Kapitoly článku:
Skoro jako Apple
S původním grafickým tématem Ubuntu jsem měl vždy docela velký problém. Jeho podstatnou část ale pokaždé vyřešil přechod na tmavé téma Dust a jeho drobná kosmetická úprava, protože je oproti standardu invertní (světlý font, tmavé pozadí). V Koale ale Dust funguje na jedničku a problémů vznikne mnohem méně – třeba roleta adresního řádku ve Firefoxu (na tmavém pozadí modrá WWW adresa), ale i to jde snadno opravit.
Společně s opraveným tématem Dust mě ale snad ještě více potěšily nové ikony. Jsou pěkné, ačkoliv jsou stále „dohněda“. Canonical se nechce vzdát svých kontroverzních firemních barev a je to škoda. Proč se mi tedy líbí, když je kritizuji? Líbí se mi totiž především stavové ikony v horní systémové liště Gnome. Jsou optimalizované pro světlé i tmavé téma a především se konečně snaží o nějaký jednoduchý společný styl. Indikace sítě, hlasitost, baterie, Bluetooth nebo služba Ubuntu One tak nyní používají pěkné šedé ikonky – bez kýčovitých barviček.
Základní světlé téma Human a tmavý Dust. Ve výchozím stavu je samozřejmě horní systémová lišta roztažená a nenajdete tu ani lokální vyhledávač a dock Gnome Do (zcela dole).
Světlé a tmavé téma a nové barevně sjednocené ikony v liště
Zcela dole pak pro srovnání podoba ikon v Ubuntu 9.04 s tmavým tématem Dust Cold
Kdyby dali programátoři a designéři v Gnome hlavy dohromady a v liště by se třeba pomocí Compizu odbarvovaly naprosto všechny ikony (tedy i ikony cizích aplikací v oznamovací oblasti), poslal bych vývojářům finanční dar i já. Dnes mi nezbývá než doufat, že se bude ve sjednocování grafiky a ikon pokračovat a dočkám se milého překvapení snad už za rok touto dobou v první distribuci Ubuntu, která už bude používat Gnome 3.
App Store
Za nadpis tohoto odstavce se na mě budou pravděpodobně zlobit jak zkušení fanoušci Ubuntu, tak i jablíčkáři, nešlo ale odolat. Jednou z dalších novinek 9.10 je totiž vylepšený správce instalací – česky Centrum softwaru. Tedy nic nového zatím vlastně neumí, ale je přehlednější, ke každé nové aplikaci vypíše stručný popis a pokud vše zrovna funguje tak jak má, dokonce zobrazí i miniaturu programu. V podstatě se jedná o drobnost, která má ovšem mnoho příslibů do budoucnosti.
Centrum softwaru pro Ubuntu
Současná instalace DEB balíčků a vůbec instalace čehokoliv z repozitářů je totiž roztříštěna do několika aplikací. Je tu samozřejmě terminál a program apt-get, je tu ale i debianovský Synaptics. Pak je tu vylepšené Centrum softwaru a aby toho nebylo málo, tak ještě prográmek na zjišťování aktualizací. Nový správce by měl všechny tyto programy postupně sjednotit a zůstal by jeden společný, logický, přirozený, rozumný grafický program „na všechno“ a samozřejmě starý dobrý terminál. Pokud se zadaří, snad se nějakého zjednodušení dočkáme už v jarní verzi 10.04 Lucid Lynx.
A teď už konečně k tomu nadpisu. Až bude nový správce odladěný a seskupený a bude univerzální a kompletní cestou k instalaci a aktualizaci programů, mohl by dokonce sloužit i pro nákup komerčních aplikací. Vyhledáte si nějaký ten program z partnerského repozitáře a namísto tlačítka „Stáhnout“ narazíte třeba na „Koupit přes PayPal“. O něčem podobném se Canonical zmiňuje i ve svých dokumentech a poté, co spustil komerční webové úložiště Ubuntu One, není se čemu divit.
Slabá náhrada za Dropbox
Ubuntu One. Co je to? Je to další skvělá novinka Karmické Koaly. Jedná se o webový a synchronizační disk a klient. K dispozici byl v testovací verzi již dříve jako doplněk pro starší Ubuntu, v 9.10 je ale už standardně předinstalovaný. Funguje prakticky totožně jako populární Dropbox. Pokud cokoliv nahrajete do speciální složky ve svém profilu, uloží se to na webový server Ubuntu, takže k archivovaným souborům a složkám budete moci přistupovat z jakéhokoliv místa s internetovým připojením. Pokud ke všemu na jeden účet napojíte více počítačů, třeba ten v práci a doma, soubory a jejich změny se budou vzájemně synchronizovat.
