Tucet nejrychlejší vlaků světa aneb o čem se našim drahám může jen zdát

THSR 700T (300 km/h)

Na českých kolejích je maximální povolená rychlost 160 km/h. Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) sice do budoucna počítá se zvýšením tohoto limitu na 200 km/h, přesto u nás zatím nemáme trať, která by se dala označit jako „vysokorychlostní“. Dnes si takové skutečně vysokorychlostní vlaky ukážeme – nejedná se přitom o žádné experimentální rekordní jízdy, ale o nejrychlejší vlaky, které jsou v běžném provozu.

Naše putování začneme na Tchaj-wanu, kde na nás místní vysokorychlostní vlak THSR 700T. Jezdit začal už v roce 2007 na trase mezi městy Tchaj-pej a Kao-siung. Původní dobu jízdy konvenčním vlakem zkrátil tento stroj ze čtyř a půl hodin na pouhých devadesát minut.

Největší kolejiště v Česku: Jak se staví a řídí vláčky na ploše několika bytů

Souprava, vycházející z vlaků Šinkansen, sestává ze dvanácti vozů, z nichž devět se podílí na jejím pohonu. Vlak, postavený japonskými společnostmi Kawasaki, Nippon Sharyo a Hitachi, dokáže zrychlit z nuly na 300 km/h během patnácti minut.

THSR 700T

Společnost Taiwan High-Speed Rail (THSR) provozuje celkem třicet vlaků THSR 700T, přičemž z tuctu vagónů v soupravě s celkovou kapacitou 989 cestujících je jeden vyhrazen pro první třídu, zbývajících jedenáct pak poskytuje prostor 923 cestujícím ve standardní třídě.

Vzhledem k evropským bezpečnostním požadavkům v rámci THSRC byly vlaky vybaveny řadou bezpečnostních prvků. Jde například o systémy udržování rychlosti, automatické zastavování ve stanicích či kontrolu bdělosti strojvedoucího. V interiéru pak byla provedeno mnoho úprav, směřujících k vyšší protipožární bezpečnosti.

ETR 500 (300 km/h)

Za druhým vlakem dnešního přehledu se podíváme do slunné Itálie. ETR 500 (Elettro Treno Rapido 500) je řada elektrických rychlovlaků, představená již v roce 1993. Jezdí ve službách hlavního italského železničního dopravce Trenitalia.

Jízdu skoro dvojnásobnou rychlostí, než je povolená na našich kolejích, si můžete užít na trati Milano-Řím-Neapol, kde ve všední dny jezdí 72 spojů, zajišťovaných těmito soupravami. Z Římu do Milána to stihnete za pěkné 2 hodiny a 40 minut. Pasažéři mohou cestovat v jedné ze čtyř tříd: Standard class, Premium class, Business class a Executive class.

ETR 500 Frecciarossa

Za výrobou stojí konsorcium firem AnsaldoBreda, Bombardier a Alstom. V roce 2008 byla představena modernizovaná verze ETR 500 „Frecciarossa“ (červená šipka), určená pro nasazení na vlacích Eurostar Italia Alta Velocità.

Poslední rychlostní rekord pochází z roku 2009 a jeho hodnota je 362 km/h. Jde o světový rychlostní rekord, dosažený v uzavřeném prostoru, protože tato rychlost byla změřena v tunelu Monte Bibele na nové vysokorychlostní trati mezi Boloňou a Florencií.

Eurostar e320 (320 km/h)

Vysokorychlostní vlaky Eurostar e320 zajišťují dopravu Eurotunelem pod Lamanšským kanálem, oddělujícím severní Francii a Velkou Británii. Linky Eurostar spojují města Londýn, Amsterdam, Avignon, Brusel, Lille, Lyon, Marseille, Paříž a Rotterdam.

Soupravy Siemens Velaro čtvrté generace se skládají ze šestnácti vozů, měří 400 metrů, mají celkem 64 náprav, z toho polovinu poháněných. První kusy vyjely s cestujícími v listopadu 2015. Původní objednávka deseti vlaků byla v listopadu 2014 navýšena na sedmnáct kusů, které jsou v současné době všechny v provozu.

