Ulož.to je něco jako český státní symbol, jen známější (netvrďte mi, že víte, jak vypadá naše státní pečeť). Aspoň od známého o něm slyšeli nejspíš všichni internetoví Češi a Češky. Tenhle fenomén se po mnoha tahanicích nachýlil konci. Už žádné stahování cizích souborů, uvádí tisková zpráva.
Bude to konec jedné éry. Tvrdím to bez velké nostalgie a osobních sympatií či antipatií. Dívám se na věc pragmaticky. Cloudová služba vznikla v roce 2007 a od té doby fungovala bez větších změn. Ulož.to v dosavadní podobě žilo na vyměřený čas. Spousta zahraničních úložišť podobného ražení ostatně dávno zanikla.
Ty existující nenabízí plnotextové vyhledávání. Za předpotopní tuzemskou službu už v roce 2013 ve svém komentáři pro Lupu označil Martin Husovec. Uplynulo celé desetiletí, přesto se donedávna nic zásadně nezměnilo. Důležitost Ulož.to pro národ připomíná stránka na Wikipedii, která dodnes platí za nekritickou reklamu a problémy se zákony skandálně vynechává.
Wikipedie pro Ulož.to slouží jako reklamní leták
Neměla by encyklopedie v rámci možností nabídnout neutrální, na fakta zaměřený a komplexní pohled na věc? Zjevně ne, když jde o národní klenot. Pardon, symbol. Pak je dovoleno všechno včetně pokrytectví. Česká Wikipedie nevěnuje problematice autorských práv a soudním sporům ani odstavec. Výrazy „pirátství“ nebo „legální“ na stránce nejdete. Nevymýšlím si.
Co je to kamion?
Soudním tahanicím Ulož.to kvůli gigantickému problému s nelegálním obsahem neuteklo a ne vždycky z nich vyšlo vítězně, byť se tak třeba tvářilo. Až donedávna přinejmenším nebylo poraženo ve smyslu, že by se výrazně transformovalo. Což je samo o sobě úctyhodné. Tím chci vyjádřit, že provozovatelé jsou zjevně šikovní lidé. Nijak tím nehájím jejich pochybné argumenty.
Pravda je taková, že Ulož.to na nelegálním obsahu vyrostlo a až do konce listopadu 2023 díky němu prosperovalo. Ano, mohli jste do něj legálně a legitimně nahrávat osobní data, které jste pak s někým sdíleli. Nebo jste je ponechali pro ryze soukromou potřebu. Jenže na sdílení fotografií z dovolené a posílání smluv lépe posloužily jiné služby. Dropbox a OneDrive fungují rovněž od roku 2007, předcházely jim jednorázové zasílací služby jako YouSendIt, které se zrodilo v roce 2004.
Dropbox vznikl také v roce 2007. Na sdílení osobních věcí byl vždycky lepší
Ukázalo se, že části uživatelské základny chybí pochopení širších souvislostí. (Podobně jako na Rajčeti, o tom dále.) Primárním cílem Ulož.to bylo veřejné sdílení, podporovalo ho více způsoby. Soubory se ve výchozím stavu do cloudu standardně ukládaly jako veřejné, nikoli jako soukromé. Tohle nastavení vydrželo dlouhé roky. Služba i lákala „nahrávače“ monetizačním programem.
Pokud publikum vaše soubory zaujaly, mohli jste od Ulož.to získat kredit. Vydělat si kredit, jak před pár lety napsal Anonim. Jenže nejde jen o úsměvnou historku z diskuzního fóra. Tahle slova ukazují, jaká představa se zformovala ve hlavách aspoň některých „nahrávačů“. Je to byznys. Nahrávám soubory, abych sám mohl rychle a ve velkém stahovat. Takhle to nastavilo Ulož.to.
Ulož.to čeká zkouška ohněm
Zajímá snad širší veřejnost soukromá kolekce něčích fotografií z dovolené? Sotva. Kdyby se na Ulož.to objevoval jen takový obsah, nejspíš by brzy zkrachovalo. Nebo by nebylo tak známé a výdělečné. Pouze provozovatel Ulož.to ví, kolik souborů je ve službě nahráno. Akční leták se 75GB porcí kreditu za 149 Kč láká na vyhledávání ve 39 milionech souborů. To bylo před deseti roky!
Od té doby služba jistě část nelegálního obsahu smazala – minimálně nahlášené soubory chráněné copyrightem. Jenže jednu pirátskou kopii filmu vymažete a tři další se objeví. Ale abych byl férový, to jen spekuluji, protože poměr mezi nahraným a smazaným obsahem neznáme. I vyhledávání v souborech na domovské stránce Ulož.to potvrzuje, že o provoz vlastního Dropboxu autorům primárně nešlo.
