Ubutnu 11.04 přináší prostředí Unity, která docela zásadně mění práci s tradiční linuxovou distribucí. Novinek je ale více, třeba vyzkoušení aplikace ještě před její instalací. Uvnitř anketa.
Měsíc po uvedení nové verze Ubuntu už dostatečně vychladly bouřlivé emoce a přichází řada na tradiční resumé, co je nového, co je upravené, co chybí a co zlobí. Tentokrát je to skutečně poměrně jednoduché, novinek si totiž ihned po startu všimne naprosto každý. Jedinou překážkou by snad byl pouze starý grafický čip nebo nekvalitní ovladače. Ubuntu 11.04 se totiž ve výchozím stavu neobjede bez grafické akcelerace.
Oním výchozím stavem je nový desktop Unity, na který jste se mohli podívat na našem videu publikovaném krátce před vydáním finální verze. Unity kreslí tlustou čáru za předchozími návyky a jde naprosto vlastní cestou. Tak trošku připomíná nový desktop grafického prostředí Gnome 3, zároveň je to ale jeden z prvních skutečně velkých grafických rozdílů oproti ostatním linuxovým distribucím.
Ubuntu 11.04 má označení Natty Narwhal – šikovný narval. Narval jednorohý je slavný kytovec s tolik typickým protaženým řezákem horní čelisti.
Ubuntu 11.04 s klasickým desktopem Gnome 2.x a s dokem Docky a s nadstavbou Unity
Všimněte si odlišných oznamovacích oblastí vpravo nahoře, v textu se k tomu ještě vrátím
Unity ve skutečnosti není nový grafický desktop a není to ani alternativa k prostředím KDE a Gnome, jelikož v nitru stále běží Gnome 2.32. Ve skutečnosti se jedná o doplněk pro kompozitor Compiz, tedy systém pro akcelerované skládání grafických prvků dohromady a jejich kresbu na monitoru. Paralelou ze světa Windows může být třeba akcelerované prostředí Aero. Princip je v základech podobný.
Ukázka Ubuntu Unity ještě z dob testovací verze
Jelikož je Unity pouze nadstavba, snadno ji lze vypnout – v přihlašovacím dialogu (pokud nepoužíváte automatické přihlašování) prostě nevyberete základní verzi Ubuntu. To se bude hodit zejména těm, kteří podobu Unity nepřekousnou. Je totiž skutečně jiná a v podstatě připomíná verzi Ubuntu Netbook Remix optimalizovanou pro menší displeje netbooků. S příchodem 11.04 se klasická i netbooková verze spojují v jednu.
Unity
Unity se skládá z vertikálního doku (launcheru), přepracovaného hlavního menu (dash) a hlavního horního panelu. Ten sice na první pohled vypadá jako jediná neměnná konstanta, ve skutečnosti ale s klasickým panelem ze světa Gnome nemá skoro nic společného. Nevynesete na něj vlastní zástupce programu a zapomeňte také na širokou nabídku widgetů. Pouze tak vypadá. V pravé části se skládá z oznamovací oblasti, ten zbytek pak patří globálnímu menu. Unity totiž stejně jako Mac OS používá horní pruh pro ovládací nabídky programů. Ty už tedy nehledejte v oknech aplikací, ale vždy zde nahoře.
Práce s globálním menu v horním panelu: za normálních okolností v něm svítí pouze název aktivního okna, pokud na něj ale najedete ukazatelem myši, zobrazí se enu programu, které v jeho okně už nenajdete. Jaký to má účel? Okno získá několik vertikálních pixelů k dobru a zvláště v celoobrazovkovém režimu
Existují ovšem i výjimky, třeba Chrome nebo LibreOffice, které si ovládací menu ponechají. Ve výchozím stavu, když nebude aktivní žádný program, nad panel najeďte myšákem a zjistíte, že se tu skrývá systémová nabídka třeba s původním menu Místa. S Unity rovnou zapomeňte na to, že si plochu vytapetujete zástupci. Můžete změnit tapetu a můžete zde vytvořit i hromadu složek, nicméně ikony patří do vertikálního launcheru a hlavní nabídky dash.
