Co můžeme čekat od vývoje umělé inteligence v blízké i vzdálenější budoucnosti? Opusťte představy ze sci-fi literatury a seznamte se s realitou.
Umělá inteligence je velmi široký obor a existuje v něm několik směrů. Výzkumným projektům v 80. a 90. letech se podařilo najít zajímavé výsledky způsobem symbolické manipulace založené na abstraktní matematické logice a vznikly z toho např. algoritmy schopné porazit člověka v šachu. Velká inspirace se také hledá v modelech snažících se napodobit fungování lidského mozku. Z toho zas vznikly hluboké neuronové sítě, které například dokážou rozpoznávat objekty.
Nepřehlédněte předchozí díly seriálu o umělé inteligenci:
Jsou tedy dostupné elementy, které si v určitých úzce vymezených oborech nezadají se schopnostmi člověka, dokonce je svou specializovanou „inteligencí“ v ledasčems předčí. Chybí ale jednotící prvek, který dokáže převést rozpoznané objekty do konceptů s jasnými vztahy a tyto vztahy postupně upravovat na základě nových informací. To je směr k obecné inteligenci.
Toto se snaží řešit nová disciplína jmenovaná „učení reprezentací“ (representation learning), v rámci které jsou data dostupná ve zdrojích obrázků, zvuků nebo videí zaznamenána v podobě, která určuje, co je nejvýznamnější informací „z lidského pohledu“ v daném médiu. Stroj se tak může učit, jak se učit. Je to metoda dobře aplikovatelná na úlohy rozpoznávání.
Video – zajímavá přednáška Demise Hassabise o výzvách v umělé inteligenci:
Hrozba technologické singularity
V žánru sci-fi literatury se objevuje pojem technologické singularity, což znamená, že umělá inteligence nebo robot je schopna rekurzivního sebezlepšování. Opakování takovéhoto cyklu by způsobilo efekt exploze inteligence, kdy by chytré stroje navrhovaly ještě chytřejší a chytřejší stroje, čímž by vytvořily inteligenci, která by přesáhla schopnosti inteligence lidské. To by vedlo k tomu, že bychom přestali chápat, jak se takové stroje budou chovat.
Vyhledávač velmi blízké budoucnosti bude hledat nejen v textech, zdroje navíc bude umět kombinovat. To jsme ale s umělou inteligencí stále teprve na začátku.
Americký futurolog a počítačový vědec Ray Kurzweil predikuje singularitu okolo roku 2045. Jestli se tak skutečně stane je nezodpověditelná otázka, ale nad efektem rozvoje umělé inteligence se mnozí zamýšlají už dnes. Osobnosti jako Stephen Hawking, Elon Musk nebo Bill Gates varují před umělou inteligencí v hromadném dopisu zveřejném na konferenci International Joint Conference v červenci 2015 v Buenos Aires v Argentině.
Podle Hawkinga by byl úspěch ve vytvoření umělé inteligence největší událostí v lidské historii, ale také by mohl být poslední. Elon Musk si myslí, že by měla existovat nějaká regulace, možná na národní nebo mezinárodní úrovni, aby lidé neudělali něco hloupého. Bill Gates se rovněž obává, že nejprve mohou inteligentní stroje udělat obrovské množství práce a být užitečné, ale po několika dekádách se může stát inteligence strojů až znepokojivě silná.
Neočekávanost exponenciálního vývoje
Podle futurologa Vernora Vingeho se nacházíme na hranici změny, která se dá porovnat s objevem lidského druhu na Zemi. Teď se nám to možná nezdá, ale vývoj umělé inteligence a k tomu potřebných technologií nabírá exponenciální tendenci. Vzhledem k tomu, že lidé přirozeně vnímají změny lineárně, exponenciální růst je může velmi zaskočit.
S rozvojem inteligence úzce souvisí rozvoj výpočeního výkonu. Známy Moorův zákon, podle kterého se každý rok a půl zdvojnásobí množství tranzistorů v čipu při zachování ceny, je rovněž růstem exponenciálním. Přitom už se blíží okamžik, kdy zavedené výrobní postupy nahradí zcela nový přístup a rozvoj může být ještě rychlejší.
Aktuálně jsou nejmodernější procesory vyráběny 14nm technologií a brzy se přiblížíme k fyzikálním limitům stávající architektury polovodičových čipů. Nejpravděpodobnější cestou dalšího vývoje jsou proto kvantové počítače.