Eurostar e320

Původní flotila vlaků Eurostar e300, které jezdily pod kanálem od otevření tunelu v roce 1994, nemohla být provozována v rámci německé a nizozemské železniční sítě. Nová řada tedy byla navržena a postavena tak, aby tento problém překonala a umožnila soupravám Eurostar jezdit do těchto míst. Střecha vlaku je kvůli tomu osazena osmi pantografy pro řešení různých energetických systémů v Evropě

Cestující mají k dispozici celkem 900 míst k sezení ve třech třídách: Standard, Standard Premier a Business Premier. Celý pohonný systém a technické moduly jsou rozmístěny pod podlahou po celé délce vlaku, což poskytuje cestujícím větší prostor.

ICE 3 (320 km/h)

S vlaky Siemens Velaro čtvrté generace se můžete svézt v sousedním Německu u místního dopravce Deutsche Bahn (DB), který je provozuje pod označením Series 407 ICE 3. Německé dráhy si za 500 milionů eur objednaly celkem sedmnáct těchto souprav. Schváleny pro provoz byly v prosinci 2013.

První čtyři dodané vlaky jezdily na trase Kolín nad Rýnem-Frankfurt-Stuttgart, další čtyři pak po schválení začaly jezdit do Belgie a Francie. Soupravy měří 200 metrů a váží 454 tun, karosérie je v rámci snižování váhy vyrobena z hliníku. I zde se myslelo na ekologii - Siemens se chlubí 98% mírou recyklace.

ICE 3

Osmivozové vlaky obsahují pokročilé technologie v oblasti aerodynamického profilování, řízení energie a snížení hluku. Na železniční síti Deutsche Bahn jsou schopné jezdit rychlostí až 320 km/h.

Trakční motory jsou rozmístěny po celé délce ve spodní části vlaku, což poskytuje o 20 % více prostoru pro cestující ve srovnání s vlaky ICE 1 a ICE 2, u kterých jsou lokomotivy umístěny na předních a zadních koncích.

TGV Duplex (320 km/h)

TGV Duplex je s maximální rychlostí 320 km/h nejrychlejším vlakem ve Francii, kde dvoupodlažní vysokorychlostní soupravy s kapacitou 508 cestujících spojují všechna velká města. Je to jeden z nejpohodlnějších evropských vlaků.

Základním „stavebním materiálem“ je vysoce kvalitní hliník, který byl zvolen pro svou nízkou hmotnost. Výrobce se chlubí ekologickým rozměrem svých vlaků – míra jejich recyklovatelnosti dosahuje až 90 %.

TGV Duplex

Pro cestující jsou připraveny pevné oddíly, které mají zajistit bezpečí v případě kolize. K dispozici jsou tři úrovně komfortu: druhá třída, první třída a TGV Pro. Standardní třída je vybavena komfortními sedadly, prodejními automaty a barem.

V první třídě jsou pohodlnější sklopné sedačky, individuální světla pro čtení a zásuvky pro připojení elektrických zařízení. Třída TGV Pro nabízí mimořádně pohodlné a prostorné sedačky, uvítací nápoj, bezplatnou Wi-Fi, noviny a časopisy.

Euroduplex (320 km/h)

Soupravy Euroduplex jsou třetí řadou vysokorychlostních vlaků TGV. Jejich provozovatelem je francouzská železniční společnost SNCF, která svou službou spojuje francouzskou, švýcarskou, španělskou, německou a lucemburskou železniční síť.

Výrobcem je francouzský Alstom a dvoupatrová souprava uveze najednou až 1020 pasažérů. Ostrý provoz s cestujícími byl zahájen v prosinci 2011. Na rozdíl od předchozích dvou generací jsou vlaky Euroduplex lehčí, mají mnohem lepší aerodynamiku a nižší spotřebu elektrické energie.