Ubuntu One integrace ve správci Nautilus a jeho webové rozhraní
Dost ale bylo marketingových prohlášení, jak je na tom One ve skutečnosti? Zdarma získáte úložiště s kapacitou 2 GB, a pokud budete potřebovat více, připravte si každý měsíc deset dolarů, za které získáte 50 GB. Na straně Ubuntu vše funguje bez problému, Nautilus u každého souboru zobrazí i odpovídající stavovou ikonku. Webové rozhraní je ale strašné. Vlastně ne, je hrůzostrašné. Je tedy nepřehledné, primitivní a především poměrně pomalé. Možnosti sdílení jsou chabé a především žádné soubory nemůžete sdílet veřejně. Pokud někomu pošlete odkaz na uložený soubor, bez registrace a účtu se neobejde – třikrát fuj!
A pro srovnání také konkurenční Dropbox
Vzhledem k tomu, že One úložiště principiálně funguje naprosto totožně jako Dropbox a obě služby bezplatně nabízí 2 GB prostoru, zvolte spíše ověřený Dropbox, který za sebou má skoro dva roky vývoje, jeho webové rozhraní toho umí mnohem více včetně veřejného sdílení a i jeho klient pro Ubuntu toho o sobě řekne více. A drobnost na závěr, Dropbox rozjedete na Linuxu, Windows i Mac OS X, zatímco One je přirozeně k dispozici jen pro Ubuntu.
Když ti vše jede, není co řešit
A nakonec asi to nejdůležitější: jak je na tom Karmic Koala s podporou a nastavením hardwaru? Opět budu mluvit z vlastních zkušeností a nebudou tak skvělé jako ve šťastnější recenzi Jirky Eischmanna na LinuxEXPRES. Samotný notebook sice ve finální verzi veskrze fungoval a to včetně uspávání na disk i do RAM, ale nový dialog pro nastavení zvuku nevyřešil můj problém s výstupem na sluchátka. Při přepnutí zvukového výstupu z reproduktorů notebooku na sluchátkový výstup totiž vše utichlo.
Pokud se nyní reinkarnuji do osoby naprostého zelenáče, který právě šťastně doinstaloval nové Ubuntu, budu asi docela rozladěný. A právě z těchto střípkovitých negativních zkušeností se rodí onen zažitý obraz, že je Linux (a jeho distribuce) naprosto neschopný. Pokud výrobci distribucí usilují i o masového uživatele, měli by konečně přestat uvádět betaverze a přijít se skutečně finálním sestavením, které jednoduše bude fungovat.
Správa zvuku v novém Gnome
Výstup na sluchátka jsem sice bez problému opravil fixní změnou zvukového modelu ovladače v konfiguračních skriptech modprobe.d, člověk neznalý by si v takovém případě ale sám neporadil a s Googlem by strávil přinejmenším dlouhý víkend. Spíš si ale myslím, že by Ubuntu brzy zahodil a vrátil se zpět na Windows, kde na podobný problém prostě nenarazíte.
Verze oblíbených programů
Linux 2.6.31, X.org 7.5, Gbome 2.28, OpenOffice.org 3.1, Firefox 3.5, Gimp 2.6
Po těch všech lapáliích se tedy nabízí otázka, jestli jsem měl přecházet nebo ne. Přešel jsem a zvítězil jsem, protože mě řešení linuxových problémů baví a mám na to především čas. Pokud by mě však neživila technická novinařina a po osmihodinové směně bych unaven přišel domů, to poslední, po čem bych toužil, by bylo hledání řešení na šotky v linuxovém systému. Možná jsem ale přeci jen ojedinělý, ohlasy na webu jsou totiž veskrze pozitivní a na své chyby jsem v komentářích narazil jen ojediněle. A pěkným příkladem je i šéfredaktor Computeru Pavel Nygrýn, který nedá na Ubuntu dopustit, s Karmic Koalou je prý velmi spokojený a je to vlastně on, kdo mě „přinutil“ dát vale Fedoře a stát se objeti současného linuxového „hypu“ jménem Ubuntu.
Štěstí přeje připraveným a prý i odvážným, pokud tedy ještě Koalu na svém počítači nemáte, hurá do toho. A pokud naopak patříte mezi ty, kteří se obejdou bez nadbytečného adrenalinu, váš systém vám funguje a nic vám nechybí, což samozřejmě platí i o funkčním a vyladěném starším Ubuntu, není důvod k ukvapenému přechodu.