Ne, ofset není 300 ppi, tiskne se skutečně 2400 ppi a více (záleží na tom, jak se připraví tiskové desky, na jaký se tiskne papír apod.). U barevných ploch, pokud to nejsou přímo 100% plochy z barev CMYK, pak ještě hraje roli lineatura tiskového rastru, protože ofset z principu neumí odstíny, vše se musí řešit různě hustým rastrem bodů.A tiskové rastry (uvádějí se v lpi - lines per inch) se pohybují od nějakých 110 lpi* u tisku na nějaký hodně mizerný papír, např. lepenka, až po 300 lpi u speciálního křídového papíru. Typicky v časopisech to je 150 nebo 175 lpi. Tiskový rastr ale nemá úplně přímou souvislost se samotným rozlišením tisku. Existují tam pochopitelně převodní vztahy, nejde mít tisk třeba na 1200 ppi a k tomu rastr 300 lpi, protože by pak nebylo možné tisknout dostatek odstínů (v této kombinaci by to bylo tuším 16 odstínů na jednu barvu, ale nejsem si teď úplně jist, nemám ty převody v hlavě a nechce se mi to teď dohledávat). Opačně to pochopitelně ale lze - 3600 ppi a 110 lpi je klidně možné.Těch 300 ppi (resp. 300 dpi) je taková univerzální mantra na fotky, které půjdou do tisku. Každá ta fotka se při tisku rozkládá na už zmíněný tiskový rastr a platí, že není vidět více detailů (ppi) než je dvojnásobek tiskového rastru (lpi), naopak pod jedenapůlnásobek lpi se už objevují viditelné pixely původního obrázku. Aby to grafik nemusel připravovat na každou tiskovinu jinak, používá se univerzální konstanta 300 dpi jako vhodné rozlišení pro většinu tiskovin. Bohužel k 300 dpi se váže ještě jeden příšerný mýtus, že prý lidské oko ze čtečí vzdálenosti (tj. cca 25−30 cm) více nevidí. To je blbost. Je to výkladová chyba asi jako u zvýšeného obsahu železa ve špenátu (to se takhle jednou špatně opsala desetinná čárka a od té doby se to táhne, přestože už je to dávno vyvrácený mýtus). Jde o to, že lidské oko neumí rozeznat dva samostatné body, pokud jsou blíže než jednu úhlovou minutu (to odpovídá těm zhruba 300 dpi na vzdálenost 10 palců, tj. 25 cm). Jenže tahle informace nic neříká o tom, jaký je nejmenší bod, který oko vidí. Viditelné objekty mohou být mnohem menší, lidské oko vidí objekty už ve velikosti dvou desetin úhlové minuty a pokud porovnává dva body vedle sebe (ale ne blíže než jednu úhlovou minutu - viz výše), je schopno rozpoznat rozdíl ve velikosti na úrovni jedné desetiny úhlové minuty.Převedeno do nějakých představitelnějších rozměrů - budu se dívat na věci ve vzdálenosti cca 25 cm. Dva body budou splývat, jestliže budou blíže než 0,085 mm (to je těch 300 dpi), uvidím ale body či linky o šířce pětkrát menší, tj. 0,017 mm, neboli 17 µm (to je např. tenký vlas) a jsem schopen vidět rozdíl v tloušťce až 8 µm (tedy jsem schopen poznat, jestli se dívám na konec s kořínkem, nebo špičku).To, že zdravé oko bez problémů vidí vlas a pozná kořínek a špičku, si může vyzkoušet každý. Má tedy přímo před očima důkaz, že schopnosti lidského oka jsou mnohem vyšší, než udává ten nesmysl o nerozpoznatelnosti čehokoli nad 300 dpi.
Veškeré informace si můžete ověřit jednak na sobě (máte-li zdravé oči a máte-li dostatek vlasů ;) ), jednak na wiki (dohledat si informace o tloušťce vlasů, ale také o tisku - konkrétně hledejte nejlépe na anglické wiki výrazy LPI - lines per inch, CTP - způsob přípravy tiskových desek, tam je uvedena informace o dpi, DPI), jednak si můžete z těchto informací sami dopočítat mnou uváděné údaje.______* Výjimkou jsou billboardy a plakáty, kde se vzhledem k velké pohledové vzdálenosti běžně používají i nižší rastry, třeba 15 lpi.
