Tak na sebe koukám do zrcadla, prohlížím si doklady a probírám se pamětí.
A nějak si nevzpominám na dobu, kdy se na net dostavili, samozřejmě s patřičným zpožděním ti, kteří jsou dnes označováni jako boomeři.
Pokud si tu dobu vybavuji, byla to parta dnešních důchodců, kterým je kolem osmdesáti, kteří dokázali sálové počítače používat už v sedmdesátých letech pro jednoduchou komunikaci prostřednictvím elektrické sítě. V podstatě na principu HDO. To zase umožňovali chlapi z elektráren a rozvoden. Pak byla éra BBS. A ano, všichni si tykali. Asi jako horolezci, vodáci a podobně. Minim tím horolezce a vodáky a podobně, nikoli náhodné účastníky. Člověk na vodě, na horách, nebo ve skalách po letech zkušeností pozná, komu tykat, komu vykat. Tenkrát si tykali. A proč ne. Nakonec se vlastně všichni osobně znali. V osmdesátých a začátkem devadesátých se připojila další generace. Některým z nás je pětapadesát, jiní odcházejí do důchodu. Tykání pokračovalo, ale už ne úplně. Člověk těžko mohl v diskusi tykat někomu, koho na pracovišti s hlubokou úctou oslovoval pane Inženýre. I když ostatním inženýrům říkal ty vole Michale. Pak se připojil MatFyz, pak nějaké koleje, občas to začínalo být k vzteku.
A pak se připojila spousta dalších. Kupodivu těch starších. Tedy boomerů. Nebo dnešních ± šedesátiletých. Ono to stálo relativně dost peněz.
No a Vy, který vzpomínáte na dobu před deseti, patnácti lety jste vlastně trochu mimo. Samozřejmě jste začal komunikací s partou vrstevníků, tykání asi bylo v pořádku. Jenže pak jste opustil studentskou hospodu ‚čau lidi,Pepo nalej mi pivo‘, a vstoupil do restaurace, kde neznáte nikoho. Tak se podle toho zkuste chovat.
A proboha, přestaňte či stěžovat, že po Vás v té restauraci chtějí slušné chování, a hlavně to nedávejte za vinu hostům, kteří se tam k sobě chovají slušně už od doby, kdy Vaši rodiče neměli tušení, že se jednou seznámí.