Launcher
Vertikální dok je v podstatě nekonečný. Ve výchozím stavu bude zaplněný ikonami a ty nové přibydou na konci, jakmile spustíte nějaký jiný program. Launcher totiž funguje i jako seznam otevřených aplikací a oken místního průzkumníku. A tady už nastává první problém. Pokud budete mít dok skutečně zaplněný, ikony dalších spuštěných aplikací se budou zobrazovat na jeho konci. Unity sice používá pěkný 3D efekt, kdy se ty poslední ikony sklopí jako listy v knize, nicméně i tak budete při více spuštěných programech přelétávat zrakem sem a tam a hledat ten správný program.
Pokud ikony v launcheru přetečou, sklopí se jako listy v knize
Teď si možná řeknete, v čem vlastně vidím problém, Launcher totiž pracuje naprosto identicky jako hlavní panel z Windows 7, jeden rozdíl tu ale přeci jen je. Panel ve Windows je po čisté instalaci téměř prázdný, takže skutečně jen tak nepřeteče. Možná vás ale zaplněný dok na druhou stranu naučí používat přepínače pod klávesovou zkratkou Win–W nebo třeba Alt–Tab.
Ikony zástupců můžete v launcheru přeskupovat, zapomeňte ale na to, že je umístíte na plochu. Zároveň se zde objeví ikony připojených médií včetně USB disků. Nakonec nesmím zapomenout ani na kontextové menu. Pokud to aplikace podporují, můžete skrze nabídku schovanou pod pravým klikem myši třeba otevřít nové okno prohlížeče (Firefox), případně odpojit médium (připojený USB disk).
Ikony s dopočítanou barvou pozadí ve všech
případech a pouze u těch programů, které jsou spuštěné
Osobně mi nevyhovovalo, že ve výchozím stavu všem ikonám svítí pozadí s převládající barvou. V nastavení to jde ale naštěstí vypnout. K čemu je to dobré? Pak totiž bude svítit pozadí jen těm ikonám, jejichž program běží. O tom jste sice informovaní i dodatečnou bílou šipkou při kraji, to ale nemusí být pro každého zrovna nejpřehlednější. Rozdíl je myslím patrný z obrázku.
Dash
Dash je skutečná exotika, která se mi principiálně líbí. V podstatě je to uživatelský návyk přenesený z webu na desktop. Pokud se webový vyhledávač skládá z jednoho jediného vyhledávacího pole (Google, Seznam, Bing…) a posledních více než patnáct let to funguje, mohlo by to z hlediska ergonomie fungovat i na běžném počítači. V Ubuntu 11.04 se spuštěnou nadstavbou Unity tedy rovnou zapomeňte na klasickou gnomáckou „nabídku Start“ (Windowsem neodkojení lidé mi prominou). Po klepnutí na ikonu Ubuntu v levém horním rohu se namísto toho otevře velký a částečně průhledný dialog s šachovnicí velkých ikon a s velkým vyhledávacím polem. O vše se stará fulltextový engine, který bude výsledky vypisovat průběžně už ve chvíli, kdy začnete psát. Je to skvělé, úžasné a brilantní… Pokud alespoň rámcově tušíte, co vlastně hledáte.
Práce s dialogem dash, což je náhrada za hlavní kontextové menu z prostředí Gnome
Ubuntu ale není Windows. Není to systém několika základních uživatelských programů, ale komplex desítek a možná i stovek aplikací. Jak je ale fulltextem hledat? Některé názvy jsou poměrně exotické, občas i složité a tato fulltextová neorganizovanost může leckomu hodit pěkně velký klacek pod nohy.Ano, je tu několik základních kategorií jako mediální aplikace a internetové aplikace, kdyby se ale vývojářům podařilo do dashe zakomponovat i původní rozřazení do plnohodnotných kategorií, bylo by to přinejmenším pro mě velmi užitečné.