Euroduplex

V dubnu 2010 byl v La Rochelle testován první vlak s číslem 4701. V dalších měsících před zahájením komerčního provozu absolvoval rychlostní zkoušky a další testy ve Švýcarsku, Německu, Nizozemsku, Belgii a ve francouzských Alpách.

V současnosti jsou tyto vlaky provozovány na mnoha vnitrostátních i mezinárodních linkách. 14 souprav jezdí od roku 2015 také v africkém Maroku na místní vysokorychlostní železniční trati z Casablancy do Tangieru, dlouhé 323 km.

E5 Series Shinkansen (320 km/h)

Japonský Šinkansen se stal synonymem rychlovlaků, nicméně dnes už zdaleka nepatří na absolutní vrchol. Typ E5 začal jezdit v roce 2011 mezi městy Tokio a Aomory, přičemž trasu dlouhou 715 kilometrů překonával za 2 hodiny a 56 minut.

Zajímavým rysem tohoto vlaku je 15 metrů dlouhý „nos“, jehož úkolem je minimalizovat aerodynamický hluk a eliminovat vibrace při průjezdu soupravy tunely. Řada E5 Shinkansen má deset vozů a kapacitu pro 731 sedících cestujících ve třech třídách.

E5 Series Shinkansen

Použitá technologie je odvozena z experimentálního vlaku Fastech 360S, testovaného společností JR East. Počáteční maximální rychlost v provozu byla 300 km/h, v březnu 2013 byla zvýšena na stávajících 320 km/h.

Talgo 350 (350 km/h)

Tento vlak postavila španělská firma Talgo ve spolupráci s Adtranz (pozdější Bombardier Transportation), která dodávala elektrické technologie. Při testech dosáhl maximální rychlosti 362 km/h. Potkat ho můžete na 621 kilometrů dlouhé trati mezi Barcelonou a Madridem, kterou zvládne urazit za dvě a půl hodiny.

Maximální provozní rychlost po zahájení provozu omezena na 200 km/h. Příčinou byly problémy se systémem řízení vlaků na trati. Po zavedení systémů nové generace byla zvýšena až na 300 km/h.

Talgo 350

Souprava se skládá ze dvou lokomotiv a dvanácti vagónů pro cestující. Podle aerodynamického tvaru přední části získala lidové označení „pato“, což ve španělštině znamená kachna. Toto provedení snižuje hluk způsobený odporem vzduchu při nejvyšších rychlostech.

Cestující mohou vybírat ze čtyř úrovní tříd: Club class, First class, Bistro class a Coach class. Ve všech jsou k dispozici pohodlné sedačky s nožními opěrkami, z každého místa je přístup k palubnímu audio a video systému.

AVE Class 103 (350 km/h)

Jak je patrné z názvu, výrobcem těchto rychlovlaků je německý Siemens, přičemž Velaro E AVE Class 103 je verze určená pro španělské dráhy. Zde jezdí na trase mezi hlavním městem Španělska Madridem a katalánským hlavním městem Barcelonou.

Během zkoušek dosáhl vlak rychlosti 403 km/h, v běžném provozu se však jeho „maximálka“ pohybuje o více než 50 km/h níže. Trasu z Madridu do Barcelony urazí za dvě a půl hodiny.

AVE Class 103

Španělské národní železnice objednaly v roce 2001 32 vysokorychlostních vlaků Velaro E a v červnu 2007 zahájily ostrý komerční provoz. Velaro E má osm vozů a celkovou kapacitu pro 404 cestujících.

Souprava má několik poháněných náprav, čímž odpadla nutnost mít na koncích hnací vozidlo. To umožňuje lépe využívat prostor a nabízí vyšší energetickou účinnost a svižnější akceleraci při nižších rychlostech.

AGV Italo (360 km/h)

AVG Italo je nejrychlejší vlak, kterým, se můžete svézt na evropském kontinentu. Během testů dosáhl maximální rychlosti 574 km/h, nicméně tou v běžném provozu ani zdaleka nejezdí.

