Úřad pro ochranu osobních údajů již na svém webu zprovoznil formulář, skrze který lze podávat stížnosti na spamy podle nového "antispamového" zákona. Úřad takovýchto stížností přijal již 213, a další prý přibývají geometrickou řadou. Jak ale ÚOOÚ postupuje při jejich vyřizování a kolik a jak jich už vyřídil?
Když počátkem září letošního roku nabyl účinnosti nový zákon č. 480/2004 Sb. ("o některých službách informační společnosti", přezdívaný "antispamový"), svěřil kontrolu nad svým dodržováním Úřadu pro ochranu osobních údajů. Přesněji: ÚOOÚ dozoruje dodržování zákona pouze v oblasti těch spamů, které jsou spamy ze zákona (tj. jde o nevyžádaná obchodní sdělení), jejichž původce spadá pod právní řád ČR (tj. buďto u nás sídlí nebo zde funguje skrze svou pobočku), a nejedná se o spamy od příslušníků profesních sdružení (jako jsou např. advokáti, lékaři, notáři apod., protože jejich spamy řeší příslušná profesní komora).
Na základě svých nových kompetencí (ale vlastně i povinností) zřídil nedávno Úřad na svém webu formulář, skrze který mohou lidé vznášet stížnosti na konkrétní spamy (podrobněji jsem jeho použití popisoval v tomto článku). Stejně tak zde Úřad publikoval i vlastní výklad relevantních ustanovení nového zákona, a do budoucna zde zřejmě zveřejní i odpovědi na nejčastější otázky (zatím jsou "v přípravě"). Včera pak Úřad pořádal pravidelnou tiskovku, na které už referoval o prvních výsledcích svých nových aktivit v boji proti spamu. Jak vypadají?
Kolik je stížností?
Od 7. září přijal Úřad na 150 stížností na spamy. Tím prý jeho "stížnostní agenda" vzrostla o více jak 100 % oproti předchozímu stavu, kdy si lidé stěžovali jen na zneužívání svých osobních údajů. Osobně tipuji, že to je jen začátek.
Nicméně zdaleka ne všechny stížnosti na spamy, které nyní lze podávat i skrze výše zmiňovaný formulář, Úřad skutečně řeší. Některé stížnosti totiž nemusí Úřadu příslušet - například ty, které pochází od profesních skupin. Nebo ty, které jsou ze zahraničí, mimo EU. Pokud jsou z EU, pak sice Úřadu také nepřísluší, ale ten je předává příslušnému partnerskému orgánu v příslušné členské zemi (stejně tak v případě spamu od profesních skupin). Dále se může jednat o zprávu, která z pohledu zákona není kvalifikována jako spam. To může být taková obchodní nabídka, která reaguje na něčí předchozí souhlas (pak ale musí být ze zákona takto označena a musí obsahovat možnost souhlas se zasíláním odvolat).
Ze všech přijatých stížností tedy Úřad musí některé odložit, a to buď hned (nepřísluší mu, resp. předá ji někomu jinému), nebo po určitém prvotním prozkoumání (nejde o spam podle zákona). Ze 150 přijatých podání jich prý 74 vyhodnotil jako stížnost, kterou je třeba prošetřit. Z toho 17 stížností již ÚOOÚ vyřídil, a zbývajících 57 je v šetření.
K tomu snad malá poznámka: uvedené údaje popisují stav k okamžiku přípravy tiskových materiálů. V diskusi pak zaznělo, že k okamžiku konání tiskovky bylo podání na spamy již 213, a že jejich počty rostou opravdu rychle (prý až geometrickou řadou).
Jak ÚOOÚ vyřizuje stížnosti
Na včerejší tiskovce ÚOOÚ byla příležitost vyptat se i na to, jak vlastně ÚOOÚ postupuje při řešení stížností (a co vlastně znamená, že 17 jich už je vyřízeno - jak konkrétně?).