Neztrácejte své vzpomínky, ale hledejte pirátský obsah, chtělo by se dodat
Už za pár dní si to ale vyzkouší, protože se jím Ulož.to fakticky stane. Dost možná narazí. Konkurence je zavedená, důvěryhodná a spolehlivá. Navíc velcí poskytovatelé cloudových úložišť propojují dohromady více služeb. Relevance Ulož.to bez vyhledávače ve veřejně nahraných souborech rapidně poklesne.
Mělo čas vybudovat si silnou značku, ale pojí se s ní jiná očekávání. Ulož.to se za roky provozu a bezzubosti legislativy stalo jakousi veřejnou skládkou, kde najdete skoro všechno. Nejde jen o filmy, seriály, hudbu, knihy nebo malware. Vícekrát v historii Ulož.to díky analýzám vyšlo najevo, že tam najdeme výplatní pásky, rodná čísla, smlouvy nebo firemní hesla.
Platili byste za cizí fotky z rodinných oslav?
Jenže smlouvy a výplatní pásky byly spíše četné omyly a obsah nahraný do cloudu v dobré víře, že zůstane dostupný jen vymezenému okruhu lidí. Lidé sáhli po službě, kterou znali a která před ně nekladla bariéry jako platební brány nebo angličtinu.
Ze společenského hlediska jsme sledovali zajímavý úkaz. Ulož.to se stalo svého druhu symbolem naší neznalosti a naivity, ale také pokrytectví a svérázného výkladu zákona. Naivita a neznalost spočívají v nahrávání citlivých dat do vyhlášené pirátské služby, aniž by dotyční uměli soubory nastavit jako soukromé.
Nabídka z roku 2013 láká na skoro 40 milionů souborů
Svérázný výklad zákona spočívá v tom, že z intelektuální práce se stala bezplatná komodita, se kterou můžeme dělat, co chceme. Protože si přece můžeme dělat kopie pro osobní potřebu. Jenže Ulož.to nebylo legálním prodejcem filmů a na pirátství cynicky bohatlo. Je těžké to provozovateli dokázat, ale určitým vodítkem mohou být všemožné soudní procesy.
Proti Ulož.to vystoupili filmové, hudební, knižní nebo herní průmysly. Provozovatel Ulož.to hrál typickou česku hru na místního pitomce. Ohýbáme pravidla, tváříme se, že výtky nechápeme. A máme radost z toho, že jsme obešli systém, aniž bychom se zamysleli nad širšími důsledky a raději pomohli ke konstruktivním změnám tak, aby vzniklo udržitelné prostředí pro všechny.
Ulož.to jako shromaždiště cenného materiálu
Ulož.to tvrdilo, že za obsah neodpovídá. To „nahrávači“. Když ale chtělo, tak se např. v roce 2015 zbavilo pornografického obsahu. Není to tak, že by Ulož.to nad sebou nemělo kontrolu, jen mu roky chyběla motivace k zásadní změně chování.
Přes veškerou kritiku pozitivum na případu Ulož.to najdeme. Prodej kreditů a datových balíčků v některých lidech vyvolal dojem, že když zaplatí, tak vlastně nedělají nic nezákonného nebo morálně závadného. (Vracíme se k naivitě a neznalosti.) Získávání obsahu z pirátského úložiště se stalo určitým celospolečenským standardem, což považuji za fascinující samo o sobě. Ukázalo se, že někteří lidé jsou ochotní platit za obsah.
Fascinující a cenný je ale také vedlejší efekt pokrytecké filozofie „my nemůžeme za to, co k nám lidé nahrají, ale rádi se na tom přiživíme“. Když se Ulož.to zrodilo, legální streamování filmů nebo muziky bylo opravdu věcí budoucnosti. V současnosti máme víc streamovacích služeb, než kolik si může běžná domácnost dovolit, a přesto platí, že nenabízí všechno.
Ulož.to začátkem roku vyměnilo svůj vyhledávač za externí, aby se vyhnulo zodpovědnosti
Nabídnout všechno je tak trochu nesplnitelný úkol, zvlášť ve spletitém světě majetkových práv. Ulož.to v tomto ohledu plnilo důležitou roli – stalo se veřejně dostupným katalogem obsahu, který jinde nenajdete. Ve chvíli, kdy nemám možnost si starší film legálně půjčit či koupit, mi nevzniká zákonný nárok na to, abych si ho opatřil nelegálně.
Jenže když jsou film, seriál, kniha, hudební album nebo počítačová hra v legálních zdrojích nedostupné, ztrácí se část kulturního dědictví. Ulož.to sice roli archivu s cenným obsah nejspíš sehrálo nezáměrně a nikdy nepředstavovalo systémové řešení, ale minimálně poukázalo na problematiku mizení částí kultury v progresivní digitální době a aktivně ji potlačovalo. Za to mu vlastně patří dík.
O tom, jak tuzemská služba kličkuje před zákony, jsme si povídali také v Podcastu Živě: