují jména pro ten typ osob, které vytvářejí seznamy lidí, aby ostatní mohli sledovat jejich komunikaci. Nejsou to pěkná jména.

Nástroje, protokoly a kulturu fediverse vytvořily trans a queer feministé a feministky. Tito lidé se už začali cítit odstrčeni od vlastního projektu, když se před pár lety začali objevovat lidé jako já. Není to poprvé, co se uživatelé fediverse museli vypořádat s výraznou změnou stavu a pocitem ztráty. Nicméně základní principy se většinou udržely dodnes: kultura a technické systémy byly záměrně navrženy na principech souhlasu, zastupitelnosti a bezpečnosti komunity.

Prostě nechovat se jako mastodonti v porcelánu…

Mastodon má lepší pravidla než Twitter

Ačkoli by se Mastodon dal určitě vylepšit, pokud jde o nástroje moderace a jemnější kontrolu nad zveřejňováním příspěvků, obecně jsou výrazně lepší než na Twitteru. Těžko se divit, že sorta lidí, kteří byli po většinu svého života terčem obtěžování fašistickými trolly, si při vytváření nového řetězce nástrojů sociálních médií zabudovala ochranu proti nežádoucí pozornosti. Jsou to právě nástroje a nastavení, které uživatelům poskytují mnohem více možností, o nichž znalci tvrdí, že činí Mastodon „příliš složitým“.

Jestliže lidé, kteří vytvořili fediverse, se obecně snažili chránit uživatele, korporátní platformy jako Twitter se snaží své uživatele kontrolovat. Twitter je soudcem nad veškerým obsahem na platformě. Nejhlasitěji si na to stěžují lidé, kteří chtějí publikovat hrozné věci a jsou smutní, když jim byrokracie Twitteru nakonec někdy řekne, že to nesmí. Skutečným problémem tohoto uspořádání je však to, jak lidé přemýšlejí o souhlasu a kontrole nad vlastními hlasy.

Mastodon vypadá trochu jako Twitter, ale funguje jinak

Akademici a inzerenti, kteří chtějí studovat výroky, sociální grafy a demografické údaje uživatelů Twitteru, musí pouze požádat společnost Twitter Corporation o povolení. Mohou tvrdit, že z právního hlediska má Twitter právo dělat s těmito údaji, co chce, a z etického hlediska dali uživatelé souhlas k jakémukoli použití těchto údajů, když zaškrtli „souhlasím“ v podmínkách služby. To je samozřejmě naprostá blbost (Podmínky používání jsou neprostupné, mění se z rozmaru a nerovnováha moci je obrovská), ale je to pohodlné. Takže výzkumníci sami sebe přesvědčují, že tomu věří, nebo je jim to prostě jedno.

Tento postoj se s přílivem nových lidí změnil. Hlasitě prohlašují, že varování před obsahem jsou cenzurou, že funkce, které byly záměrně neimplementovány kvůli obavám o bezpečnost komunity, „chybí“ nebo jsou „rozbité“ a že servery provozované dobrovolníky, kteří si udržují kontrolu nad tím, komu a za jakých podmínek povolují přístup, jsou „vylučovací“. Vůbec neuvažují o tom, proč normy a možnosti Mastodonu a širšího fediverse existují a zda aktéry, proti nimž mají chránit, nejsou právě oni. Lidé z Twitteru věří ve stejnou fantazii o „veřejném náměstí“ jako ten, před kým údajně utíkají. Stejně jako Evropané čtrnáctého století si při útěku přinášejí nákazu s sebou.