Jak nastavit Unity
V odstavci o launcheru jsem napsal, že ho lze nastavit. Ale kde? Pokud znáte Compiz, dobře víte, že se nastavuje z „centrálního ovládacího pultíku“ ccsm – Nastavení pokročilých efektů plochy. Ten není ve výchozím stavu nainstalovaný, najdete ho ale v Centru softwaru a já ke všemu pouze upgradoval z Ubuntu 10.11, takže ho už mám.Ve správci vyhledejte Ubuntu Unity Plugin a nakonec zjistíte, že… Že to s tím nastavením není žádná sláva. Můžete změnit několik klávesových zkratek a transformačních efektů, v záložce Experimental se pak nabízí ještě užitečná změna ikon v launcheru (ve výchozím stavu jsou zbytečně velké) a je tu i volba Backlight Mode, která po přepnutí na Backlight Toggles vypne svítící pozadí všem zástupcům až na ty, jejichž programy jsou právě spuštěné.
Celé Ubuntu můžete nastavit pomocí společného Ovládacího centra,
Unity pak přes klasický nástroj pro konfiguraci Compizu, program ccsm
Chování oznamovací oblasti nezměníte a nepřidáte sem ani nové ikony. S oznamovací oblastí Unity zatím ke všemu umí pracovat relativně malé množství programů, takže ty, které se běžně ovládají právě odtud, s Unity ovládat prostě nebudete. A to bolí. Je to případ i populárního Dropboxu. Sice ho můžete nastavit voláním příkazu dropbox přímo z terminálu, ale kontextové menu ikony v oznamovací oblasti je v roce 2011 pro mnohé přeci jen trošku přívětivější. Programátoři Dropboxu nicméně už naštěstí zapracovali a nová verze si s Unity rozumí – i po designové stránce, ikona Dropboxu je totiž šedá a krásně zapadá do barevné koncepce Ubuntu. Návod k instalaci nové verze (a odkaz ke stažení) najdete na tomto fóru. Je ale docela možné, že ke dni publikace tohoto článku, už bude nový Dropbox pro Unity dostupný i standardní cestou.
Unity, nebo Gnome 3 Shell?
Zatímco Unity využívá ještě Gnome řady 2.x, podobný desktop přináší i nový Gnome 3, Na webu najdete hromadu návodů (včetně českých), jak rozchodit oba desktopy na jednom systému – nebo jak se o to alespoň pokusit, vyvarujte se ale chyb, oba totiž přirozeně používají různé verze Gnomu, což může napáchat neplechu. Tento rozpor vyřeší až přechod Ubuntu na Gnome 3.
Já zatím experimentovat nebudu a pokusím se zvyknout na Unity. Naposledy jsem ho zkoušel ještě před uvedením finální verze a pouze ve virtualizovaném prostředí. Je to přesně ta zkouška, kterou jsem i natočil. Tehdy bylo Unity pochopitelně pomalé a nemotorné. Při skutečném nasazení mi kupodivu zase až tak nevadí – nebo možná se mi i líbí a dokázal bych si na něj zvyknout. Je jiné, člověk bude muset v mnoha ohledech výrazně změnit návyky a na globální menu si na velkém monitoru asi nezvyknu nikdy, ale ten zbytek mě nutí možná méně přemýšlet. To Unity skutečně predestinuje především na notebooky a ty počítače, které prostě jen používáte a příliš si s nimi nehrajete.A když už, tak striktně přes terminál.
Oznamovací oblast v klasickém Ubuntu s červenou ikonou programu pro screencasting
Pokud zapnu Unity, ikona se v něm nezobrazí
Jedinou zákeřnou a nepřekousnutelnou překážkou je pro mě nová oznamovací oblast. Několik kritických programů jsem skutečně ovládal právě odtud a silně pochybuji, že je jejich autor upraví i pro bezproblémovou funkčnost v Unity. Ne všechny OSS programy se totiž mohou pochlubit zrovna živým vývojem.Tady si asi budu muset počkat na alternativy.
Ještě něco nového? Ano, vyzkoušení programu bez instalace
Během povídání o Unity jsem úplně zapomněl na to, že tu jsou i některé další novinky. Namísto OpenOffice tu je LibreOffice s hezčími ikonami. Namísto hudebního přehrávače Rhytmbox tu hledejte Banshee. Namísto Firefoxu 3.x tu hledejte Firefox 4. Pro někoho to bude podstatná informace, při porovnání s dopadem Unity je to ale banalita. Pokud se vám nelíbí Banshee, nainstalujte Rhytmbox a tak dále. Však to znáte.
Program si můžete omezeně vyzkoušet bez instalace, využije se k tomu testovací server a vzdálená plcoha. Všimněte si, že n druhém obrázku běží v okně další Ubuntu s odlišnou tapetou a v něm kýžený program
Skutečnou libůstkou je vyzkoušení téměř libovolného programu bez instalace. Pokud si do Ubuntu doinstalujete balíček pro vzdálenou plochu qtnx, na kartě programu v Centru softwaru se zobrazí tlačítko Vyzkoušet před instalací. Pokud na něj klepnete, připojíte se v samostatném okně ke vzdálené ploše testovacího Ubuntu a tam se pro vás spustí vybraný program. Zvláště u her může plocha havarovat, jinak to ale celkem funguje. Pochopitelně v programu nebudete moci pracovat s lokálním daty, protože jen spouštíte program kdesi na vzdáleném serveru, ještě ve vzdálenějším městě...
Co ještě bolí?
Musím zaklepat, u mě upgrade na notebooku Acer Aspire TimelineX proběhl z verze 10.11 bez jediného problému. Bylo to snad poprvé, na starším notebooku se mi totiž při každém upgradu rozbilo nastavení zvukových modulů a já se musel po instalaci rýpat v konfiguraci. Jsem tedy šťastný. Při četbě webových fór ale nerazíte na úplně jinou zkušenost. Pavlovi Nygrýnovi přestalo fungovat ovládání větráčků a nespustil se mu automaticky Compiz a tedy ani Unity, zároveň ho ale Ubuntu ani nepřepnulo do základního starého režimu. Je to pochopitelně řešitelná banalita, ale…
Jak rychle nastartuje?
Na testovacím notebooku Acer Aspire TimelineX 3820TG (Core i5-430M, HDD) nabootuje Ubuntu s automatickým přihlášením až do grafického prostředí za cca 35 sekund. Při obnovení z režimu spánku (RAM) trvá start cca 4 sekundy.
Ve fórech se také objevuje kritika co do podpory hardwaru a pak obecný nesouhlas s Unity jako takovým, které je prostě úplně jiné, není to jen evoluce, na kterou jsme byli u Ubuntu doposud zvyklí, ale revoluce jako řemen. Unity je skutečně svou kvalitou ještě ve stavu betaverze a nelze než doufat, že na něm vývojáři a především specialisté na ergonomii ještě zapracují. Unity zároveň bortí staré linuxové dogma absolutně upravitelného prostředí. Upravit lze totiž jen velmi omezeně. Mně osobně to zase až tak nevadí a vnímám to jako (sic) revoluční krok ke spotřebitelskému grafickému uživatelskému prostředí pro každého, ale rozumím i oprávněné kritice.
Kdo ví, kde bude Ubuntu za pár let. Možná se Unity skutečně prosadí a bude inspirací, nebo naopak převáží touha po jednotě, projekt zahyne a Canonical dá přednost čistému prostředí Gnome 3. I toto rozdělení je totiž častým cílem kritiky, kdy se mnozí obávají, že dualita dvou prostředí založených na Gnome způsobí rozmělnění a zpomalení vývoje.Pokud lidé přijmou Unity, možná odmítnou Gnome Shell. Pokud přijmou Gnome Shell, možná odmítnou Unity. Trošku mi to připomíná čistý Android (Gnome Shell) a hromadu vlastních desktopů od dílčích výrobců v čele s HTC Sense (Unity).
Více informací o Ubuntu a Unity najdete na...
