Zatímco na starém kontinentu se o Uberu diskutuje především v kontextu sporu mezi tradičními taxislužbami a americkou společností, za velkou louží se začínají množit soudní pře o to, jestli je řidič Uberu zaměstnanec, anebo OSVČ – freelancer.
Aktuálně se federální okresní soud ve Philadelphii postavil na stranu Uberu a prohlásil, že řidiči Uberu jsou samostatně výdělečné jednotky a Uber jim pouze skrze svoji aplikaci dojednává kontrakty a je tedy jen zprostředkovatel.
Mohlo by se zdát, že se jedná pouze o drobnost, ale má velké konsekvence, kdyby totiž soud rozhodl jinak, Uberu se mohou řidiči výrazně prodražit. A to až natolik, že by nemohl cenou konkurovat ostatním.
Dokud totiž de jure zůstane pouze zprostředkovatelem, může tlačit cenu jízdy na minimum, přičemž veškeré další náklady zůstávají výhradně na řidiči – své služby přeci poskytují na základě své vlastní svobodné vůle a nikdo je k ničemu nenutí. V opačném případě by Uber musel řidičům platit vyšší pojištění a další výdaje dle pracovní legislativy.
Z podobného důvodu musel ostatně Uber čelit v některých městech zákazům (třeba v Londýně) a to právě proto, že místní svazy provozovatelů taxislužeb argumentovaly tím, že řidiči Uberu jsou kvůli přesčasům unavení, nemají adekvátní pojištění, lékařskou péči a další výdobytky zákoníků práce ve vyspělých zemích, což dle nich vede k vyššími riziku havárie při přepravě zákazníků.