Vlak vyrábí i u nás dobře známá francouzská společnost Alstom. Prvním a dosud jediným zákazníkem, který si tyto vlaky objednal, je italský dopravce Nuovo Trasporto Viaggiatori (NTV). Bez zajímavosti není fakt, že 98 % komponent je plně recyklovatelných.

AGV Italo

Vlaky jezdí od roku 2012 na 225 kilometrů dlouhé trati mezi Římem a Neapolí, kterou zvládnou překonat za jednu hodinu. Postupně jsou a budou nasazovány i na další tratě.

Cestující mohou vybírat ze tříd tří úrovní komfortu: Club, Prima a Smart. Ve všech jsou k dispozici kožené sedačky, televize a bezplatné Wi-Fi připojení. Alstom nabízí vlak v konfiguraci se sedmi až čtrnácti vozy s kapacitou 245 až 446 osob.

CRH 380A (380 km/h)

Druhý nejrychlejší elektrický vlak světa se od roku 2010 prohání v Číně na trase Šanghaj-Nanking a jmenuje se CRH 380A. Na komerční lince však nedosahuje své maximální rychlosti 486 km/h, kterou v roce 2012 zvládl vlak sestavený ze dvou souprav.

Aerodynamická karosérie s koeficientem odporu menším než 0,13 je vyrobena z hliníkové slitiny, konstrukce podvozků prakticky zcela eliminuje jakékoli vibrace. Do jedné soupravy se vejde až 494 cestujících, kteří mají k dispozici lampičku, nabíjecí port a elektronický displej. K dispozici je také VIP vyhlídková část v blízkosti kabiny strojvedoucího.

CRH 380A

Kromě tratě Šanghaj-Nanking jezdí vlaky také mezi Šanghají a Chang-čoumem, přičemž maximální provozní rychlost zde dosahuje 355 km/h, kde je omezena softwarem počítačového řídicího systému. Jízda mezi Šanghají a Chang-čoumem trvá jen 45 minut, cesta do Nankingu pak 2 hodiny a 48 minut.

Ačkoli se Číňané rádi chlubí tím, že CRH 380A kompletně stojí na domácích technologiích, objevilo se několik obvinění z kopírování japonských legendárních vlaků Šinkansen.

Shanghai Maglev (431 km/h)

První místo patří s náskokem čínskému vlaku Shanghai Maglev, který se ovšem od všech předchozích liší tím, že nejezdí po kolejích, ale vznáší se na magnetickém polštáři (což ostatně dokládá i jeho označení „Maglev“). Jedná se o historicky třetí komerčně provozovanou trasu s touto technologií.

Vlak s maximální deklarovanou rychlostí přes 400 km/h se od roku 2004 prohání na třicet kilometrů dlouhé lince mezi ulicí Long Yang a mezinárodním letištěm Pudong v Šanghaji. Rozjezd z nuly na nejvyšší rychlost trvá pouhé čtyři minuty a celou trasu absolvuje za pouhých 7 minut a 20 sekund. Stavba vyšla v přepočtu na 27 miliard korun.

Shanghai Maglev

Kapacita vlaku, který jezdí ve čtvrthodinovém intervalu, je 574 cestujících. Základní jízdenka přijde v přepočtu na asi 180 korun, cesta ve VIP třídě pak stojí dvojnásobek. Vlaky jezdí od 6:45 do 21:40, přičemž jen v určitých časech dosahují maximální rychlosti 430 km/h.

Ekonomické výsledky rozhodně nebyly růžové. V letech 2004 až 2006 vygeneroval jejich provozovatel ztrátu přes jednu miliardu čínských jüanů, ovšem celý projekt je vnímán jako zkušební pro budoucí železniční infrastrukturu v Číně, nikoli jako životaschopné komerční řešení pro potřeby cestujících.

Největší kolejiště v Česku: Jak se staví a řídí vláčky na ploše několika bytů