Aktuálně jsou kvantové počítače ve vývoji a užití najdou zatím jen v roli superpočítačů pro nejnáročnější úlohy. To byly kdysi klasické počítače rovněž. A vývoj výkonu je vskutku impozantní, vždyť dnes můžete mít výkon nejvýkonnějšího superpočítače z roku 2000 v kapse.
Kvantové počítače najdou uplatnění především v rozvoji neoronových sítí, které budou moci být ještě daleko komplexnější. A to jde přímo naproti rozvoji umělé inteligence.
Myslet a konat
Umělá inteligence pro mnohé představuje podobné nebezpečí jako jsou jaderné zbraně. Je to technologie, která se může lidstvu snadno vymknout kontrole. A nemusí mít nutně podobu inteligentních robotů jako z Terminátora, může to být pouze a jenom software.
Vzhledem k tomu, na jaké úrovni zabezpečení jsou dnes operační systémy zapojené do internetu, mohla by taková superinteligence fungovat jako velmi nebezpečný počítačový virus, který sám dokáže hledat chyby v zabezpečení, učit se a šířit dál. Dnes živí lidé hledají chyby v softwaru, který si sami napsali a do kterého chtějí proniknout jiní živí lidé s lidskou inteligencí. V jádru se přitom jedná o analýzu strukturovaného kódu, což je ideální úkol pro počítače. Stačí „jen málo“ – aby kódu porozumněly. Pak lidskou sílu snadno překonají.
Autonomní auta jsou perfektní ukázkou směru vývoje umělé inteligence. Když dokážou dostatečně vidět, vyhodnocovat a podle toho konat, mohou se chovat jako samostatné „bytosti“. Mohou se i postupně učit, ale mimo silnici úplně zhloupnou a budou bezradné.
Pokud by se ale nějakou superinteligenci dokázalo vyvinout, tak zatím ještě není jasné ani to, za jakým účelem by vlastně vznikla. A když už bychom ji měli, jakou úlohu by měla řešit? Možná bychom jí zadali, aby nám pomohla vyřešit ekonomický rozvoj s ohledem na ekologii pomocí složitých simulací, nebo zabezpečit celosvětový mír pomocí nějaké obrovské teorie her a tak podobně. Mnoho takových úloh ale není ani tak otázkou inteligence, jako činů, které následně vedou ke kýženému výsledku.
Jestliže by taková superinteligence tedy mohla nejen přemýšlet, ale i fyzicky konat, musela by jim být úloha velmi obezřetně navržena. Když by se jednalo o inteligenci například nějaké výrobní linky, případné škody mohou být velké, ale pro lidstvo nijak zásadní. Jakmile by ale inteligentní superpočítače řešily obecné problémy lidstva, může to dopadnout jako to bylo popsáno v legendárním Stopařově průvodci po galaxii. Inteligence měla zajistit, aby byli lidé co nejšťastnější, načež je všechny vyhubila. Lidé jsou totiž nejšťastnější, když si nestěžují a nestěžují si, když jsou mrtví.
Mnoho jiných hrozeb je popularizováno v kdejakých sci-fi knížkách, otázkou je, nakolik jsou vlastně reálné. Při vší fantazii a technologickém pokroku jsme stále teprve na začátku.
Nutná kompletní změna přístupu
Technologickým rozvojem vytváříme svět, ve kterém jsme stále více závislí na strojích a jejich programech. A když se nám něco pokazí, tak nejsme schopni to opravit, protože to jsou pro nás jen „magické krabičky“. To se bude dál prohlubovat a jen málo lidí bude rozumět samotné technologii – v případě nastání technologické singularity už pak nikdo. To je však riziko až dlouhodobého horizontu.
V krátkodobém výhledu bude důsledkem vzestupu inteligentních strojů to, že velké množství lidí přijde o práci:
Je to dokonce tak hrozivé, že odhadem polovinu práce v US je možné automatizovat a stane se tak pravděpodobně v příštích dvou dekádách.
Tyto kroky budou nahrávat do karet velkým korporacím, které dokážou tyto stroje ve velkém vyrábět a prodávat, a kvůli tomu se bude prohlubovat rozdíl mezi bohatými a chudobnými. Stroje práci provedou efektivněji, což je ostatně účelem vědy a techniky. Na druhé straně tady ale zbude mnoho lidí bez práce a tudíž bez peněz. S rozvojem umělé inteligence tedy přímo souvisí rozvoj celé společnosti, nabízí se otázka přehodnocení současných modelů ekonomiky a způsobu života vůbec. Uvidíme, jak si s tím lidstvo poradí.
Přečtěte si také: