Je umění vytvořené umělou inteligencí autorským dílem, nebo není? To je otázka, kterou bude nutné vyřešit v následujících letech spolu s tím, jak bude přibývat materiálů vytvořených pomocí chytrých algoritmů. V pátek 18. srpna padlo v tomto směru jedno z prvních rozhodnutí – americká federální soudkyně Beryl Howell rozhodla, že „lidské autorství je základním požadavkem“ pro cokoli, co usiluje o ochranu autorských práv.
Žalobce Stephen Thaler požadoval, aby vláda začala povolovat ochranu autorských práv pro díla vytvořená umělou inteligencí. Thaler, který působí jako hlavní inženýr firmy Imagination Engines zabývající se neuronovými sítěmi, se snaží prosadit ochranu výtvorů umělé inteligence už od roku 2018. Jeho původní žádost Úřad pro autorská práva ale zamítl s tím, že klíčovým faktorem pro ochranu díla je „spojení mezi lidskou myslí a tvůrčím projevem“.
Zamítavé stanovisko
Thaler žalobě napadl zamítnutí požadavku. Tvrdil, že umělá inteligence by měla být uznána „jako autor, pokud jinak splňuje kritéria autorství“, přičemž případné vlastnictví by mělo připadnout majiteli stroje. Ve své stížnosti tvrdil, že zamítnutí bylo „svévolným zneužitím pravomoci a nebylo v souladu se zákonem“. V žalobě byla předložena otázka, zda dílo vytvořené výhradně počítačem spadá pod ochranu autorského práva.
Soudkyně v nejnovějším rozhodnutí potvrdila, že americké autorské právo „chrání pouze díla vytvořená člověkem“. Dále uvedla, že výtvory vytvořené „nelidskými subjekty“, jako je umělá inteligence, „nepotřebují motivaci příslibem výlučných práv podle práva Spojených států, a autorské právo nebylo navrženo tak, aby se na ně vztahovalo“.
Potvrdila tak dřívější rozhodnutí amerického Úřadu pro autorská práva, že umělecké dílo vytvořené umělou inteligencí bez zásahu člověka nelze chránit. Jádrem autorskoprávní ochrany je primárně lidská tvořivost, bez ohledu na to, zda je realizována prostřednictvím nových nástrojů.
Soudkyně své rozhodnutí podpořila poukázáním na fotoaparáty, které samy o sobě nemají právo na ochranu autorských práv. Tím, kdo rozhoduje o podobě snímku, je totiž člověk, který svou kreativitou ovlivňuje vše podstatné – například to, z jakého úhlu scénu vyfotí a co na ní bude zachyceno. Autorská práva pak patří fotografovi, nikoli přístroji, kterým byl snímek pořízen.
Soudy autorská práva AI neuznávají
K podobným závěrům dospěly v minulosti i další americké soudy. V jednom z předních případů týkajících se autorského práva Nejvyšší soud rozhodl, že „není pochyb“ o tom, že ochrana může být rozšířena na fotografie, pokud „představují originální duševní koncepci autora“. Soudci o takových autorech hovořili výhradně jako o lidech, označili je za třídu „osob“ a autorské právo za „právo člověka na vyjádření jeho vlastního nadání nebo intelektu“.
V jiném případě federální odvolací soud uvedl, že na fotografii pořízenou opicí nelze udělit autorská práva, protože zvířata nemají nárok na tuto formu ochrany. Howell toto stanovisko citovala ve svém rozhodnutí. „Žalobce nemůže poukázat na žádný případ, v němž by soud uznal autorská práva k dílu, jehož původcem není člověk,“ uvádí se v usnesení.
Soudní rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy soudy zvažují legálnost postupu společností zabývajících se umělou inteligencí, které trénují své systémy na dílech chráněných autorským právem. Žaloby, které podali umělci a umělkyně u kalifornského federálního soudu, se týkají porušování autorských práv a mohly by vést k tomu, že firmy budou muset zničit své rozsáhlé jazykové modely.
V březnu americký Úřad pro autorská práva potvrdil, že většina děl vytvořených umělou inteligencí není chráněna autorským právem, ale upřesnil, že materiály s podporou umělé inteligence mají v určitých případech nárok na ochranu. Aplikace díla vytvořeného s pomocí AI může získat nárok na autorská práva, pokud jej člověk „vybral nebo uspořádal dostatečně tvůrčím způsobem, aby výsledek představoval autorské dílo“, uvedl úřad.