Na univerzitě Britské Kolumbie se podařilo inženýrovi Stefanu Storeyovi ve spolupráci s Cisco naprogramovat software, který využívá přístupových bodů Wi-Fi jako senzorů v jednotlivých místnostech k přesnému řízení ventilačního systému. To umožňuje úsporně vypínat nebo snižovat výkon a tím pádem i celkově snížit spotřebu energií.
V rámci internetu věcí a chytrých technologií vidíme spousty možností, jak udělat vše kolem nás efektivnější a úspornější. Základ je pochopitelně v analýze dat z hardwarových senzorů, které se mohou být ale také pěkně drahé, obzvláště pokud jich musí být hodně.
Jak ale ukazuje nový systém s prvotním nasazením ve zmíněné univerzitě v Kanadě, najdou se i případy, kdy není nutné nakupovat žádné nové hardwarové senzory a lze využít i zařízení, která už jsou v současnosti kolem nás.
Wi-Fi jako snímač lidí
Nově vytvořený systém pro automatické řízení ventilace, který naprogramoval pouze jeden inženýr, není nijak sofistikovaný. Pokud byste čekali, že bude využívat nějakého sledování vlnění a šumu Wi-Fi k pohybu osob a podobně, jste na omylu.
Protože univerzita (a jistě je to případ i mnoha dalších objektů) má v rámci všech prostor rozmístěné Wi-Fi přístupové body – v jednotlivých třídách, chodbách a podobně, lze poměrně snadno zjistit, kolik je na daný Wi-Fi vysílač připojeno lidí. Univerzita má celkem 5 500 Wi-Fi vysílačů, na které se v jednu chvíli připojuje až 130 tisíc unikátních zařízení.
Z těchto relativně jednoduchých dat lze pak snadno určit, na jaký výkon a teplotu by měl být ventilační systém nastavený. Pokud například v dané místnosti není na Wi-Fi nikdo, systém automaticky vypne ventilaci a sníží vytápění (nebo chlazení).
Tento chytrý systém počítá i s množstvím studentů, takže pokud je v dané místnosti připojeno hodně zařízení s Wi-Fi, běží ventilace na vysoký výkon, pokud jen pár, tak běží jen tak, aby to stačilo k poskytnutí komfortních podmínek.
Úspora energií přes pět procent
V současnosti běží systém pouze v hlavním kampusu zmíněné univerzity, ale dle měření dochází k úspoře kolem pěti procent na nákladech za energie. V měřítku univerzity a budovy se jedná o přibližně sto tisíc dolarů ročně, tedy v přepočtu 2,5 milionů korun ročně.
Univerzita ale počítá s tím, že tento systém nasadí i v dalších více než deseti budovách, které vlastní a ve kterých se pohybuje tisíce studentů. Vzhledem k tomu, že téměř všude je Wi-Fi standardem, může být implementace relativně rychlá a snadná.
Chytrá budova nemusí být drahá
Jak je vidět, chytrá budova nemusí znamenat nákup drahých senzorů, které je nutné umístit všude. Pokud se na to jde s dobrým a jednoduchým nápadem, lze využít i stávající technologie pro potřeby, na které nebyly původně vůbec zaměřené.
Určitě si lze něco podobného představit i v menších domech, obzvláště v kombinaci s tím, jak se začínají propagovat Wi-Fi sítě kombinující několik malých a navzájem propojených vysílačů, které si umístíte do různých míst v domě. Protože informace o tom, k jakému konkrétnímu vysílači jste připojeni, jsou k dispozici, jde o to vše propojit softwarem pro řízení topení či klimatizace. Pokud v místnosti nebudete, je zbytečné tam tolik topit nebo chladit.
Sám tvůrce hlavního softwaru si technologii patentoval a v rámci školy založil i startup Sensible Building Science, se kterým chce tento systém prodávat.