Teď smutní uživatelé Twitteru i Mastodonu, každý z jiného důvodu…

Anarchismus

Ironií toho všeho je, že moje „virální vlákno“ se z velké části týkalo anarchistické povahy fediverse založené na souhlasu. Mnozí z nově příchozích velmi rychle viděli, že jejich správci serverů hrdinně bojují, aby udrželi věci v chodu, a darovali peníze nebo se přihlásili na účet Patreon, aby zajistili, že servery budou moci běžet dál nebo budou vylepšeny, aby zvládly zátěž. Administrátoři si navzájem posílali soukromé i veřejné zprávy o podpoře, sdíleli rady a pocity solidarity. Staří známí sdíleli #FediTipy, aby pomohli nasměrovat chování pozitivním směrem. To je samozřejmě vzájemná pomoc.

Vzájemná pomoc je reciproční výměna zdrojů a služeb za účelem vzájemného prospěchu. Termín „vzájemná pomoc“ zpopularizoval anarchistický filozof Petr Kropotkin.

Je velmi vzrušující vidět, že tolik lidí používá anarchistické online sociální nástroje. Chytří lidé, kteří vytvářejí ActivityPub a další fediverse protokoly a nástroje, je navrhli způsobem, který se snaží uniknout monopolnímu uchvácení. Software je univerzálně svobodný a otevřený, ale protokoly a standardy jsou také otevřené a rozšiřitelné. Mnozí se budou rádi snažit replikovat to, co znají z Twitteru – jakousi kombinaci LinkedInu a Instagramu. Jiní budou zkoumat nové způsoby komunikace a spolupráce. Jsme přece sociální tvorové.

BookWyrm je něco jako GoodReads, slouží pro přehled přečtených knížek, sdílení recenzí. Také funguje ve fediverse

S překvapením zjišťuji, že jsem se stal pravidelným přispěvatelem (jakože přispěvatelem kódu) do Bookwyrmu, sociálního čtecího nástroje (něco jako GoodReads) postaveného na protokolu ActivityPub, který používá Mastodon. To je jen jedna z mnoha aplikací a nápadů v širším fediverse prostoru.

Přibydou další, které už nebudou jen „fediverse alternative pro X“, ale spíše zcela nové nápady. I když již existují některé komerční služby provozující systémy založené na ActivityPub, velká část nových aplikací bude pravděpodobně vytvořena a provozována na stejném principu vzájemné pomoci a dobrovolnictví, který je v současné době charakteristický pro naprostou většinu fediverse.

Smutek

Mnoho lidí bylo nadšeno tím, co se tento týden stalo. Nováčci viděli možnosti federativního sociálního softwaru. „Štamgasti“ viděli možnosti, jak pracovat s masou nových lidí. Je však důležité, aby to nebyl jediný příběh, který se na začátku listopadu 2022 vyprávěl. Mastodon a zbytek fediverse může být pro ty, kteří přišli tento týden, zcela nový, ale někteří lidé na fediverse pracují a hrají si v ní už více než deset let. Na fediverse už existovaly komunity, které se najednou navždy změnily.

Byl jsem poměrně raným uživatelem Twitteru, stejně jako jsem byl poměrně raným uživatelem Mastodonu. Díky Twitteru jsem poznal některé ze svých nejpevnějších přátel a pomohl mi utvářet mé kariérní možnosti. Takže chápu a soucítím s těmi, kteří truchlí nad zkušenostmi, které na Twitteru zažili. Nad životem, o kterém vědí, že nyní skončil. Ale Twitter pomalu hnije už léta. Sám jsem si tímto procesem truchlení před pár lety prošel a upřímně řečeno moc nechápu, co je teď tak jiného než před dvěma týdny.

 Návod, jak z Facebooku udělat asociální síť

Je tu ale ještě jedna menší skupina lidí truchlících nad zážitkem ze sociálních sítí, který byl tento týden zničen. Lidé, kteří byli aktivní na Mastodonu a širší fediverse před listopadem 2022. Noční klub má nového drzého majitele a parket se vyprázdnil. Lidé se hrnou na tichou domácí párty za rohem, koktejly stále v ruce, dožadují se zesílení hudby, šlapou blátem do koberce a křičí přes tichou konverzaci.

Všichni jsme tento týden o něco přišli. Je v pořádku to oplakávat.