Takže: pokud ÚOOÚ vyhodnotí nějakou stížnost tak, že mu přísluší a je třeba ji prošetřit (ve výše uvedeném smyslu), pak prý kontaktuje příslušný subjekt (říkejme mu pracovně: spammer). Obešle ho oznámením ve smyslu "řešíme stížnost na vaše počínání", a vyžádá si jeho stanovisko a reakci na tuto stížnost. Pak prý záleží na tom, jak spammer reaguje a zda se stížnosti opakují. Pokud se neopakují a spammer uzná nekorektnost svého jednání (omluví se obětem atd.), pak to ÚOOÚ může posoudit jako vyřešení celého případu - to by měl být případ těch 17 již vyřízených stížností. Pokud ne, pokračuje řešení dále standardním způsobem (je zahájeno správní řízení atd.).
Osobně mi tento způsob přijde velmi rozumný a praktický. Zvláště pak vzhledem k tomu, že v oblasti spammingu je zapotřebí výrazná osvěta, a spolu s ní i viditelná a jasně definovaná "laťka", kterou musí nastavit do patřičné výšky právě Úřad. Tam, kde půjde o nějaké jednorázové přeskočení takovéto laťky, nebo o její neznalost, o nějaké nedopatření, nedocenění, nedomyšlenost, omyl apod., a kde je dobrá vůle to napravit, lze uvedeným postupem řešit věci poměrně rychle a efektivně. No a jinde pak už to je na standardní postupy …
K podvodnému telemarketingu
Na včerejší tiskovce jsem se zeptal i na stanovisko ÚOOÚ k velmi nedávnému incidentu s podvodnými voláními, které oznamovaly jakousi blíže neidentifikovanou výhru a vyzývaly k zavolání na linku se zvýšeným tarifem (70 Kč za minutu). Podrobněji jsem to popisoval v tomto článku. Úřad prý dostal podání od Telecomu (které Telecom avizoval ve své tiskové zprávě z pondělního podvečera) teprve včera, těsně před konáním tiskové konference. Proto k němu dosud neměl žádné stanovisko.
Nejdříve asi dojde na zkoumání toho, zda vůbec jde o záležitost, která spadá pod nový zákon č. 480/2004 Sb. a přísluší Úřadu. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že existuje jistá disproporce mezi relevantní direktivou EU a naším novým zákonem, který ji přejímá do našeho právního řádu. Direktiva prý zakazuje automatizovaný telemarketing (automatická volání) jako takový, zatímco náš zákon hovoří jen o obchodních sděleních (která mohou mít různou formu, třeba i formu telemarketingu). Bude tedy zajímavé, jak to Úřad posoudí. Přednost musí mít náš zákon, ovšem při eventuelním odvolání na úrovni EU by se zase brala v úvahu direktiva a její ustanovení.
Dalším zajímavým aspektem, který je zřejmě otevřený, je to zda stížnost na uvedená volání přísluší či nepřísluší Úřadu z důvodu "dosahu". Tedy z pohledu toho, zda ten, kdo vše způsobil, je či není v dosahu naší legislativy. Pravdou je, že příchozí hovory se většinou tvářily jako kdyby "originovaly" v USA (číslo volajícího bylo z USA). Ale fakticky mohlo jít o nějaké VOIP volání odkudkoli z celého světa, třeba i z ČR (osobně to opovažuji za docela pravděpodobné). Ovšem jak se s tímto aspektem vyrovná ÚOOÚ, a jak se s ním vyrovnají orgány činné v trestním řízení (Telecom ve své tiskové zprávě hovoří o trestním oznámení na neznámého pachatele), to jsem opravdu zvědav.
Na závěr ještě jedna související perlička. Úřad pro ochranu osobních údajů není orgánem činným v trestním řízení, a tak mu operátoři nemusí sdělovat, kdo je jejich zákazníkem (v daném případě: kdo si u Aliatelu nechal zřídit obě linky se zvýšenou tarifikací). Ale pro potřeby svého šetření si tuto informaci prý může ÚOOÚ vyžádat skrze Český telekomunikační úřad.
